Poslední romantický gladiátor

01.10. 16:00 | Autor: Marek Táborský

Francesco Totti, osmatřicetiletá opora AS Řím.

Je živoucí fotbalovou fosilií. Symbol věrnosti, která se v současném světě plném finančních priorit už nenosí. Osmatřicetiletý Ital Francesco Totti podepsal další stvrzení své nesmrtelnosti. Stal se nejstarším střelcem Ligy mistrů. Nikdo přitom neví, jak dlouho bude fotbalové fanoušky tento ohrožený druh dál okouzlovat svou genialitou.

Bylo to hodně symbolické "střídání stráží". Když v úterý večer vstřelil Francesco Totti vyrovnávací gól do sítě Manchesteru City, překonal ve svých 38 letech a třech dnech rekord Velšana Ryana Giggse. Další symbol fotbalové dlouhověkosti a věrnosti.

Zatímco Giggs loni zakončil svou bohatou kariéru a stal se asistentem trenéra, italská ikona přezdívaná "Gladiátor" dál válčí v barvách římského AS. Je pořád velkou hrozbou, trenéři soupeře na něj už pětadvacet let musí upozorňovat své obránce. O tom, jakým dokáže být nesmlouvavým zakončovatelem, se angličtí šampioni ostatně sami brzy přesvědčili.

Velkohubých prohlášení byste se však od hrdiny zápasu nedočkali. "Je to historický a důležitý gól. Hlavně ale pro tým, než pro mě osobně," neskrýval povahu týmového hráče fotbalista, jenž za AS Řím hraje už neuvěřitelnou 23. sezónu.

Není divu, že jej fanoušci na Olympijském stadionu v Římě uctívají jako Boha. Svůj tým přitom dovedl zatím k jedinému ligovému titulu v roce 2001. Velikost Tottiho tkví v jeho fotbalové věrnosti a neutuchající vášni. Jakkoliv to zní pateticky, tak jen málokterý hráč dokázal dát svému týmu tolik, co právě Totti. Odmítal milionové nabídky a nikdy jej neomrzel sytě červený dres jeho AS Řím, za který hraje už od svých dvanácti let.

Totti nikdy nepatřil mezi nejrychlejší a nejsilnější fotbalisty. Dokázal však ve správný čas převzít odpovědnost a dát gól, nebo ho připravit pro své spoluhráče. Jako v posledním utkání. "Je velice nepředvídatelný. Je opravdová radost ho sledovat při hře. Je jako můj syn," prohlásil o něm český trenér Zdeněk Zeman, který mu poprvé navlékl na ruku kapitánskou pásku.
"Jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl, ale doufám, že se tady nezastavím a budu dál pokračovat. Už jsem říkal, že se necítím na osmatřicet let," prohlásil nedávno. Až dá italský génius jednou fotbalu sbohem, bude se na něj vzpomínat nejen jako na jednoho z posledních srdcařů, ale také velké showmana.

Vedle gólů totiž proslul třeba speciálními oslavami svých tref. Pod svým dresem měl připravené zamilované vzkazy pro svou manželku i pro novináře Giuliana Sgrena, jehož v roce 2005 unesli iráčtí povstalci. S míčem pod trikem zdravil na dálku svou těhotnou chuť a na své potomky vzpomíná při gólech cucáním svého palce.

Mnozí kritici nepovažují italského mistra světa z roku 2006 za jednu z hlavních osobností světového fotbalu kvůli nepříliš velkému množství získaných klubových trofejí. Jenže ruku na srdce - třeba geniální Diego Maradona také nikdy nevyhrál Ligu mistrů, na rozdíl od Milana Baroše. Měřit fotbalovou velikost počtem pohárů může být v určitých ohledech hodně krátkozraké. Bez ohledu na škarohlídy bude mít Totti jednou před stadionem v hlavním italském městě svou sochu. Jako opravdový římský gladiátor.