Za českou věží v Pise do Ústí nad Labem

Ústí už dávno není "chemické město", ale dobré místo k bydlení s půvabnou přírodou, co by kamenem dohodil, s řekou s možnostmi vodních sportů, termálním koupalištěm v nedalekém Sebuzíně a koneckonců i se stále oblíbenějším pivovarem v Krásném Březně (dnes součásti města).

Centrem města je Lidické náměstí, uzavřené z jedné strany originální budovou Severočeského divadla z počátku 20. století a ze strany druhé monumentální novodobou radnicí. Na další straně stojí řada malebně vyhlížejících domů a na poslední dlouhá budova policie. Je to zvláštní, ale kontrast barevných fasád historizujících činžovních domů

Nevynechejte v Ústí nad Labem 1. Lidické náměstí 2. Větruše 3. Hrad Střekov nad opačným břehem Labe

a funkcionalistických staveb dnes neruší tolik, jako rušíval v minulosti. Bezesporu je to tím, že jediná barva, která na náměstí chybí, je reálněsocialistická šeď. Zato zeleně je na náměstí hojně, ještě doplněné vodotrysky.

V podzimních barvách náměstí možná nebude tak čistě zářivé, zato je možné si vybrat posezení v několika kavárnách, restauracích a hospůdkách. Nejvíce mě zaujala svým nápaditým názvem (ale nejen jím) restaurace „Ve Střední Evropě". Koneckonců, proč ne? Popíjet pivo nebo grog a pozorovat okny cvrkot na náměstí - to patří k tradičnímu údělu Středoevropana.

Chcete-li se potoulat po okolí, jistě neminete sloup s barokní sochu sv. Antonína Paduánského a před radnicí působivý novodobý památník (stojící na místě památníku zbořeného v roce 1939), připomínající české oběti v Bosně v letech 1878 (obsazení Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem), 1914 - 1918 a ještě 1996 - 2001. Takto seřazeno vypadají dějiny skutečně děsivě.

Nejšikmější česká věž

"Českou Pisou" je pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie jen asi sto metrů od náměstí. Konkrétně jeho vysoká věž, která byla v důsledku náletu v dubnu 1945 nakloněna od svislé osy o 186 centimetrů a stala se tak nejšikmější českou věží.

S touto událostí ladí i barokní kamenný krucifix s klečící Maří Magdalénou u paty kříže. Stojí zvenčí u závěru presbytáře, původně ale stál spolu s dalšími sochami na mostě přes Bílinu (řeka, která má v Ústí své ústí).

Od Vojtěcha k loupežníkově Větruši

Vojtěchem míníme barokní kostel sv. Vojtěcha s kulisovitým průčelím, stojící stále ještě v centru nedaleko kostela nanebevzetí Panny Marie. Byl to kostel klášterní a je dílem významného severočeského stavitele Ottavia Broggia. A je-li potřeba superlativů, připomínám, že zde byly v roce 1972 instalovány druhé největší varhany u nás.

No a ta Větruše? K ní se od obou kostelů vzhlíží, a to hodně vysoko. Jde totiž o výškovou dominantu Ústí na strmém ostrohu nad soutokem Labe a Bíliny.

Podle legendy zde v roce 826 jistý rytíř (snad loupeživý) Labohoř vystavěl na obranu hrad, který pojmenoval po své ženě Vitruši (Wittrusch). Anebo že by´byl určen nad řekou plnou kupeckých lodí k loupežím? Hrad později vyhořel a v polovině 19. století byla na jeho základech postavena restaurace, přestavěná na konci 19. století v romantický „zámeček". I dnes slouží jako restaurace a také jako místo nádherné vyhlídky na široké okolí.

Foto: Vladislav Dudák, usti-aussig.net

Čtěte dále

další zprávy