Výstava Titanic: jak vyždímat populární neštěstí

03.09. 14:51 | Autor: Tereza Šimůnková

Titanic - Výstava artefaktů topí návštěvníka v rozpacích. Je vážně nutné ukazovat osobní věci lidí, kteří zahynuli při nehodě? A jak je možné, že za třistakorunové vstupné dostane místo kvalitních informačních panelů zmetky plné gramatických a faktických chyb?

Po kontroverzní výstavě rozřezaných lidských těl Bodies se do pražské Lucerny dostala výstava jen o něco lépe stravitelná. Na "podmanivé lidské příběhy z legendárního parníku a 300 autentických předmětů" loví na webových stránkách návštěvníky "výstava, jejíž návštěva je označována za nezbytnou". Její producent už nenapíše, kdo a kde Titanic - Výstavu artefaktů hodnotil takhle vysoko. Ostatně, původ svých loňských Bodies také uspokojivě vysvětlit nedokázal.

Že lid i po téměř stu letech žádá drastickou lekci o potrestané pýše, kterou příběh Titaniku představuje, dokázal naposled režisér James Cameron. Smyšlené filmové drama ale není výstavka konkrétních bot, parfémů nebo hřebenů, které patřily konkrétním obětem námořního neštěstí. Že potopení Titanicu každý zná? Budeme se tedy za sto let chodit dívat na ohořelé bundy obětí z 11. září nebo rozsypané propisky od Studénky?

Komerční úspěch mezinárodní výstavy (zatím ji vidělo 19 milionů lidí) je samozřejmě na senzačnosti založen. Senzačního ovšem k vidění moc není. Už hostesky v námořnických oblečcích u vstupu nejvíc ze všeho připomínají černošské plavčíky, kteří na Čertovce nahánějí turisty.

Koncept výstavy, který návštěvníka provede od stavby "nepotopitelné" lodi přes ukázku přepychových kajut po expozici potopení, dramatickou, co Lucerna snese, je konstruován přesně podle schématu Veliká loď = veliké neštěstí. Ano, vitríny jsou plné slíbených vylovených lahviček s parfémy či souprav nádobí, ale historické souvislosti nebo třeba i podrobnější popis jednotlivých vylovených předmětů chybí. Titanic - Výstava artefaktů tak uspokojí toho, kdo o potopení parníku v dubnu roku 1912 ví málo. Kdo počítal s tím, že se dozví něco víc, než znal z filmu s DiCapriem, bude zklamán.

Trumfy uplavaly

Titanic - Výstava artefaktů měl přitom velké trumfy v rukávu. Temné břicho Velkého sálu pražské Lucerny opravdu funguje jako stroj času, repliky kajut první a druhé třídy jako by tu stály odjakživa. Zaujme i nápad s "opravdovou" palubní vstupenkou konkrétního pasažéra, takže návštěvník výstavou chodí jako pan Smith nebo paní Brownová a v posledním sále zaujatě hledá "své" jméno na seznamu přeživších.

Největší eso ztratil Titanic - Výstava artefaktů už samotným konceptem. Producent výstavy (atlantská RMS Titanic, Inc.) má jako jediná společnost na světě povoleno vyprošťovat předměty z potopené lodi. Od roku 1994 k vraku podnikla sedm výzkumných a záchranných expedic a vyzvedla přibližně 5 500 předmětů. Ponory výstava sice neopomíjí, ale na to, jak zajímavé a nové informace to jsou, jim věnuje neúměrně málo pozornosti. Podrobně se dozvědět, jak se desítky let ztracené předměty hledaly, lovily a restaurovaly, by bylo nepochybně přínosnější než pohled na mužskou botu dávno mrtvé oběti.

Informace za všechny peníze

S přenesením mezinárodní výstavy do českého prostředí se producent neobtěžoval. Ceny palubních vstupenek zásadně uvádí v eurech, tlak působící na vrak lodi v librách na čtvereční palec. Na informačních panelech někdy chybí skloňování ("varování před ledovcem z Amerika"), jindy se asi zapomněl překladatel ("cestující druhé třídy se domnívali, že se omylem posadili do salonu první třídy, když kolem sebe viděli.") Audioprůvodce (dalších padesát korun ke vstupence) je jako přesun z louže pod okap, halekavý hlas s křečovitou dikcí pouze sumarizuje, co je na panelech.

O tom, jak pečlivý servis český návštěvník dostane, nejlépe svědčí závěrečný panel věnovaný českému prostředí v roce 1912. Zvláště do literatury se autoři ponořili opravdu fundovaně. Hrozivé souvětí "Základy doposud romanticky zaměřené české literatury otřásly nové avantgardní směry, především kubismus a futurismus..." střídá pasáž, kde "za nejúspěšnějšího a nejvlivnějšího tehdejšího autora můžeme považovat Karla Čapka, jehož bratr Josef, spisovatel a básník, vymyslel slovo robot, které později Karel v jedné ze svých her zpopularizoval."

Kdyby to v roce 1912 teprve dvaadvacetiletý Karel Čapek tušil, zřejmě by požádal svého bratra, významného malíře Josefa, o neologismus slučující neumětelství, lenost a umění dělat šou z neštěstí druhých.

Titanic - Výstava artefaktů. Palác Lucerna, Praha. Do 30. září. Otevřeno denně od 10:00 do 21:00. Vstupné: dospělý 280 Kč (všední den) a 330 Kč (víkendy), dítě od šesti do 15 let 220 Kč (všední den) a 250 Kč (víkendy).

Foto: vystava-titanic.cz