Coubertinovský paradox

16.04. 13:58 | Autor: Ondřej Suchan

ilustracni_foto Co mají společného golf a florbal? Oba hraje v Česku stále více lidí. Podle statistik jsou to tuzemská nejdynamičtěji se rozvíjející sportovní odvětví.

Nevěřte statistikám. Nákladný golf měl před šesti lety sedm tisíc registrovaných hráčů, dnes je to třicet tisíc. Mezi nimi je však vysoké procento svátečních golfistů, u nichž hraje velkou roli fakt, že hrát golf patří ve společnosti k dobrému tonu. Hra s plastovou hokejkou a děrovaným míčkem je pravým opakem golfu. Nejen že se jí věnuje o deset tisíc lidí více, ale většinou jsou to sportovci aktivní, hrající pravidelné soutěže. Mezi mládeží, na jejíž úbytek žehrají trenéři všech velkých sportů, se florbal stal třetím nejvyhledávanějším sportem - hned po tradicí prověřeném fotbalu a hokeje.

Za málo peněz hodně zábavy

„Silnou stránkou florbalu je finanční nenáročnost a herní jednoduchost,“ říká Štěpán Weber, trenér jednoho z největších pražských mládežnických oddílů FbC Panthers. „Díky jednoduchým pravidlům jej může hrát každý a hned napoprvé si to pořádně užije.“
Důvodů, proč se počet aktivních hráčů za posledních šest let zdvojnásobil, je však podle prezidenta České florbalové unie (ČFbU) více. Patří mezi ně například úspěchy hokejové reprezentace z přelomu tisíciletí. „V Čechách bylo vždycky plno kluků, kteří by chtěli hrát hokej.

A florbal je pro ně méně náročný na prostředí, navíc rodiče vidí, že je výrazně bezpečnější,“ říká Filip Šuman, šéf ČFbU. „Přesto patří k velmi dynamickým sportům.“
Velké hokejové úspěchy posledních let tak paradoxně přinášejí větší užitek příbuzným sportům. Zatímco počet mladých hokejistů dlouhodobě stagnuje, florbal a hokejbal jsou na vzestupu.

Odměny jen nejlepším

„V týmech máme mnoho hráčů, kteří různé sporty kombinují, pokud však mají šanci se prosadit, zůstávají u hokeje,“ říká manažer extraligových hokejistů Zlína Petr Husička. Důvodem jsou peníze: zatímco ledová kluziště přinášejí mladým hráčům - i jejich rodičům -vidinu slušného výdělku, florbal zůstává i nadále sportem víceméně amatérským.

Jediná plně profesionální liga na světě se hraje ve Švýcarsku. Ostatní soutěže, ligové i mezinárodní, se drtivou většinou obejdou bez odměn. Platí to dokonce i ve Švédsku, v kolébce sportu plastových holí (viz Jak to začalo). „Ve skandinávských zemích je obvyklé, že každý klub platí pouze zhruba pět nejlepších hráčů. Ostatní, zejména odchovanci klubů, většinou hrají zadarmo,“ vysvětluje Weber.

Česká liga žije ještě skromněji. Vítěz soutěže dostane od svazu sto tisíc korun; ani tato částka, v profesionálním sportu téměř směšná, však není určena na odměnu hráčům, nýbrž na pokrytí nákladů klubu spojených s účastí v mezinárodním Poháru mistrů. Čistým profesionálem není ani největší hvězda české soutěže - Johan von der Pahlen, švédský hrabě ve službách Tatranu Střešovice. „Klub Johanovi platí, ovšem součástí jeho smlouvy je i závazek trénovat mládež,“ vysvětluje trenér střešovických florbalistů Petr Ďarmek. Obdobné podmínky podle něho mají tak nejvýše dva tři hráči v soutěži.

Čekání na olympiádu

V Česku může nástup profesionalismu urychlit světový šampionát, který se za rok uskuteční v Ostravě a Praze. Florbalistům však současný amatérský stav víceméně vyhovuje, alespoň prozatím. „Na profesionalizaci florbalu v Česku rozhodně netlačíme, klademe důraz především na organizaci a finanční zajištění jednotlivých klubů,“ říká Šuman z ČFbU. „Současní dorostenci však už možná budou poloprofesionálové, podobně jako tomu je ve volejbalu či házené,“ říká trenér Weber.

Florbal podle něho může těžit z amatérského nadšení. A tady je logický háček. Přirozenou ambicí protagonistů mladého sportu je předvést své umění na olympijských hrách. Mezinárodní florbalová federace v současné době uvádí na svých stránkách na čtyři desítky národních unií ze čtyř kontinentů. K podání žádosti o zařazení na seznam olympijských sportů jich je potřeba pětasedmdesát. „Potřebný počet je při dnešním nárůstu tří až čtyř národních svazů ročně reálný v horizontu deseti let,“ říká Šuman. Důležité však bude, aby se florbal rozvinul v ekonomicky vyspělých zemích, které mají při rozhodování silné slovo. V tom má tento sport prozatím smůlu, většina národních svazů včetně USA počítá členskou základnu pouze na stovky.

Vývoj tak probíhá ve spojitých nádobách. „Specializovaní výrobci vybavení si zatím expanzi nemohou dovolit, změna by mohla nastat, až se do toho pustí zavedení výrobci hokejové výstroje,“ trvdí Šuman. K tomu by mohl pomoci olympijský status. Bez něho je ovšem florbal pro velké firmy, s nimiž přicházejí i velké reklamní kontrakty, dosud malou rybou.
To však s sebou nese i pozitiva. Kde nejsou velké peníze, tam neexistuje korupce, doping nebo přehnaná agresivita. Coubertinovská idyla obvykle s příchodem profesionalismu končí.

Tomu může v dnešních podmínkách - paradox paradoxů -pomoci právě vstup na olympijskou scénu. Až budou nejlepší florbalisté hrát v důchodu golf, může být jejich sport podobně drsnou záležitostí jako dnešní hokej. „Je to přirozený vývoj, který s sebou pravděpodobně přinese i podobné negativní aspekty. Tomu se nelze ubránit,“ říká Šuman.