Český volič vybírá stranu jako salám v hypermarketu

20.09. 15:12 | Autor: Marek Přibil

Předvolební průzkumy signalizují vítězství ČSSD se ziskem zhruba okolo 70 mandátů. To ale k získání důvěry v Poslanecké sněmovně nebude stačit.

Sociální demokracie má sice podle agentur jistotu, že spolu s komunisty příslovečnou stojedničku hravě přeskočí, nikde se však již nedozvíme, za jakých podmínek by KSČM menšinovou vládu ČSSD podpořila.

Jako bumerang se tak socialistům vrací dilema z voleb v roce 2002, kdy získali ve sněmovně spolu s komunisty většinu 111 hlasů. Bohumínské usnesení zabraňující spolupráci s KSČM na vládní úrovni však tuto variantu znemožnilo, a tak se Vladimír Špidla, Stanislav Gross a posléze i Jiří Paroubek potáceli se stojedničkou většinou díky Unii svobody a lidovcům. Funkcionáři obou menších koaličních stran si finančně a vlivově na čas polepšili, nicméně v konečném zúčtování ve volbách v letech 2006 i 2010 za tento koaliční kunštyk (výraz Jana Masaryka, jemuž byly koaliční kšefty proti srsti) zaplatily. Vypadly ze sněmovny. Unie svobody dokonce navždy.

Zatím se zdá, že bez podpory KSČM nebudou sociálním demokratům ke stojedničce stačit ani poslanecké mandáty SPOZ, strany kladoucí ve veřejných verbálních projevech důraz na odborníky, nikoliv tedy na hvězdnou ČSSD pěchotu, jak řekl Jiří Rusnok, byť se vzápětí omluvil.

ČSSD by ke SPOZ potřebovala i mandáty KDU-ČSL, jestliže strana uspěje a bude-li se lidovcům chtít zopakovat ono špidlovsko-grossovsko-paroubkovské extempore. Ačkoli proč ne? Vládní, ministerské a úřednické posty uspokojí několik stovek lidoveckých zájemců. A nedělejme si iluze, i oni touží po platech, které jsou pro ně v civilním sektoru nedosažitelné, a po nadstandardních požitcích plynoucích z funkcí.

Ovšem, sociální demokracie může ve své touze po moci a požitcích z moci plynoucích samozřejmě překvapit. Dát se v nouzi, kdy je každý Kuba dobrý, dohromady s ANO či Okamurou (projde-li volbami). A časem zaniknout.

Čili jak je zjevné, ČSSD bez KSČM stabilní vládu nevytvoří. Zřekne-li se komunistické podpory, pak nebude mít její kabinet dlouhého trvání a možná začne vládnout v demisi do nových voleb v květnu 2014. Takže ČSSD je vlastně rukojmím KSČM, závislá na jejích podmínkách, což by si měli uvědomit i členové sociální demokracie; ostatně Bohuslav Sobotka se už loni vnitrostranicky vyjadřoval ve smyslu, že by tuto situaci mohl rozhodnout mimořádný sjezd, jenž by zrušil bohumínské usnesení a otevřel tak opět KSČM cestu do vlády.

Vše je v rukou voličů, kteří si však volbu neusnadňují. Netouží zpřehlednit politickou scénu, jako to dokázali Němci po roce 1945. Ti byli u volebních uren s to z tříště nabídek vyselektovat silnou, hodnotově jasnou a předvídatelnou křesťanskou demokracii a silnou, hodnotově jasnou a předvídatelnou sociální demokracii. Ostatní straničky a rádoby věrozvěstové očisty politiky, neonáckové, kryptokomunisté a tak dále v Německu nejsou hrozbou.

U nás ano. Český volič se totiž chová jako kupující v hypermarketu. Hledá zboží, co se nabízí s reklamním humbukem a s tím spojenou nízkou cenou. A tak co si navolíme (i svou neúčastí), to budeme mít. Bude to jen a jen náš obraz, neboť pouze my, voliči, dáváme mandát.

Foto: ČTK

Autor: Marek Přibil