Zatýkání krále galerky aneb noviny před sto lety

07.04. 07:25 | Autor: Ivan Motýl

Velikonoční přestřelka čtyř pražských detektivů s vyhlášeným lupičem a vůdčí postavou pražské galerky Jindřichem Bočkem se odehrála na pražském Žižkově na Bílou sobotu hodinu po poledni. Revolverovou bitvu z roku 1909 nepřežil pražský policejní inspektor tajné stráže František Pětiletý, další dva tajní detektivové i vrah byli vážně postřeleni.

Pašijový týden mezi 6. a 12. dubnem 1909 se do dějin českého zločinu a justice zapsal i dalším vynesením trestu smrti. K oběšení provazem byla odsouzena vražedkyně dvouletého dítěte Marie Veverková.

Ortel smrti, reportáž se soudního přelíčení V Praze se ale jen nevraždilo a nepopravovalo. Davy uměnímilovných Pražanů mířily do výstavní síně Mánes na výstavu francouzského sochaře E. A. Bourdella. Jaro bylo v plném proudu a v pražských parcích zpívali skřivani a stehlíci, aniž tušili, že už na ně číhají pokoutní lovci - ptáčníci, tedy zástupci dnes už vymřelého „řemesla".

Žižkovské drama (dějiště a obsazení)

Datum: Bílá sobota velikonoční, 10. dubna 1909.
Čas: 13 hodin
Místo: Žižkov, Bořivojova ulice, třetí poschodí domu číslo popisné 858.
Zastřelení: Detektiv František Pětiletý, střelen do úst, 35 let, otec čtyř nezaopatřených dítek.

Těžce zranění: Policejní inspektor tajné stráže Václav Binder, střelen do plic, 51 let, otec dvou hošíků. Detektiv František Lukeš, střelen do krku, otec jednoho dítka. Král pražské galerky Jindřich Boček, střelen do líce, hlavy, prsou a kosti stehenní, 32 let.

Lehce zranění: Detektiv Václav Hladík, střelen do ramene, 32 let, otec jednoho dítěte.

Ze životopisu krále galerky

Dvaatřicetiletý Jindřich Boček patřil v roce 1909 k nejproslulejším představitelům pražské galerky. Původně plavec ze Zlíchova byl poprvé odsouzen pro krádež už v šestnácti letech a vsazen za mříže byl celkem jedenáctkrát. Jako zdatný lezec šplhal po novostavbách a kradl, co se dalo. Zkoušel i drobné krádeže drůbeže či cínových pivních trubek ze sklepů hostinců, které tavil a prodával v podobě kostek. Později se dal na vylupování bytů a Prahu překvapil drzými kousky, když kradl i v denních hodinách, často v přítomnosti majitelů.

Ze životopisu žižkovského vraha Bočka V březnu 1900 se poprvé dostal do přestřelky s pražskými detektivy, kteří ho stopovali ve vlaku ze Smíchova do Berouna. „Vida, že je pronásledován, vyňav z kapsy dva revolvery a vypálil po detektivech 11 ran," uvádělo se v Bočkově vyšetřovacím spise. Záhy byl zatčen a v chládku zůstal do roku 1907. Dobový tisk celkem pravdivě předpovídal, že se v base „vyškolil a zocelil theorií vysoké školy kriminálu". Záhy odcestoval do Curychu a stal se členem nadnárodního zločineckého gangu, který mimo jiné přepadal švýcarská klenotnictví a lup posílal především do carského Ruska. V prosinci 1908 se Boček vrátil do Prahy. Policie se mu brzy dostala na stopu, ale střádala důkazy (Boček v Praze vyloupil několik pošt), aby se k zásahu odhodlala až na Bílou sobotu velikonoční - 10. dubna 1909.

Já ti dám zákon!

Do bytu v Bořivojově ulici na Žižkově vkročil jako první tajný detektiv Václav Binder, ten mimochodem Bočka pronásledoval už v roce 1900 ve vlaku do Berouna. V pokoji se odehrál následující dialog:

Binder: „Ve jménu zákona!"
Boček: „Já ti dám zákon!"

