O sňatku rozhoduje věno. Právník žádá milion, sedlák 10 tisíc

04.01. 11:30 | Autor: Ivan Motýl

Nejslavnější svatba roku 1911. Sňatek princezny Zity s budoucím císařem Karlem I.

4. leden 1911: O sňatcích před sto lety nerozhodovala láska, nýbrž výše věna a společenské postavení. Věno 10 tisíc stačilo sotva na kantora, 6 tisíc na úředníka VII. třídy.

Rubrika "Nabídnutí k sňatku" ve sto let starém denním tisku dokonale ilustruje sňatkovou politiku tehdejší střední a vyšší třídy.

Hledám dceru továrníka nebo statkáře

Požadavky na nevěstu z roku 1911: "Hledám inteligentní, hudebně vzdělanou dívku vyšší postavy. Místo jmění vítán též prosperující zavedený tovární podnik, případně velkostatek s hospodářským průmyslem." Ve středu 4. ledna 1911 byl v rubrice "Nabídnutí k sňatku" v deníku Národní listy žádán jako ženich výhradně úředník jisté třídy: "Pro 30letou příbuznou hledám c. k. úředníka VII. hodnostní třídy." Inzerent dobře věděl, že hledat výše postaveného úředníka pro příbuznou, která disponuje věnem 6 tisíc korun, by bylo společensky neúnosné. Roční příjem úředníka VII. třídy, který mohl sloužit například jako vrchní účetní rada nebo pokladní kontrolor, činil 6410 korun.

Mnohem vyšší věno žádal pro svého syna tento otec: "Pro svého syna, 27letého inž. chemie, reserv. důstojníka, vyšší postavy, úplně zachovalého a osvědčeného již úředníka v praxi, a jměním prozatím 160 tisíc korun, hledám nenápadným způsobem vzdělanou, domácně vychovanou a úplně zdravou dívku s přiměřeným věnem při vzájemné náklonnosti." Otec snil o tom, že syna "upíchne" do rodiny továrníka či bohatého velkostatkáře. V závěru inzerátu přímo žádal: "Nejraději by se přiženil do zdravého průmyslového závodu nebo i eventuelně velkostatku."

Dceru továrníka či velkostatkáře požadoval i otec se sotva třetinovým jměním: "Pro 29letého syna representativního zevnějšku, agrochemika se jměním 55 tisíc korun, hledám inteligentní, hudebně vzdělanou dívku vyšší postavy. Místo jmění vítán též prosperující zavedený tovární podnik, případně velkostatek s hospodářským průmyslem."

Seznam bohatých nevěst za dvacetník

Svatba z roku 1911. Také dobové seznamovací kanceláře se příliš nezajímaly o charakterové vlastnosti potenciálních snoubenců, nýbrž hlavně o jejich peněženky. "Seznamka" Františka Špalka například nabízela "přes 100 dam s jměním až 280 tisíc korun". Jejich soupis byl zájemcům zasílán za 20 haléřů.

Hospodyňka s jměním 10 tisíc korun byla vhodnou partií tak akorát pro učitele. "Hledám pro svoji příbuznou, 19letou sličnou blondýnku, dobrou hospodyňku s věnem 10 tisíc korun a nárokem na značné dědictví, inteligentního úředníka nebo učitele, nejraději v Praze."

Z lásky chodívalo k oltáři hlavně dělnictvo, služebnictvo všeho druhu či pomocné síly. Holičský pomocník s platem 12 korun týdně či služka s platem 10 korun za týden si totiž na jmění či věno nemohli nikdy našetřit.

Mám milion a hledám nevěstu

Řadové pražské služce musel znít tento inzerát z Národních listů jako pohádka: "Velkostatkář s jměním jednoho milionu korun, nar. r. 1871, úplně zdravý a silný, zcela osamělý, právník, oženil by se se zdravou, příjemnou dámou z dobré rodiny a odpovídajícím věnem."

Velkostatek za milion korun byl nadstandardem i v roce 1911. Vždyť například „deskový statek s velkým representačním zámkem, sady, lesy, poli a loukami," prodával se 4. ledna před sto lety za 360 tisíc korun. Zavedený hostinec u Nového Bydžova za 16 tisíc korun (denní tržba kolem 30 korun) a nový činžák na Vinohradech v Korunní ulici za 104 tisíc, v Žitné na Novém Městě pak za 110 tisíc korun.

Bez věna nebyla možná svatba ani v selském stavu. "Selský syn z větší vesnice u Kyjova, 24letý, mající 40 tisíc korun, hledá pracovitou a hospodárnou venkovskou dcerku s věnem 10 tisíc korun," hledal mladý sedlák ze Slovácka nevěstu prostřednictvím inzerátu v brněnských Lidových novinách.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl