Scenáristka Papoušková: Skutečnost by nikdo nerozdýchal

"Na Nově jsem necítila, že se chystají udělat něco nového," zdůvodňuje svůj přechod ke konkurenci scenáristka Eva Papoušková. Její jméno bylo spjato s divácky úspěšnou Pojišťovnou štěstí, nyní jí na Primě odstartoval nový seriál z prostředí kliniky pro asistovanou reprodukci. Třináctidílné Zázraky života, jimiž chce televize zaujmout početné publikum "novácké" Ordinace v růžové zahradě, se poprvé objevila na obrazovkách v pondělí večer.

Napsala jste scénář k seriálu z kliniky pro asistovanou reprodukci. Čím je vám toto prostředí blízké?
Nemocniční prostředí mi bylo blízké odmalička, jsem totiž z doktorské rodiny. Tatínek byl ředitel špitálu, bratr je chirurg. Jestli se mě ale ptáte, zda mám osobní zkušenost s klinikou pro asistovanou reprodukci, žádnou nemám. Mám třináctiletou dceru a všechno šlo naštěstí normálním způsobem. IVF klinika (centrum pro mimotělní oplodnění; pozn. red.) mě zajímala především z profesního hlediska. Je tam strašná spousta příběhů, což potřebujete na seriál víc než cokoliv jiného.

Jak jste s prostředím kliniky seznamovala?
Loňské léto jsem trávila se svou přítelkyní a dlouholetou spolužačkou Lenkou Hromadovou, která se stala lékařkou v brněnském IVF centru. Měla jsem to štěstí, že jsem měla přátelskou vazbu na člověka, kterému je prostředí blízké. Další sběr materiálu v sobě nese i zpovídání žen a mužů, kteří IVF prošli. Netušila jsem, kolika lidí v mém okolí se to týká.

Znamená to, že se v seriálu objeví skutečné příběhy pacientů?
Neobjeví se tam žádné skutečné případy, objeví se tam příběhy z nich poskládané. Nepůjde o konkrétní kauzy, které mi někdo vyprávěl. V životě to chodí zvláštním způsobem. Kdybyste napsal to, co se skutečně stalo, tak by vás s tím každý dramaturg vyhodil. Někdy je to totiž tak přitažené za vlasy a tak dramatické, že by to nikdo nerozdýchal.

Seriály z nemocničního prostředí byly vždycky úspěšné. Čím si vysvětlujete, že české diváky tak přitahují?
Lékařské prostředí přitahuje diváky na celém světě. Mezi seriály je to číslo jedna. Boj o život je totiž opticky velice vděčný.

Snažila jste se scénáři vtisknout něco, co by Zázraky života odlišilo od záplavy konkurenčních „lékařských“ seriálů?
Styl psaní je u každého scenáristy jiný. Byla bych hrozně ráda, kdybych nepřekvapila novými scenáristickými postupy. Ráda bych zůstala u těch starých a používala je správně se zachováním vlastního rukopisu.

Dokážete ho nějak charakterizovat?
Strašně špatně se mi to popisuje. Zajímají mě paradoxy, marné boje, štěstí a náhoda. Je těžké s tím pracovat, ve scénáři to totiž nesmí vypadat jako schválnost. Žánrově jsem v literatuře vždy obdivovala grotesky, protože v nich bylo zároveň obsaženo teskno a nová naděje. Proto jsou i Zázraky života dojemné.

Má už teď rozepsaný příběh přesah do další série, nebo jste budovala příběhový oblouk jen na tu první?
Oblouk si vždycky budujete na sérii. Teprve na základě úspěchu první série se televize rozhodne, zda v seriálu bude pokračovat.

Vytvářela jste postavy s představou konkrétních herců?
Ne, to nikdy nedělám. Vždycky si radši představuji typy lidí, které jsem v životě poznala. Hereckou tvář při psaní nikdy nevidím, ale pak se snažím režisérovi přiblížit konkrétní charakter. Za casting většinou ručí on a já mu do něj moc nekecám, ačkoliv na to mám právo.

V lednu na Primu přešla vaše dlouholetá kolegyně Šárka Baborovská. Měl její přechod nějaký význam pro vaši spolupráci s televizí?
Ne. Spolupráci mi nabídl Gordon Lovitt a pan ředitel Singer.

Jak se vám vlastně odcházelo od Pojišťovny štěstí?
Od Pojišťovny štěstí se mi odcházelo těžko, protože na Nově rozhodli, že ten seriál už nebude pokračovat. Nebylo to tvůrčí rozhodnutí, ale rozhodnutí shora.

Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jste začala pracovat pro Primu?
Já nepracuju jen pro Primu. Pracuju i pro Českou televizi, takže se chovám jako scenárista na volné noze. Na Nově jsem necítila, že se chystají udělat něco nového.

Jaké ve vás česká seriálová tvorba vyvolává dojmy?
Český seriál vypovídá mnoho o české společnosti. Žijeme v kruté době, neměli jsme to v minulosti zrovna lehké, a lidé tak baží po příběhu s dobrým koncem. U televize odpočívají, chtějí se pobavit, dojmout, zažít i trochu napětí, ale nechtějí, aby to bylo přehnané. Nesnášejí tragikomično, grotesku nebo jakékoliv pokřivení reality.

Takže českým seriálům podle vás vévodí usedlost?
Ano, vévodí jim usedlost, realističnost a klid. Myslím si, že to není jen záležitost současnosti.

To vnímáte pozitivně?
Já mám svou rodnou zemi hrozně ráda, takže to vnímám pozitivně. Takoví prostě jsme.

Je něco, co vám na českých seriálech ve srovnání se zahraniční produkcí chybí?
V českých seriálech mi chybí všechno, co je napojené na větší finanční injekci. V zahraničí na to mají víc také víc času a lepší týmy lidí…

Zdá se vám, že jste pod větším časovým tlakem?
To jsou spojité nádoby – finance, počet lidí, týmová spolupráce. Jsme rozhodně pod větším časovým tlakem, na druhou stranu jsem ráda, že si můžu napsat autorský seriál. Přesto mi tu chybí například velký historický seriál. Historická freska, jako je Cirkus Humberto, by podle mě byla v Čechách oblíbená.

Přemýšlela jste o scénáři k takovému seriálu?
Vůbec s tím nekoketuju, protože vím, že by mi to tady nikdo nezaplatil.

Studovala jste anglistiku. Máte nějaký vztah k britské nebo americké seriálové produkci?
Určitě ano. Když jsme se bavili o lékařském prostředí, mám například hrozně ráda Dr. House. Na něm mě nejvíc baví to, že jeden lékař provede za svůj život diagnózu více výjimečných nemocí, než je v silách dvaceti specialistů. To je něco, co mu český divák těžko odpouští. Jde o skvělý nápad, udělat lékařský seriál jako detektivku.

Zahraniční seriály má obzvlášť v oblibě mladá generace, která je často sleduje přes internet…
Zaplať pámbůh, aspoň se diváci učí anglicky.

Nebojíte se přesto, že český seriál mladou generaci pomalu ztrácí?
Vy teď mluvíte o skupině lidí, která podle mě představuje nějakých pět procent populace. Ti, kteří seriály streamují, jsou určitě jazykově vybaveni a ty, kteří nejsou jazykově vybaveni, to nebaví. Myslím si, že určitá skupina mladých se bude na české seriály dívat i nadále. Pokud budeme dobře vyrobení a pokud nebudeme hloupí, tak si získáme i ty, kteří streamují.

Foto: Marie Votavová, Prima, Nova

Čtěte dále

další zprávy