České Ground Zero

Bývá zábavné pročítat staré průvodce a sledovat, co se změnilo. V případě města Doupov je to však jenom smutné. Změnilo se totiž VŠECHNO.

„K jihu konečně patříme v přívětivé úvaly Doupovských hor s četnými osadami, mezi nimiž ovšem město Doupov hlavně vyniká... Sejdouce konečně k jihu na silnici od Zakšova k Doupovu vedoucí, mineme opodál mausoleum hraběcí rodiny Zedtvicské, pěknou to osmibokou stavbu s mohutnou kupolí, a již kolem hraběcího zámku vcházíme do okresního města Doupova, rozloženého na návrší od severozápadu k jihovýchodu se sklánějícím a počítajícího v 261 domech asi 1600 obyvatelů."

Těmito slovy popisuje příchod do města Doupov v srdci kdysi sopečných Doupovských hor B. Bernau v X. dílu řady Čechy, vydávané nakladatelstvím J. Otto a koncepčně vedené Aloisem Jiráskem. Tehdy se psal rok 1896...

Okresní město zmizelo z map

Doupov je jediným naším okresním městem, které zcela zmizelo z map. Rozkládalo se uprostřed Doupovských hor, v kotlině tvořené kráterem bývalého stratovulkánu v nadmořské výšce 578 metrů na katastru 709 hektarů. Nejbližším městem byl na západě Ostrov (15 kilometrů), na severovýchodě Kadaň (16,5 kilometrů) a na jihozápadě Karlovy Vary (19,5 kilometrů).

Dnes se pustina na místě Doupova nachází nejen v srdci Doupovských hor, ale též v srdci rozsáhlého vojenského újezdu, pojmenovaného nikoli podle bývalého okresního centra (jak by se nabízelo), ale podle nejvyšší hory Doupovských hor - hory Hradiště (933 m n. m.), tyčící se asi čtyři kilometry jižně od bývalého města.

Kromě Doupova zmizely obce Albeřice, Bražec, Bukovina, Činov, Dlouhá, Dlouhý Luh, Dolní Lomnice, Donín, Doupovské Mezilesí, Javorná, Korunní, Lučina, Lučiny, Malý Hlavákov, Obrovice, Ořkov, Radošov, Střelnice, Svatobor

Zřízením újezdu (největšího v republice; 331,61 km²) zanikl i celý okres Doupov a spolu s okresním městem zmizely i další vesnice a osady. Doupovské hory jsou dnes nejpustší oblastí republiky.

Dlouhé dějiny s rychlým koncem

Oblast budoucího Doupova začala být osídlována asi na konci 12. století. Vzniklo kolem tvrze vladyckého rodu Doupovců z Doupova. V roce 1380 (někteří míní, že až o sto let dříve) byl v místech nejstaršího osídlení postaven gotický kostel sv. Wolfganga, později hřbitovní. Vzhledem k pozdějšímu městu stál asi 800 metrů severozápadně od náměstí. Pod tvrzí vzniklo mírně svažité tržiště, základ pozdějšího náměstí. Za městečko lze Doupov považovat od 2. poloviny 14. století.

V roce 1421 byl  obsazeno křižáky táhnoucími na Žatec a jeho obyvatelé byly z velké části pobiti. Z katastrofy se Doupov vzpamatovával těžce a teprve v roce 1514 byl znovu povýšen na městečko.

Německý rozkvět

Od poloviny 15. století panství patřilo Žďárským ze Žďáru a od poloviny 16. století německým - protestantským - Šlikům. Ti také na konci 16. století přestavěli tvrz na renesanční zámek. Tehdy zde také získalo převahu německé obyvatelstvo a město zažívalo svůj největší rozkvět. Kryštof Šlik roku 1566 potvrdil a rozšířil stará městská práva, dal zbudovat i zdejší radnici a fungovala zde mimo jiné jak katolická, tak luterská škola. Dne 29. 9. 1599 však městečko navštívil červený kohout. Vyhořel kostel, fara, radnice a škola a popelem lehlo též 16 dalších domů. Škody však byly postupně napraveny.

Zle bylo po potlačení stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře. Albín Šlik jako jeho účastník musel opustit zemi a Doupov připadl císařskému důstojníkovi Vilému z Verduga. On i následující majitelé, páni z Lützova, neuznávali městská práva Doupovských a zdejší obyvatele tlačili do postavení obyčejných rolníků. A tak jednou z mála světlých chvil zřejmě bylo pouze postavení obecního pivovaru v roce 1627. V 60. letech 17. století byl barokně upraven zámek.

