Jak stát neušetřil osm set milionů

15.08. 12:00 | Autor: Lukáš Wagenknecht

V minulosti jsem se zabýval problematikou úspor a centrálních nákupů státu, tak mě zajímalo, jak se podařilo tuto oblast našim politikům za poslední roky posunout.

Dobré příklady

Očima Lukáše Wageknechta. Centrální nákupy - skvělá myšlenka, která se dlouhá léta daří realizovat například v Rakousku, Itálii nebo Francii. U komodit, kde má smysl soutěžit na cenu, se jednoduše všechna ministerstva domluví a vypíše se společná zakázka, která nakonec přinese velice výhodnou cenu. Jde například o energii, vozový park, kancelářské vybavení, letenky nebo telekomunikační služby.

Konkrétně v Rakousku jsem mohl na vlastní oči posoudit, jak dobře může centrální nakupování fungovat. Jejich agentura pro veřejné zakázky (Bundesbeschaffung GmbH) funguje už od roku 2001. Jejím primárním úkolem je realizovat procesy vedoucí ke snížení cen, centralizaci nákupů, standardizaci komodit a získání lepších podmínek od dodavatelů a dosáhnout tak snížení transakčních nákladů a právních rizik. Rakouské realitě jsme se bohužel i po velkých slibech politiků doposud nepřiblížili.

Usnesli jsme se, že na tom začneme pracovat

Současná vláda přijala usnesení, že sjednotí požadavky úředníků na to, jak by centrálně nakupovaná auta nebo počítače měly být vybaveny, a začne vesele nakupovat. Ve svém dokumentu následně ministerstvo financí naplánovalo harmonogram jednotlivých zakázek. Mezi prvními měla na řadu přijít auta, počítače nebo kancelářský papír.

Skutek utek

A jaká je na konci volebního období realita? "Přes dvě třetiny nákupů 'povinných' komodit jdou mimo centrální zadávání. Vláda tak ignoruje nejen vlastní závazné usnesení, ale i program, podle kterého nákupy zboží a služeb budou v maximální možné míře centralizovány." Takovýto závěr vyšel na konci minulého roku z analýzy Jiřího Skuhrovce, představitele nezávislého sdružení Econlab. Stát jednoduše promrhal šanci ušetřit až 800 milionů korun.

Smutné fiasko dokumentuje i stručný výčet zakázek, které si jednotliví ministři i přes vládní usnesení zadávají na vlastní triko. Ministerstvo vnitra si vypsalo vlastní zakázku na nákup limuzín pro roky 2017-2019 za 50 milionů nebo na osobní vozy na CNG za 36 milionů. Na životním prostředí si v roce 2016 zadali osobní vozy za 21,7 milionů, Ministerstvo zemědělství na konci minulého roku vypsalo nákup osobních aut za 20 milionů. Ministr spravedlnosti před několika týdny vypsal tendr na nákup aut na příští tři roky za bratru 36 milionů. Ve výčtu zakázek na auta bychom mohli pokračovat. Vedle toho resort financí tento rok vypsal slibovanou centrální zakázku za 886 milionů, v rámci které budou dodána auta pro potřeby ministerstva a dalších úřadů, které se "případně" připojí.

Stejně jednotlivá ministerstva přistupují k nákupu datových a mobilních služeb.

Může být ještě hůř

Dalším klišé, které je oproti skutečnosti v Česku svým významem naruby, je centralizované nakupování na komoditních burzách. Druhá studie Econlabu vyhodnotila, že u 400 zakázek na komoditní burze v Kladně jsou ceny stejné nebo horší než v otevřených soutěžích. Navíc zadavatelé platí další poplatky burze a takzvaným dohodcům, tedy zprostředkovatelským firmám, bez kterých nelze na burze nakupovat. Dle týdeníku EURO sám zástupce uvedené burzy přiznal, že neexistují pevně daná pravidla pro přijetí nového zájemce o obchodovaní na burze.

Pokud se jako politik nebo úředník chcete vyhnout veřejné soutěži při nákupu energií a dosáhnout průměrných nebo nadprůměrně vysokých cen, je u nás nejjednodušší zajít na komoditní burzu a domluvit se v netransparentním postupu s dohodcem.

Z ušetřených peněz zbyly jenom plané sliby

Kdybychom měli jednoduše shrnout přístup vládních stran, ČSSD si jede na vlastním písečku a ANO promrhalo svoji velkou šanci. Nejlépe bychom tak mohli vyhodnotit nekonfliktní přístup KDU-ČSL.

Tento blog jsem napsal proto, abych poukázal na to, jak funguje politika slibů transparentnosti, hospodárnosti a efektivnosti veřejných výdajů. Kdo z nás by nevolil někoho, kdo mu slibuje, že ušetří na byrokratickém aparátu. Jenomže na příkladu centrálních nákupů a mnoha dalších slibů z programového prohlášení vlády si můžeme ukázat, že ve skutečnosti skutek utek. Až nám budou politické strany příště slibovat, jak ušetří 800 milionů, chtějme po nich také konkrétní termín a cestu, jak k takové úspoře dojdou.

Autor je vedoucí analytik ekonomických událostí investigativního týmu vydavatelství Empresa Media.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Lukáš Wagenknecht