Baví mě ostatním radit

19.05. 09:00 | Autor: - red -

Většina umělců v době pandemie koronaviru nemá do čeho píchnout. Zpěvačka a hlasová koučka Linda Finková (52) naopak neví, kam dřív skočit. Vyučuje on-line, nazkoušela nový muzikál a v televizi opět radí kolegům, jak mají zpívat.

Čím se v poslední době zaměstnáváte?
Mám teď mnohem více práce, než jsem měla před pandemií, asi jsem jedna z mála lidí, kteří si nestěžují, naopak skoro nestíhám. Navíc se mi nikde nic nekříží, všechny projekty se mi časově přizpůsobily, jsem za to moc vděčná. Stále učím na konzervatoři, v současné době máme on-line hodiny. V televizi natáčím osmou řadu Tváře (pořad Tvoje tvář má známý hlas, pozn. red.), kde vystupuji opět jako hlasová koučka. Také jsem v únoru dozkoušela v Divadle Broadway muzikál Láska nebeská, který je složený z písniček Waldemara Matušky. Mám v něm roli a zároveň jsem vedla hudební nastudování, což obnášelo zkoušení s kolegy. Opravovala jsem je při zpěvu a hledali jsme styl, jak jednotlivé Waldovy písničky zpívat.

Vaše maminka je Ludmila Nopová. Jaké bylo vyrůstat vedle slavné zpěvačky?
Super! Maminka byla stále veselá, hezká, pěkně nalíčená, bylo to fajn. Občas se sebrala a jela s Gottem na šňůru i na dva měsíce, to byla nepříjemná stránka. Ne často, stalo se to tak pětkrát za mé dětství, ale fakt jsem ji postrádala. Pro malé dítě není nikdy dobré, když maminka není dlouho doma. Ale já jsem docela přizpůsobivá, zvládala jsem to.

Jak zvládá maminka pandemii?
Úplně v pohodě. Je riziková skupina, je jí přes sedmdesát, ale zavřela se na chalupě v domažlických lesích a zatím nic nečapla. Nenudí se, také odtamtud on-line učí. Očkování chce, už se registrovala, tak snad na ni brzy přijde řada. Okolo mě už se stahují kleště, koronavirus dostala spousta mých známých, jen čekám, kdy padne řada na mě. Chráním se pořád, nosila jsem respirátor už od začátku, ještě když to nebylo povinné, určitě to infekci brzdí, ale myslím, že si tím všichni postupně projdeme. Člověk sáhne někde na kliku nebo po někom vezme košík a virus je doma.

Chráníte se i při natáčení show Tvoje tvář má známý hlas?
Tam jsou dost přísná pravidla, respirátor si sundají účinkující opravdu jen na tu chvilku, kdy jedou kamery naostro. Také nás pravidelně testují, mám už za sebou desítky testů. Mně to nevadí, na šťourání do nosu nejsem nijak háklivá, nebolí mě to, člověk se nesmí cukat. (smích)

A jak vám jde v další řadě koučování?
Je to moje snová práce. Mám neskutečně dobrou hudební paměť, učení i koučování celkově mě baví, rozumím tomu. Kdyby po mně chtěli korepetice (doprovázení zpěváků na klavír, pozn. red.), to by nebylo moc dobré, něco zahraji, ale nejsem tak dobrá. Kdybych měla sama soutěžit, něco zazpívám skvěle a něco nic moc, to vím, napodobovat hlasy mi nejde. Ale poradit každému, jak na to, co dělá dobře nebo špatně, hlídat melodie a tóniny, kam posadit hlas, v tom jsem fakt dobrá. Mě ta práce nestresuje, naopak ji miluji a nabíjí mě energií. Obdivuji ty soutěžící, kteří všechno dokážou, a oni zase obdivují tu preciznost, jak to na Tváři v zákulisí funguje. Všichni se tam na ně vrhnou ze všech stran, taneční tréninky, pěvecké tréninky se mnou, oblékají jim kostýmy, lakují nehty, mění tvář, obarví vlasy, ostříhají, něco nalepí... To je takový fofr, senzačně se o ně starají a všechno tam jde, celý realizační tým je neskutečně sehraný a vstřícný, šlape.

Máte nyní nějakého oblíbence?
Nemám. Za celou dobu mám asi dva až tři neoblíbence, ale samozřejmě je nejmenuji. (smích) Prošlo mi tam rukama asi 80 osobností. Všichni byli úžasní a šikovní. Za těch 30 let, co v branži dělám, už většinu zpěváků znám a vím, jak zpívají nebo fungují. Ale poměrně velké překvapení pro mě bylo, kolik herců zpívalo opravdu dobře. Moc nestíhám koukat na televizi a neznala jsem například Honzu Cinu. Najednou přišel hubený kudrnatý okatý kluk a zazpíval dobře, pak výborně zatančil, to byl pro mě neskutečný objev. Nebo Erika Stárková, pro mě také velké překvapení, jak je na tom frajerka hlasově i tanečně dobře. Soutěžilo tam několik lidí, které jsem opravdu vůbec neznala. Divila jsem se, jak je možné, že nejsou známí, když jsou tak dobří.