Boj za městská práva byl nakonec úspěšný až po více než stu letech. V roce 1745 bylo městečko Doupov povýšeno na město, odděleno od panství a vazba k bývalé vrchnosti se zredukovala na poplatek 300 zlatých ročně. Posledními majiteli Doupovského panství (ne již města) byli Zedtwitzové, kteří panství koupili v roce 1858 od Černínů. Ti byli výborní hospodáři a zasloužili se o prosperitu města i okolí.

V roce 1850 se Doupov stal soudním okresem a na náměstí záhy vyrostla budova soudu. V oblasti hospodářské zde od 18. století vynikalo zejména soukenictví a plátenictví, v 19. století též pletení punčoch.

Česká jednotřídka stačila. Žilo tu 18 Čechů

Již roku 1713 byl v Doupově zřízen špitál a chudobinec a stálá lékařská péče byla zavedena v polovině 19. století. Po první světové válce byly v Doupově kromě pošty, četnické stanice, záložny, spořitelny, lékaře, lékárny a veterináře také dva hotely, dvě vinárny. šest hostinců a pět cukráren. Poměrně bohaté bylo zdejší školství. V bývalém klášteře fungovala čtyřtřídní základní škola s obuvnickým oddělením, arcibiskupské gymnázium a od roku 1926 i jednotřídka české školy - ve městě tehdy žilo jen 18 Čechů.

V roce 1930 bylo 1524 obyvatel a 272 domů. Končila zde též železniční dráha, vedená do železniční křižovatky Vilémov u Kadaně. Dnes tato dráha končí na hranicích újezdu v Kadaňském Rohozci.

Němci odsunuti, Češi se nepřistěhovali

Po mnichovské zradě připadly Doupovské hory včetně okresního města za jásotu jeho obyvatel k německé říši. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto (často velmi bezohledně) a město začali osídlovat noví obyvatelé z vnitřku Čech a z českých a slovenských repatriantů. V důsledku okrajové polohy však dosídlení postupovalo pomalu a v roce 1947 zde žilo pouze 525 obyvatel. I ti však museli záhy odejít, neboť v březnu 1953 zde vznikl vojenský újezd (vystěhování trvalo do roku 1955), což znamenalo definitivní zánik města i okresu Doupov.

V průběhu dalších let bylo město srovnáno se zemí a dnes jeho připomínku najdeme snad jen v mapě Klubu českých turistů jako drobné místní označení bývalého města se znakem tří bílých růží.

Co před půlstoletím bylo a dnes už není

Na horním západní straně náměstí stála radnice s letopočtem 1579, na horním konci náměstí stál pozdně barokní a rokokový kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na místě staršího farního kostela, doloženého roku 1361. A nad kostelem stál čtyřkřídlý zámek s věží, jehož poslední podoba pocházel z barokní přestavby v roce 1723. U zámku byl sad a zahrada a z rybníčku v parku vedla voda do městské kašny na náměstí (vodovod ve městě nebyl).

Na jihovýchodním okraji města stál konvent piaristů s gymnáziem a velkým kostelem sv. Alžběty - původně jezuitská kolej, založená v roce 1773. Na náměstí s lipovou alejí (z části zachovanou) stály kromě kašny i čtyři barokní kamenné plastiky světců. U hřbitova severně nad městem stál u kadaňské silnice kostel sv. Wolfganga, nejstarší zdejší budova. Měl osmihraně uzavřený presbytář, gotické opěráky a uvnitř gotický triumfální oblouk. Na severozápad od města stála osaměle poutní kaple Panny Marie Čenstochovské.

Co tak trošku zůstalo

V blízkosti zaniklé kaple Panny Marie Čenstochovské stojí dodnes poničená hrobka Zedtwiců. Dále se ve městě zachovalo několik zdí a schodů ke klášteru a zbytky skladiště hospodářského družstva u bývalého nádraží. A potom jen vzpomínky a zašlé fotografie...

Ilustrace a foto: Čechy, díl X. Krušné Hory a Poohří, nakl. J. Otto, 1896, archiv Michala Valenčíka (http://www.kostely.tnet.cz/), prospektor.wz.cz, paintballbrezova.cz

Čtěte dále

další zprávy