Chovanec naposledy v letenském žáru: Znám své neúspěchy

05.12. 16:15 | Autor: Jakub Kvasnička

Usadil se na židli, na které mu bylo mnohokrát horko. Ale mnohokrát i dobře. Nakonec však převážila negativa. A přišel konec. Po necelých šesti letech. Naposledy svítily Jozefu Chovancovi do obličeji reflektory letenského tiskového centra. "Sparťanem zůstanu," řekl zčásti smutně, ale spíše uvolněně.

Nebyla z něj cítit zášť, že odchází v době, kdy Sparta vede poměrně suverénně ligu. V hlase neměl křivdu. Ať byl Jozef Chovanec po dobu jeho angažmá jakýkoliv, nelze mu upřít odchod se vztyčenou hlavou.

Je to trpký odchod?

Není trpký. Je to odchod s pocitem částečně dobře vykonané práce. Spousta věcí se povedla, jiné zase ne. Ale je to fotbal, je to sport, ke změnám dochází. To zkrátka patří k fotbalovému životu.

Kdy jste pochopil, že je odchod nezvratný?

V průběhu sezony jsme byli neustále v kontaktu s panem Křetínským (šéf Sparty - pozn. red.). A neustále rozebírali, analyzovali. Vždycky jsme došli k nějaké dohodě, k analýze stavu, který byl. A to, co jsme si řekli na začátku, se někdy dařilo, někdy ne. A teď nastala doba na změnu, kdy jsme Sparta i já přemýšleli, jak klub posouvat dál. Podařilo se nám ji dovést do dobré úrovně. Já jsem sparťan a vždycky budu. I mým zájmem je, aby se Sparta posouvala dál.

Čím přesně se podle vás posune?

Personálně to pomůže. Byl bych tady šestý rok, personální obměna je důležitá, přijdou nové tváře, přijdou změny. Je to důležité pro chod klubu.

Na čem máte vinu vy osobně?

Naplňovat cíle Sparty není jednoduché. Ale největší neúspěch je jednoznačně ten, že se mi nepodařilo dostat klub do Champions League.

A na co jste nejvíc pyšný?

Že se začalo pořádně pracovat s mládeží, že se přetrhla nit, povolila bariéra. To byla jedna z mých hlavních priorit - dostat do A týmu odchovance klubu. Hodně se zabudovalo, další jsou připraveni. Ta práce měla smysl.

Prakticky dva týdny se psalo o tom, že končíte. Jak se vám pracovalo v takové atmosféře?

Já jsem na tlak zvyklý. Vím, co ta práce obnáší. Spíš je to horší pro hráče, potřebují mít jistotu. A tu neměli.

Co teď budete dělat?

Zatím nevím, ale rád bych dál pracoval ve fotbale. Fotbal je můj život. Ale zatím nejsem připraven o tom přemýšlet, člověk si musí dát čas a trochu odstup. Měl jsem hodně nabídek v průběhu sezony, ale ty nepřicházely v úvahu. Odmítal jsem. A teď? Moc volna mít nechci. Nejsem zvyklý na volno. Člověk potřebuje adrenalin, potřebuje tu chválu i kritiku.

Co nabídka z Českých Budějovic, ta stále platí?

Ne, ta přišla v průběhu sezony. Teď už neplatí.

Autor: Jakub Kvasnička