Jak objektivně posoudit dluhopisovou aféru ministra financí a Agrofertu?

Kauza dluhopisů ministra financí a velkopodnikatele Andreje Babiše je tématem posledních dnů. Některá média podsouvají nepodložený závěr, že ministr opět využil skulinu v zákoně jako mnoho jiných. Případ dluhopisů Agrofertu prodaných Andreji Babišovi však vykazuje nápadně podobné rysy s případem společnosti CTP, jedné z největších logistických firem v ČR a ve střední Evropě. Za velmi podobné obcházení daňových zákonů, z jakých je podezřelý holding Agrofert ministra finance, byla společnosti CTP doměřena daň ve výši mnoha milionů korun. Bude Finanční správa vůči firmě svého šéfa postupovat stejně nekompromisně?

Společnost CTP platila v České republice po řadu let daň z příjmu právnických osob. V roce 2008 však vytvořila umělou právní konstrukci, díky níž  si snížila zisk na nulu a což jí umožnilo zcela vyhnout se placení daně z příjmu. Finanční správa nicméně fiktivní právní konstrukci prohlédla a doměřila společnosti CTP daň ze základu ve výši 340 milionů. Právním důvodem pro doměření nebylo porušení zákona, ale obcházení zákona. K obcházení zákona došlo podle Finanční správy proto, že umělá právní konstrukce neměla žádný reálný ekonomický smysl a jejím jediným cílem bylo vyhnout se placení daně z příjmu.

Případ dluhopisů Agrofertu a Andreje Babiše

Dvacátého osmého prosince 2012, tři dny před skončením účinnosti "díry v zákoně" umožňující vydávat nezdaněné korunové dluhopisy, vydal Agrofert dluhopisy ve výši tří miliard, z čehož přes polovinu z nich upsal Andrej Babiš. Dluhopis měl úrok 6 % se splatností 10 let.

Ze strany emitenta si tím Agrofert snížil od roku 2013 každoročně svůj zdanitelný základ o stovky milionů korun a vyhnul se tím zaplacení milionových částek na dani z příjmu. Naopak Andrej Babiš získal podle svých majetkových přiznání v letech 2013-2015 z vydaných dluhopisů nezdanitelný příjem ve výši 166 milionů korun ročně a také se vyhnul zaplacení daně z příjmu.

Agrofert si v té době mohl půjčit u bank s úrokem 2-3 %, mohl tedy vydat dluhopis s úrokem v obdobné výši, nikoli ve výši 6 procent. Rozdíl ve výši 3-4 % mezi uvedenými úrokovými sazbami proto mohl sloužit ke snižování daňového základu u Agrofertu a vytvoření nezdanitelného příjmu u Andreje Babiše. Stejně jako v případu CTP.

Podobnosti obou případů

Prvním znakem, který oba případy spojuje, je fiktivní konstrukce. V případě CTP s využitím děr mezi českými, nizozemskými a lucemburskými daňovými zákony, v případě Agrofertu s využitím díry v českých zákonech. Stejně jako v případě CTP se mohlo v případě dluhopisů Agrofertu jednat o pouhou fiktivní právní konstrukci bez reálné ekonomické potřeby, pouze s cílem vyhnout se placení daně z příjmu.

Zda šlo o účelovou transakci, jež neměla reálný ekonomický účel kromě obcházení zákona, lze zjistit podle následujících kritérií:

- Jak již bylo uvedeno výše, byl dluhopisový úrok přiměřený?
- Potřebovala společnost takovou hotovost?

Pokud Agrofert mohl získat stejné peníze, jaké získal vydáním dluhopisů, půjčkou za nižší úrok či pokud Agrofert uvedené peníze z provozních či akvizičních důvodu nepotřeboval, může jít o zřejmou účelovou konstrukci, jejímž jediným smyslem mohlo být vyhýbání se daňovým povinnostem. V obou případech nemá transakce žádný jiný rozumný ekonomický smysl.

Co nás může vést k takovému závěru? Výše bankovních úvěrů, které lze vyčíst z účetních závěrek Agrofertu, se v letech 2011-2014 průběžně navyšovaly z 23 na 25,2 miliardy. Je zřejmé, že získání úvěru od bank s výhodnějším úrokem nebyl pro Agrofert holding problém.

