Gorilí "táta" Ždánský: Moju čeká riskantní období

03.09. 10:37 | Autor: Andrea Semrádová

Bývalý hlavní ošetřovatel goril v pražské zoo Marek Ždánský sice už dokumentuje ohrožené primáty v Kamerunu, ale své bývalé svěřence v Praze sledovat nepřestává. Pro populární Moju, která v říjnu odejde natrvalo do Španělska, nastal nejvyšší čas, aby se stala součástí nové skupiny, tvrdí.

Moja se stala symbolem úspěchů pražské zoo. Je opravdu nutné, aby se stěhovala?

Věděl jsem, že Moja bude odcházet. Musí, doma začala dělat neplechu. Už vyrostla a i ve volné přírodě by nastal čas, kdy by si musela hledat novou skupinu. Pro nás všechny, kdo se o gorily staráme, je ale největší odměnou to, aby měla zdravé mládě a byla spokojená. A věřím, že o to jde i fandům goril. Moja symbolem určitě zůstane. Její zásluhou jsou gorily u nás tak populární a vydělávají peníze pro gorily ve volné přírodě, které to rozhodně potřebují.

Měla pražská zoo zásadní slovo v tom, kam bude zvíře posláno?

Vybírala na doporučení evropského koordinátora, který má knihu ohrožených druhů, seznam zvířat a informace, jak jsou navzájem příbuzní. Je to jenom doporučení, nakonec se vždycky rozhoduje sama zoo. Španělský park Cabárceno je ale pro Moju ideální. Ona má v Evropě díky tatínkovi a dědečkovi hodně příbuzných, ale ve Španělsku mají samce z volné přírody. U goril je větší šance na úspěch při páření tam, kde nejsou zvířata navzájem vůbec příbuzná.

Jak stresující je pro gorilu změna prostředí, příchod do nové skupiny?

Jen převoz je pro gorily velký stres. Začíná to už odchytem v Praze. Po příjezdu na nové místo je zvíře odděleno. Někdy musí kvůli stresu dostávat i uklidňující léky, aby si neublížilo. V každé zoo je to hodně na ošetřovatelích, ti znají své gorily nejlíp. Moja si bude pomalu přivykat, za nějakou dobu se budou s ostatními navzájem okukovat třeba přes sklo. Pak ošetřovatelé rozhodnou, jestli se bude seznamovat napřed přes samce nebo přes samice. Je to vždycky riskantní, v nejhorším případě se může i stát, že smečka nové zvíře vůbec nepřijme.

Gorily mají v zoo pravidelný režim, jak se podobá jejich životu ve volné přírodě?

Gorily jsou takoví peciválové. Dokonce i v jejich přirozeném prostředí se ráno vzbudí a začnou žrát, protože mají všude kolem spoustu potravy. A potom už žerou celý den. Oni toho moc nenachodí, na rozdíl od šimpanzů, kteří ujdou i desítky kilometrů. Ošetřovatelé je krmí víckrát za den, napřed ráno, to už přicházejí první návštěvníci, a potom ještě několikrát v průběhu dne.

Máte v plánu se za Mojou do Španělska podívat?

Za Mojou určitě pojedu, ale až po nějakém čase, až si zvykne a usadí se.

A ještě se chodíte dívat na gorily do pražské zoo?

Chodím tam pravidelně i se svým tříletým synem. Ten už hodně brzy rozeznal gorilu třeba od šimpanze. Chodíme tam časně ráno, když se gorily budí. Já bych někdy vydržel v pavilonu i déle, ale syn už spěchá na vláček nebo k jiným zvířatům.

Za gorilami jste odjel dokonce až do Afriky. O jaký projekt šlo?

V Kamerunu jsem se na měsíc připojil ke dvěma kolegům, kteří tam odjeli na půl roku. Sáhl jsem si tam opravdu na dno. Snažili jsme se přesvědčit místní lidi, aby souhlasili s projektem kamerunské vlády na rezervaci, kde by byly gorily přísně chráněny. Trvalo i několik dní, než jsme místní přemluvili, aby nás vpustili do vesnice. Velkým problémem je lov a kácení lesů, protože lidé tam žijí v opravdové chudobě a kolikrát nemají ani jinou možnost obživy. Hlavním cílem bylo gorily vyfotografovat, rozmisťovali jsme takzvané fotopasti. To se nám ale nepodařilo, jsou hrozně plaché. Ale skutečně tam jsou, několikrát jsme viděli jejich hnízda.

Marek Ždánský (36) Patnáct let pracoval v pražské zoo jako ošetřovatel goril. Během jeho působení se postavil nový moderní pavilon opic a gorily se úspěšně rozmnožily. V roce 2006 byl spoluautorem knihy Moja - příběh gorilí slečny, která dokumentuje první rok života oblíbeného mláděte. Několikrát zachránil pražským gorilám život: v roce 2006 vylovil topící se Moju z vodní nádrže pavilonu, o rok později se mu podařilo včas objevit jablka se zapíchanými hřebíky, které neznámý pachatel vhodil do výběhu. V roce 2010 ze zoo odešel a založil potravinářskou firmu. V současnosti se věnuje projektu Diehli Initiative, jehož cílem je záchrana a dokumentace kriticky ohrožených goril nigerijských v africkém Kamerunu. Je ženatý, má tříletého syna a těší se na narození dcery.

Foto: Tomáš Nosil

Autor: Andrea Semrádová