Sebevražedné mánii podlehl i malíř Slavíček

31.01. 18:02 | Autor: Ivan Motýl

Jedenáctiletá školačka skočila do rybníka, služky se trávily vitriolem a nešťastní milenci se vrhali pod vlak. Počet sebevražd v Česku byl před sto lety mnohonásobně vyšší než dnes. Pražský deník Právo lidu dokonce v lednu 1910 několikrát uvedl, že země trpí „sebevražednou mánií".

Chudoba, všudypřítomná šikana, „klerikální a kapitalistický teror" či mizerná péče o staré a mrzáky. To jsou jen některé z příčin, které podle sociálnědemokratického deníku Právo lidu onu „sebevražednou mánii" vyvolávaly.

Zbraň mi vtiskla nemoc

Ve srovnání s dneškem byla prachmizerná i úroveň lékařské vědy. K sebevraždám se tak uchylovali i bohatí a úspěšní lidé. „Zbraň mi vtisklo do ruky nezhojitelné ochrnutí, které bylo mi způsobeno silným návalem mrtvice, jež mne ranila 10. srpna minulého roku," napsal v dopisu na rozloučenou malíř Antonín Slavíček, který se zastřelil 1. února 1910. Cévní mozková příhoda čili mrtvice zastihla Slavíčka při koupání v říčce Zdobnici na úpatí Orlických hor.

Ochrnutý umělec, dosud navyklý tvořit s nesmírnou intenzitou, pak hrozivě strádal. Natolik, že sáhl po zbrani. V dnešní době by přitom pro Slavíčka postiženého mozkovou příhodou mohl přiletět záchranářský vrtulník a díky včasně provedené trombolýze by se „nával mrtvice" mohl obejít i zcela bez následků. Slavíčkovi bylo v době sebevraždy 39 let a zanechal po sobě tři děti. „Tragická smrt jeho je těžkou ztrátou pro české umění," uvedl sociálnědemokratický týdeník Duch času ve vydání z 5. února 1910.

Kvůli ženě a kapitalistům

Zpráva o smrti Antonína Slavíčka. Stejné číslo týdeníku přineslo zprávy i o dalších sebevraždách. Například jistý sociálnědemokratický „soudruh Kukučka" si vzal život pro letité neshody s manželkou, s níž se tehdy nebylo možno rozvést, a kvůli bídnému platu v zaměstnaní, z něhož prý nemohl být živ. Duch času jeho čin zdůvodnil následovně: „Před více léty rozešel se soudruh Kukučka se ženou, která úplně otrávena klerikálním jedem, činila mu život peklem. Opuštěnost, kterou diktovala mu nesmyslnost našich zákonů o posvátnosti manželství i pronásledování ze strany kapitalistů, vehnalo jej do náručí sebevraždy."

Šikana a dědičnost

Za další sebevraždu mohla podle týdeníku Duch času šikana představených v klášterní škole v Českém Krumlově. Teprve jedenáctiletá Eleonora Prokešová si vzala život skokem do rybníka. „Dle udání rodičů pokusilo se dítě již jednou o sebevraždu," uvedl týdeník. Raději smrt než pokoření ve službě, si na počátku února 1910 zvolilo i několik služek. Milenecký pár z Prahy skočil pod vlak a přímo ve vlaku se zase zastřelil úředník Vítkovických železáren Greš, z jehož sebevraždy ovšem noviny vinily dědičnost. „Otec toho samého se taktéž zastřelil v Brně a bratr se otrávil. Také dědičnost."

Zaplavené metro

První dny února 1910 však novinám nevládly jen zprávy o „sebevražedné mánii". Praha s napětím četla, jak se Paříž vzpamatovává z velkých povodní. Seina vystoupila šest metrů nad normál a zaplavila ulice. „Celková škoda ve Francii páčí se asi na jednu miliardu, z čehož se čítá polovina na Paříž. Společnost podzemních drah sama má na 200 milionů škody, neboť veškerá železniční zařízení jsou zkažena," mohli se dočíst abonenti českého tisku.

Spolykal 40 hřebíků

Do vídeňské nemocnice Františka Josefa přišel muž, který prohlásil, že spolykal 40 hřebíků. Rentgenování útrob ukázalo, že nelhal. V Jemnici byl zatčen osminásobný vrah Michal Málek. V beskydské Čeladné se upilo k smrti mladé děvče, které bylo nalezeno na cestě s půllitrovou flaškou kořaly v ruce. Čínská armáda dokončovala okupaci Tibetu a dalajlama byl na útěku z Lhasy do Indie. Bojovalo se například také v Britském Somálsku a v dalších koloniích. Ve Friedenau u Berlína ukazoval učitel Schmidt žákům druhé třídy, jak se z ledku a síry vyrábí střelný prach, došlo však k výbuchu a kantor přišel o levou ruku.

Repro: Ivan Motýl

Autor: Ivan Motýl