Internacionál Ivan Novák věřil, že Dukla nezanikne

23.10. 15:00 | Autor: Stanislav Hrabě

Ivan Novák přebírá vyznamenání od předsedy představenstva Bohumila Pauknera.

Za 70 let existence prožila Dukla Praha roky úspěchů i propadů. Ocitla se dokonce před zánikem. Tuto dobu zblízka jako její ´zaměstnanec´ prožil i bývalý československý reprezentant a semifinalista Poháru mistrů 1966/1967 Ivan Novák.

Opravdu hrozil Dukle zánik?
"Situace byla hodně složitá. Po sestupu z nejvyšší soutěže v roce 1994 si příbramský boss Jaroslav Starka vzal do Příbrami jenom A mužstvo, mládež zůstala na Julisce. A vlastně bezprizorní. Náměstek ministerstva obrany Miroslav Kalousek rozhodl, že si armáda ponechá jen individuální sporty jako atletiku, motorismus, plavání nebo veslování, kolektivní zrušil. Končily tak úspěšné Dukly jako fotbalová nebo házenkářská."

Mládežnický fotbal ovšem na Julisce zůstal. Jak to bylo možné?

"Nějak jsme se Kalouskovi vysmekli… Byla to však krutá doba. Měli jsme sedm mládežnických výběrů, tedy skoro dvě stě dětí a ani korunu na provoz. O všechny jsme se starali tři, já jako trenér A dorostu, Jirka Blažek jeho vedoucí a Radek Sokol jako trenér mládeže. Nebrali jsme žádnou výplatu, byl to skoro zázrak, že se družstva nerozpadla."

Kdo činnost financoval?

"Rodiče. Po přemístění mužů do Příbrami jsme jim oznámili, že si mohou děti přehlásit jinam, ale moc velký úbytek nebyl. Měli Duklu rádi. Na Julisce jsme dokázali zařídit jen prádelnu pro A dorost, který hrál celostátní ligu, občas pro B dorost. Dresy a další věci jsme tam skoro tajně dávali společně se sporty, které u armády zůstaly. Žákům prali rodiče. Stejně tak je vozili na zápasy. U žáků, kteří hráli v pražských soutěžích, to bylo snadné, jezdili hromadnou dopravou, ale A dorost si rozdělovali ochotně do aut. Nedostali přitom ani korunu na benzín."

A jak jste to zvládal vy?

"Jsem skromný, nenáročný, nějak jsem to zvládl. Živořili jsme, ale dělali jsme to srdcem. Něco peněz nesl bufet na tribuně, kde je nyní salonek VIP. Střídali jsme se za pípou a při obsluze, jak jsme měli tréninky."

Kdy tento partyzánský způsob života skončil?

"Když se mládež převedla pod Duklu Dejvice, na čemž měl největší zásluhu Radek Sokol. Když se pak na Julisku vrátilo i A mužstvo, mělo mládežnický úsek zachovaný a funkční. To bylo nesmírně důležité. Bývalý předseda Rudolf Kocek také řekl, že kdybychom nevydrželi, tak by Dukla zanikla."

Prožil jste v Dukle krásné časy. Mistrovské tituly, jízdy evropskými poháry, v reprezentaci jste nastoupil proti Pelému. Věřil jste, že klub těžké časy přežije?

"Nikdy jsem nepochyboval, že se opět na Julisku vrátí. Dukla má za sebou velkou tradici, a hodně úspěšnou. To je nějaká síla, takový klub nemůže jen tak zaniknout."

Stanislav Hrabě

Foto: FOTO: Dukla Praha

Autor: Stanislav Hrabě