Dačice: příběh z kostkového cukru

27.02. 09:00 | Autor: Vladislav Dudák

Příběh první kostky cukru na světě začal v jednom krásném moravském městě, dnes absurdně přičleněném k Jihočeskému kraji. Město Dačice bylo až do roku 1960 centrem okresu, spadajícího do Jihlavského kraje, při komunistické správní reformě však statut okresního města ztratilo a bylo proti všem historickým tradicím začleněno do kraje Jihočeského, v jehož rámci zůstává dodnes.

Morava se ale ve městě nezapře - lidmi, historickou tradicí i kulturními vazbami. Krásné město na železniční trati z Telče do Slavonic získalo v roce 1990 statut městské památkové zóny. I když většinu turistů táhne zejména proslulá Telč a Slavonice, rozhodně stojí za to se v Dačicích - uprostřed trasy mezi nimi - zastavit.

Najdeme zde například dva zámky, oba vystavené rodem spjatým s Dačicemi, Krajíři z Krajku. Krajíři z Krajku patřili v předbělohorských Čechách k nejbohatším rodům. Renesanční starý zámek je dnes sídlem městského úřadu, který nemá nic proti tomu, když se po jeho chodbách projdou zvědaví turisté. Renesanční nový zámek byl klasicistně upraven. V jedné jeho části se můžete seznámit se zámeckými interiéry s pozoruhodnou pozdně secesní zámeckou knihovnou. Větší část zámku slouží jako městské muzeum a galerie. Mimo jiné zde mají stálou expozici grafické tvorby Maxe Švabinského, ale tím nejpozoruhodnějším je zřejmě expozice věnovaná historii první kostky cukru na světě.

Cukrová nehoda paní ředitelové

Stalo se tak roku 1843 díky malé nehodě a velké vynalézavosti. Ta malá nehoda se přihodila paní Julianě Radové, manželce ředitele místní rafinerie cukru Jakuba Kryštofa Rada. V srpnu roku 1841 se totiž zranila, když osekávala z tvrdé cukrové homole cukr na použitelné kousky, a při jídle utrousila, že by se konečně mělo vymyslet něco praktičtějšího než těžké a velké cukrové homole a klobouky, které dají jemné ženě tak zabrat.

Jakub Kryštof Rad nelenil a začal přemýšlet. A již v říjnu 1841 položil doma na kuchyňský stůl před svou choť bedničku bílých a narůžovělých kostek z řepného cukru. Vyrobil je na vlastnoručně zhotoveném lisovacím zařízení přímo v rafinerii (dnešní dům na Palackého náměstí 4) a zaznamenal jednoznačný úspěch. Na svůj postup získal nejprve císařské privilegium a později i patent. Koncesi zakoupila řada zemí a vítězné tažení kostky cukru do celého světa začalo.

Vynálezcem kostky cukru byl tedy Jakub Kryštof Rad. Ale kdoví. Říká se totiž, že jeho manželka Juliana ho nejspíš nemotivovala jen svou nespokojeností, ale přímo podotkla, že by se mělo jednat o kostky. Ty se totiž nejlépe počítají a skladují - a komu by na tom záleželo více než praktické ženě?

Kostka cukru má v Dačicích i svůj pomník, a to proti vchodu do kostela sv. Vavřince. Žulová kostka tu balancuje na jednom ze svých rohů na štíhlém žulovém soklu; sladká není, zato však vydrží. A v dačických restauracích a kavárnách můžeme vyzkoušet, jak zde dbají na tradici: přiloží nám ke kávě cukr v pytlíku, anebo to bude kostka?

Dačice pro diabetiky

Ze stínu cukrové kostky vykročily jiné dačické památky. Za novým zámkem se rozkládá anglický park s rybníčkem. Ve městě stojí kostel sv. Vavřince s 51 metrů vysokou renesanční věží. Veřejnosti je nepřístupný františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského, ale i zvenčí je na tuto půvabnou stavbu působivý pohled. Od roku 1998 patří řádu bosých karmelitek.

Se životem města je spjata renesanční Stará radnice s věží. Na jejím rohu visí zvonek, který svolával městské radní a kdysi zde také visívala dřevěná ruka s mečem jako symbol městských práv. A v těsné blízkosti Dačic, v Kostením Vydří, si lze zvenčí prohlédnout půvabný barokní karmelitánský klášter.

Foto: Profimedia (2x), Wikipedia