A Boček rychle skočil za čelo postele a zahájil palbu. Do akce se okamžitě zapojili další tři detektivové - Pětiletý, Hladík a Lukeš. „Boček vypálil ránu z revolveru, kterou Binder těžce byl zraněn. V okamžiku přiskočil k Bočkovi Hladík, chtěje vytáhnouti zločince z úkrytu. Zahřměla druhá rána, kterou střelen byl Hladík do ramene. Pětiletý, který současně se vrhl na postel a přes čelo chtěl vyraziti ranou holí smrtící zbraň z Bočkovy ruky, byl střelen přímo do úst a zvrátil se ve smrtelném zápasu na postel," líčil později událost zraněný detektiv Lukeš.

Ten v osudném žižkovském bytě zasáhl do akce jako poslední a v rychlém sledu vypálil po Bočkovi několik ran z pistole, z nichž čtyři Bočka zasáhly - do líce, hlavy, prsou a kosti stehenní. Boček sice Lukeše ještě střelil do krku, ale na útěk už se nezmohl a Lukeš těžce zraněného lupiče zatknul. Dobový tisk sice pochválil polapení obávaného mezinárodního zločince, novináři nicméně kroutili hlavou nad neprofesionálním zásahem detektivů, kteří v prvních chvílích vůbec nevyužili svoje revolvery, takže jediný lupič v několika sekundách paralyzoval hned tři kriminalisty.

K trestu smrti provazem

Žižkov, Velikonoce v roce 1909 tady nebyly zrovna klidné Pašijový týden v Praze v roce 1909 byl naplněn i jinými otřesnými událostmi. Očekávalo se sice symbolické Zmrtvýchvstání Krista, zároveň však pražští soudci poslali na Škaredou středu (7. dubna 1909) na popraviště vražedkyni Marii Veverkovou. Ta od září 1908 žila v manželství s vdovcem Karlem Veverkou z Vysokého Újezdu u Prahy, který od smrti své první ženy vychovával tři malé děti. Veverková jeho děti nesnášela a zloba macechy vyvrcholila zavražděním nevlastního dvouletého kluka Jaroslava Veverky. A to zvláště nelidským způsobem, když ho přes konečník probodla 24 cm dlouhou dřevěnou tyčkou.

Atmosféru při vynesení rozsudku vylíčil dobový tisk následovně: „Po řeči veřejného žalobce a obhajobě dra Šafaříka odebrali se porotci k poradě. Ta netrvala dlouho. Za hrobového ticha četl hlavní porotce odpověď na danou otázku: 11 hlasy bylo přisvědčeno k vině, jediný hlas zněl ne. V obecenstvu ozvalo se volání: Výborně! Nic jiného, nežli projev obdobné surovosti, jakou spáchala sama obžalovaná. Neboť trest obžalované byl po tomto výroku dle neúprosného znění § 136 tr. zákona zpečetěn. Předseda senátu ohlásil rozsudek, jímž se obžalovaná odsuzuje k trestu smrti provazem. Obžalovaná skácela se po tomto ohlášení rozsudku k zemi. Byla ze soudní síně ve mdlobách vynesena."

Velikonoční ptáčníci

Nedaleko Košíř zatkla pražská policie na Boží hod velikonoční dva ptáčníky, tedy představitele kdysi starodávné profese, v Praze již zakázané. Zatčen byl František Krampera a František Janouš, oba ze Smíchova, kteří zrovna na vějičky chytali zpěvné ptáky. Při domovní prohlídce v jejich bytech byli nalezeni 2 čížkové, 2 stehlíci, skřivan a čečetka. Odchyceni byli zřejmě na objednávku, neboť ochočení zpěvní ptáci v pražských měšťanských rodinách nahrazovali dnešní cizokrajné ptactvo. A jak to s nalezenými čížky a stehlíky dopadlo? „Ptáčkové puštěni na svobodu a ptáčníci ponecháni v kleci."

Foto: Ivan Motýl, archiv

Autor: Ivan Motýl