Samo emitování dluhopisů nedokazuje skutečnou potřebu získání finanční prostředků. Pokud Agrofert holding v té době urgentně potřeboval okamžité finanční zdroje pro své projekty, není zřejmé, proč doposud Andrej Babiš nebo kdokoliv další okamžitě neodkoupil celou emitovanou částku tří miliard, ale pouze její polovinu. I tento fakt svědčí o tom, že účel narychlo emitované třímiliardové tranše nemusel vyplývat z reálné ekonomické potřeby, ale byl pouze účelový.

CTP daň doměříme, šéfově Agrofertu ne?

Fakt, že společnost CTP neporušila zákon o dani z příjmu, ale účelově ho obešla, nebránil Finanční správě, aby CTP nedoměřila daň ze základu ve výši 340 milionů Kč. Finanční správa se při doměření daně neopírala o porušení zákona, ale o jeho obcházení. Pouhé obcházení stačilo k doměření daně.

Pikantní na celé věci je, že tento postup posvětil Finanční správě Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud na základě rozsudků Evropského soudního dvora potvrdil, že zákaz zneužití je právní princip, který plní funkci "záchranné brzdy". Tuto záchrannou brzdu je třeba použít v případech, kdy je zákon využíván v rozporu se svým smyslem a účelem.

Důvěra v objektivitu Finanční správy je nulová

Bude Finanční správa postupovat stejně vůči Agrofertu a svému šéfovi jako proti společnosti CPT? Nebo bude postupovat selektivně způsobem - CTP pokutovat budeme, ta nemá politické krytí, Babiše a Agrofert pokutovat nebudeme, to by nás šéf vyhodil. Je zřejmé, že úřady podřízené ministrovi financí nejsou, a ani nemohou být v řízení proti společnostem, které jejich nadřízený ovládá, nestranné. Příkladem může být audit projektu Čapího hnízda. Zde Babišovi auditoři uvedli do zprávy o projektu, že nemohou dát ujištění o tom, že pravidla nebyla porušena a zda výdaje nebyly v důsledku toho vyplaceny protiprávně. Druhým dechem však titíž auditoři doplnili, že veškeré výdaje projektu Čapí hnízdo jsou způsobilé, tedy že jsou v pořádku. Naproti tomu nestranný úřad by nikdy neuvedl, že výdaje jsou v pořádku, pokud si není jist, zda pravidla nebyla porušena.

Zde se dostáváme k jádru problému. Finanční správa v této chvíli nemůže být objektivní. Střet zájmů při vyšetřování podvodu svého nadřízeného je objektivní stav, který nevyřeší žádná opatření, dokud bude nadřízený nadále na svém místě. V případě společnosti CTP současný Babišem jmenovaný generální ředitel Finanční správy pro server iDnes prohlásil: "Do budoucna se chceme na finanční transakce mezi propojenými firmami, jimiž si české firmy snižují daňové základy, zaměřit ještě víc." Dá se ale šéfovi Finanční správy v takové situaci věřit?

Jak z toho ven?

Je zřejmé, že hlavní problém dluhopisové aféry ministra financí a Agrofertu spočívá v obcházení zákona. Podle Nejvyššího správního soudu je obcházení zákona porušením zákona. Zároveň je zřejmé, že nemůžeme věřit tomu, že tento případ bude Finanční správou objektivně prošetřen.

Aby důvěra občanů ve stát nadále neklesala, je jediným důvěryhodným a demokratickým způsobem vyšetření dluhopisové aféry ministra financí zřízení sněmovní vyšetřovací komise. Tato komise by zprostila Finanční správu mlčenlivosti a nezávisle posoudila daňová přiznání ministra financí a jeho holdingu. Když se mohli poslanci v minulosti zabývat například kauzou stravenek, proč by nemohli řešit podezření na stamilionové daňové úniky člena vlády, když Finanční správa řízená ministrem finí svého šéfa a jeho firmy nestranně prošetřit nemůže? Naproti tomu úkolem Finanční správy by mělo být prošetření všech ostatních soukromých ostatních společností, které postupovaly v případě korunových dluhopisů stejně jako ministr Babiš a Agrofert, a prověřit, zda i jim by neměla být doměřena daň z důvodu obcházení zákona.

Autor je vedoucí analytik ekonomických událostí investigativního týmu vydavatelství Empresa Media.

Čtěte dále

další zprávy