Bez čelenek a pomlázek

19.04. 10:15 | Autor: Vojtěch Rynda

Na tradiční velikonoční koledu se 17. dubna vydali chlapci z Lanžhota na Břeclavsku.

Rok se s rokem sešel, a tak se i během jednoho dubnového víkendu opět sešly dvě "akce" - relativně nový hudebně-lifestylový festival Coachella v Kalifornii a tradiční Velikonoce v Čechách a na Moravě. Jevy s nimi spojené vyvolávají negativní komentáře a zdá se, jako by si některé tradice byly rovnější než jiné.

Očima Vojtěcha Ryndy. Coachella má dlouholetý "problém". Je jedním z nejpopulárnějších festivalů v USA a jako taková přitahuje obrovské množství mladých lidí. Mladí lidé mají obecně tendenci chytit se kdejaké módní pitomosti. A nejen na Coachelle jsou to v posledních letech indiánské čelenky.

Masivní obliba této propriety vyvolává každoročně vlny rozhořčených článků na blozích i v serióznějších médiích. Ne, neřeší se, že brát si na koncert čelenku je pitomost kvůli tomu, že je neskladná, že se v ní jeden v kalifornském pouštním vedru potí a že přes něj ostatní nevidí. Éterem místo toho létají vznosné termíny jako kulturní apropriace (přivlastňování si cizí kultury), znevážení spirituální symboliky či výsměch genocidě indiánů. Tím se chce říct, že když na sebe děcka bohatých bílých rodičů natáhnou dolarové etnické cetky vyrobené nejspíš v Číně, jde o svatokrádež.

A jde? Nikdo nepopírá, že ke genocidě původních obyvatel Ameriky došlo a že hrát si na indiány po první poluci není úplně běžné. Ale přílišná (módní) útlocitnost má tendenci přerůstat v nepěkně fašizující moresy. Čelenky ne? V souvislosti s Coachellou a jinými festivaly se protestuje také proti symbolikou neméně zatíženým cetkám indickým, jež evokují například třetí oko, nebo proti malování hennou. Je povoleno nosit na krku křížek, když nejsem členem křesťanské církve? Mohu si vzít si kimono, i když nemám japonské kořeny? A co sandále zvané kristusky?

Ilustrační foto. Nošení indiánských čelenek je pro okolí jistě otravné jako každá masová móda a konotace s tím spojené jsou v USA nepochybně palčivější než u nás. Důvody z pozic politické korektnosti, proč proti této praxi vystupovat, jsou nasnadě - ale je to tak trochu dělání z komára velblouda. Trochu jinou věcí je, když se čelenkou ohání veřejně známá osobnost nebo když začne jít o velké peníze. Muzikant Pharrell Williams se v roce 2014 omluvil, že s čelenkou nechal zvěčnit na obálce magazínu Elle. Navahové se soudí s oděvní značkou Urban Outfitters kvůli údajnému zneužití kmenové estetiky. Tým amerického fotbalu Washington Redskins přišel po zásahu patentového úřadu o své "rudošské" insignie. Ale banda zpovykanců...?

Možná ale váhu indiánské symboliky Čech zpoza Atlantiku pořádně neposoudí. Hranice jsou prostupné, viz křížky na krku a kimona na těle. V evropském kontextu jsou měřítkem - v duchu "ale tohle už rozhodně ne" - obecně vnímané nacistické insignie. I ty si na sebe občas někdo v zápalu mladické provokace navlékne (například princ Harry na maškarním plese v roce 2005), masově k tomu však nedochází ("skuteční" neonacisté se pro tyto účely neberou v potaz). Je to použitelná analogie?

Šestnáct mládenců obcházelo domy, kde bydlí děvčata z chasy. Žádná neunikla před pomlázkou, které se v regionu říká žila. A zatímco Čechům může připadat protestování proti čelenkám na koncertech jako bouře ve sklenici vody, zbytek světa stále vrtí hlavou nad našimi velikonočními "pomlázkovými" tradicemi. Opět: jejich smysl a symbolika jsou evidentní (pohanský rituál, "omlazení" atd.), přesto zahraničním éterem vedle většinového pobavení létají i slova jako "šovinismus", "sexismus" či "patriarchát".

Tato slova se každý rok mihnou i éterem tuzemským. Těžko se to dokazuje, ale zdá se, že rozhořčení nad "zneužíváním" indiánských čelenek a odsuzování "šovinistické" velikonoční praxe vycházejí z podobných názorových pozic. "Buď uvědomělý", ozývá se z nich. "Respektuj tradice, neapropriuj si cizí kulturu." A týmž dechem: "Buď uvědomělý. Respektuj druhého, neřiď se vlastní kulturou." Buď sterilní, neprojevuj se, nikdy nevíš, koho by ses mohl dotknout. Okatě se pohoršuj a urážej se s gustem. Protože politickou korektnost si rozvracet nedáme.

Autor: Vojtěch Rynda