Vlci na Valašsku aneb noviny před sto lety

26.11. 08:51 | Autor: Ivan Motýl

Slovácko zažilo zemětřesení, Valašsko ohrožovali vlci, na Žižkově se demonstrovalo a pražští novináři litovali, že největším českým městem je Vídeň. To jsou jen některé z informací, které v novinách našli naši pradědové mezi 26. listopadem a 2. prosincem 1907.

26. LISTOPADU 1907

Kdepak v provinční Praze, vše podstatné se v roce 1907 odehrávalo ve Vídni, v hlavním městě rakouské monarchie a zároveň v šestém největším městě na světě, v němž žilo 1 950 000 obyvatel. Vídeň proto tehdejší novináři, byť ne úplně rádi, museli nazývat největším českým městem. Zpěvnou pražskou češtinou či moravskými nářečími halasilo v císařské Vídni nejméně 300 000 obyvatel, zatímco královskou Prahu obývalo pouhých 160 tisíc lidí. Vinohrady, Smíchov, Žižkov a další dnešní části Prahy totiž hrdě hájily svoji městskou samostatnost. Citované číslo z Prahy navíc zahrnovalo nejen tamní Čechy, ale i početnou německou komunitu.

Vídní otřásla demonstrativní sebevražda budoucího ženicha. Jednadvacetiletý řezník Schöfbeck trpěl chorobnou žárlivostí, a když 26. listopadu navštívil nastávající, ztropil další skandál. „Při večeři byl opět zachvácen žárlivostí, a než mu mohli zabrániti, uchopil nůž a vrazil si jej až po rukojeť do srdce. V okamžiku sklesl mrtev k nohám své nevěsty."

27. LISTOPADU 1907

Zpráva z 26. listopadu 1907. Představme si situaci, že některý ze současných poslanců parlamentu požádá předsedu sněmovny: „Navrhuji, aby schůze byla přerušena na deset minut, abychom mohli vyhodit ministra ze sálu!" Přesně taková výzva zazněla 27. listopadu 1907 v rakouské říšské radě při představování nového ministra vlády pro haličské záležitosti Davida Abrahamovicze. Výzvu pronesl všeněmecký poslanec Iro. Nadávky na hlavu ministra však nepadaly jen od všeněmeckého klubu, ale i od rusínských poslanců a polských socialistů. Ostatní poslanci „polského klubu" přitom přivítali Abrahamovicze ovacemi, zatímco Češi hlomozící kolegy jen apaticky sledovali. Vřava v parlamentu byla na denním pořádku, čemuž se současník nesmí divit. Podobně mnohonárodnostní a přitom demokratický a nadprůměrně početný parlament totiž od dob rakouské monarchie v jiné evropské zemi nezasedal.

V Opavě byla zatčena tulačka v důstojnických jezdeckých holínkách s odstraněnými ostruhami. „Zatčená přiznala, že boty ukradla, nemůže však prý udati kde." Opavská policie vyzvala majitele bot, ať se přihlásí na stanici.

28. LISTOPADU 1907

Slavný polský spisovatel Henryk Sienkiewicz slíbil, že dobrovolně přijede k vídeňskému soudu, aby se hájil proti žalobě haličských studentů. Těm se nelíbí, že Sienkiewicz bagatelizoval jejich vězeňskou hladovku po nedávných demonstracích ve Lvově. Spisovatel napsal, že „studenti ve vězení pili víno a jedli velkolepě".

A parlament se znovu otřásal nadávkami. Tentokrát se čeští sociální demokraté pustili do českých agrárníků: „Vyděrači dělného lidu! Fuj! Hanba! Však my vám mezi lidem zatopíme!"

29. LISTOPADU 1907

Do Prahy přišla s pětidenním zpožděním „zaručená zpráva" o zemětřesení na Slovácku. „Šakvičtí oráči uslyšeli na polích dutý náraz a déle trvající dunění, ucítili chvění země - koně i krávy - na místě přiraženy zůstaly státi."

26. 11. 1907, zpráva. Na Žižkově demonstrovaly „ohromné zástupy" proti drahotě.

A ještě jedna opožděná „textovka" od valašských dopisovatelů pražských deníků: „U Bystřice pod Hostýnem nalezeny čerstvé stopy vlka. Panský personál a četnictvo po vlku pilně pátrají."

30. LISTOPADU 1907

Z Ostravy. „Pro různé výtržnosti zatčen byl horník Tošenovský." Že by vzdálený příbuzný dnešního moravskoslezského hejtmana Evžena Tošenovského?

Vídeňský parlament neměl jen poslaneckou sněmovnu (dolní komoru), ale i panskou sněmovnu (horní komoru) složenou z císařem jmenovaných a dědičných členů. V týdnu od 26. listopadu do 2. prosince 1907 přišla panská sněmovna hned o dva zasloužilé členy, kteří náhle zesnuli. Šlo o devětašedesátiletého barona Haugwitze, veterána panské sněmovny, v níž seděl od roku 1874, a devětasedmdesátiletého barona Baumgartnera.

1. PROSINCE 1907

Zprávy z Ruska nezněly nikdy optimisticky. Střední Evropa se právě dozvěděla, jak dopadli vůdcové vladivostocké vzpoury z října 1907. „Jeden sedlák odsouzen k smrti provazem, 20 vojáků k smrti olovem, 34 na nucené práci, 88 k trestaneckému oddílu a jen pět osob osvobozeno."

Vídeň měla 2354 ulic s celkovou délkou 858 kilometrů.

2. PROSINCE 1907

Reklama, listopad 1907. Rakousko si v květnu 1907 prožilo první svobodné a demokratické volby, k volbám však zatím nesměly ženy. Norsko se mohlo chlubit vyspělejší demokracií, v tamních volbách z 2. prosince 1907 bylo zvoleno 142 žen.

Za nedokonalou demokracií v Rakousku možná stálo pivo. Vídeňské výčepy totiž bývaly výhradním územím mužů a stejnou výjimečnost si asi chtěli uhájit i v říšské radě, v níž sedělo 516 mužů, ale žádná žena. A kolik vypila Vídeň piva? Ten rok 2 538 000 hektolitrů piva, to je na člověka včetně nemluvňat asi 350 piv ročně. Nejvíce se vypilo piva dovezeného z Čech, ale čísla o tom, kolik vypil průměrný vídeňský Čech, neexistují. Zcela jistě šlo o nadprůměr.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl