Němcům je vše slovanské nesnesitelně odporné

12. únor 1911: Německý nacionální fanatismus. Německý rasový odpor, který se neštítí ničeho. Vnucená německá kultura. Pod těmito hesly se manifestovalo za zřízení brněnské univerzity.

Ve dvaceti městech v českých zemích se v neděli 12. února 1911 manifestovalo za zřízení druhé české univerzity.

Rektor Novák: Slované musí křičet!

"Podmínky pro existenci university v Brně jsou v nadbytku splněny," prohlásil na brněnském protestním shromáždění hlavní řečník Vladimír Novák, rektor C. k. vysoké školy technické Františka Josefa v Brně. "Universita se však nezřizuje jen proto, že se Němci bezohledně staví proti všemu, co má prospět Slovanům. Všechno slovanské je jim nesnesitelně odporné a ve svém rasovém odporu neštítí se ničeho. Chtějí nám vnutit kulturu německou," popsal Novák barvitě německo-českou nesnášenlivost v rakouském soustátí. Podle dobového tisku byl Novák za svá slova odměněn "bouřlivým potleskem".

Právě Brno se totiž mělo stát sídlem druhé české univerzity. Rektor Novák vypočítal, že v rakouské části Rakouska-Uherska je osm univerzit, ovšem jediná česká. "V Rakousku musí Slované velmi křičet, chtějí-li něčeho politického dosíci," zdůvodnil Novák, proč byly zorganizovány mohutné demonstrace ve dvaceti městech v českých zemích. „Dnešní národní manifestací má býti vládě důrazně připamatováno, že hanebně zanedbává svých povinností k českému lidu a oddalováním vyřízení našeho požadavku stále jen zvětšuje svou světovou ostudu," pokračoval Novák.

Daleko od Prahy

Na demonstracích padala na adresu německých spoluobčanů silná slova: „V Rakousku nutno se o kulturu s Vídní rvát, neboť tam rozhoduje německý nacionální fanatismus."

Nepoměr německých a českých univerzit byl v roce 1911 nepřehlédnutelný. Na jednu německou univerzitu připadalo v Rakousku 1,8 milionu obyvatel německé národnosti, zatímco na jedinou českou (Univerzitu Karlovu) přes šest milionů Čechů, Moravanů a česky mluvících Slezanů.  Rektor Novák připomenul, že na tisíc Moravanů a Slezanů musí za vzděláním až do Prahy (a další stovky Moravanů také do Vídně), přičemž by se tito studenti mohli pohodlně vzdělávat v Brně.

„Českou technikou je zde již akademická půda připravena a obavy, že by snad celé Němectvo se vzbouřilo, jsou zbytečné. Nestalo se tak při zřízení techniky, nestalo by se nic i při zřízení univerzity a brněnští němečtí obchodníci byli by mile překvapeni, kdyby se v Brně objevily univerzity dvě," uzavřel svůj projev Vladimír Novák, rektor C. k. vysoké školy technické Františka Josefa.

Manifestovalo se také v Prostějově, Pardubicích, Nymburku, v Ostravě, Plzni či v Praze. „Velká vzdálenost od Prahy škodí našemu kulturnímu rozvoji," horoval pro zřízení univerzity v Brně ředitel učitelského ústavu v Polské Ostravě.

Češi museli počkat až do roku 1919

V Praze za brněnskou univerzitu manifestovalo asi dva tisíce demonstrantů na Žofíně. Protest zahájil pražský starosta Karel Groš: "Dosavadní vysoké učení pražské má ten nedostatek, že pro nával studujících nemůže vyhovovati českému studentstvu tou měrou, aby, jak již jeho zakladatel Otec vlasti Karel IV. položil mu do vínku, studující čeští mohli u vlastního stolu dosíci potřebného vzdělání."      

Přijatá rezoluce, která žádala bezodkladné zřízení univerzity v Brně, však nebyla rakouskou vládou vyslyšena. Nepomohly ani další mohutné demonstrace, z nichž ta největší se konala v roce 1913.

Na českou univerzitu v Brně bylo nutno čekat až do vzniku samostatného Československa na konci října 1918. Následovalo raketově rychlé přijetí "zákona o zřízení Masarykovy univerzity", jenž byl schválen 28. ledna 1919. Poměrně krátkou existenci univerzity ukončilo násilné uzavření českých vysokých škol německými okupačními úřady v roce 1939. Obnovení školy po válce bylo naopak poznamenáno vášnivým českým nacionalismem, když Češi vyhnali z Brna téměř všechny brněnské Němce, přičemž několik tisíc vyhnanců zahynulo při takzvaném pochodu smrti z Brna do Pohořelic na konci května 1945.

Záhy byla Masarykova univerzita přejmenována na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a k původnímu názvu se vrátila až v roce 1990.

Čtěte dále

další zprávy