Krvavý atentát na Haliči aneb noviny před sto lety

07.04. 06:00 | Autor: Ivan Motýl

Nejprve vypálil jednu ránu, která hraběte Potockého trefila nad levé oko a uvízla za uchem v hlavě. Pak vrah střelil ještě čtyřikrát a trefil oběť do ruky, nohy a prsou. Jen jedna rána šla mimo. To je stručný popis atentátu, který se stal v habsburské monarchii jednoznačně hlavní událostí týdne mezi 7. a 13. dubnem 1908. Vraždil dvacetiletý student Syczyński, obětí byl místodržitel tehdy rakouské Haliče hrabě Andrzej Kazimierz Potocki.

7. DUBEN 1908

Boj s hracími automaty trvá úřadům už celé století. Právě před sto lety se k omezení výherních hracích automatů chystalo okresní hejtmanství v Těšíně, ale nikdo nevěřil, že to bude zásah nastálo. „Konec řevů automatů, totiž počátek konce ohlašuje se z okr. hejtmanství těšínského. Zakročuje se proti jejich přítomnosti v tamních hospodách a čajírnách. Ovšem hostinští se budou cítit poškozeni, zažádají o snížení daně a vzápětí ozvou se zase nové chrčivé zvuky automatů, aby vyřvaly novou stížnost pokoje milovných Těšíňanů." Četli jste už někde podobnou zprávu? Třeba radní z Prahy 1 také nedávno zakázali automaty, hospodští je ale hbitě nahradili videoterminály či elektronickými ruletami.

Británie dostala nového premiéra - Herberta Henry Asquita (1852-1928). Ottova encyklopedie o něm ve stejném roce uvedla, že „jest mírným stoupencem anglického imperialismu a odpůrcem přílišných požadavků sociální strany práce".

8. DUBEN 1908

Nově vytvořená ministerstva těžko obhajuje každá vláda. Když předlitavská vláda Rakousko-Uherska v březnu 1908 vytvořila ministerstvo veřejných prací, záhy se setkala s obrovskou kritikou. Například sociální demokrat Viktor Adler (1852-1918) označil 8. dubna 1908 v Říšské radě zřízení nového ministerstva za „neústavní krok". Adler byl pražský rodák z tamní židovské komunity, ve Vídni se vyšvihl na předsedu Rakouské sociálně demokratické strany a později i na poslance parlamentu.

9. DUBEN 1908

Další den se přidal s kritikou jiný z poslanců parlamentu - Tomáš G. Masaryk, který si vzal na paškál přímo nového ministra veřejných prací Alberta Gessmanna (1852-1920), rakouského sociálního křesťana a vídeňského rodáka. Gessmanna nařkl z germanizace Vídně, ve které žilo na 300 tisíc Čechů, ale čeština neměla být povolena na vídeňských pokračovacích školách. „Profesor Masaryk vytýkal novému ministerstvu, že je založeno příliš centralisticky," uvedl tehdejší tisk. Masaryk nastínil, jak se budou Češi bránit, například bojkotem blížících se oslav šedesátého výročí korunovace císaře Františka Josefa I.: „Profesor Masaryk Gessmannovi vytkl, že jeho strana je spoluvinna i za štvanici proti českým divadelním hrám ve Vídni. Za takových poměrů je jisto, že žádný slušný Čech se nezúčastní holdovacího průvodu."

10. DUBEN 1908

„Z Turecké Arménie jsou hlášeny nové řeže. Turecká vláda rozhlašuje, že jde o arménské spiknutí. Arméni prý přepadají Turky a trýzní je," uvedla titěrná zprávička v novinách z 10. dubna. Byla to ale jedna z prvních zpráv o turecké genocidě Arménů, která vyvrcholila v roce 1915 a na jejímž konci zůstalo až 1,5 milionu mrtvých Arménů, což znamená, že arménský národ byl ze tří čtvrtin vyvražděn. Současné Turecko tehdejší události podnes bagatelizuje.

12. DUBEN 1908

„Vypálil na místodržitele ránu, která trefila hraběte Potockého nad levé oko a uvízla za uchem ve hlavě. Pak vrah střelil ještě čtyřikrát a trefil místodržitele do ruky, nohy a prsou. Jedna rána šla mimo," takto dramaticky vylíčil tisk politický atentát, který se v haličském Lvově odehrál 12. dubna 1908. Zavražděn byl rakouský místodržitel na Haliči, ale také doživotní poslanec vídeňské panské sněmovny Andrzej Kazimierz Potocki (1861-1908), jeden z nejbohatších polských šlechticů na Haliči, průmyslník a mimo jiné velký mecenáš krakovských muzeí. Noviny v celé habsburské říši měly rázem vyřešeno, jaká událost bude vévodit titulním stranám nejméně po dobu jednoho týdne.

Vrahem byl rusínský student Miroslav Sycziński, motivem jeho politického činu byl útlak Rusínů na Haliči ze strany Poláků, především nerovnoprávné postavení studentů na lvovské univerzitě. Znova se ukázalo, jak je složité vládnout z Vídně tak velké multikulturní říši. Český tisk proto vraždu ze Lvova pojal jako politikum, otevřenost tehdejšího tisku může být i pro současníky překvapením: „Zavraždění haličského místodržitele zaviněno vládním systémem rakouským, poněvadž vláda vždy trpěla v Haliči největší bezpráví. Systém rakouské vlády je neudržitelný. Ve státě tolika národností, z nichž v poslední době se všechny vyvíjí ku silnému životu, nemůže zůstati vše při starém. Celý stát musí býti upraven, aby vyhovoval potřebám národností," vyzvaly české noviny. Místodržitel Potocki neskonal hned po výstřelech, ještě stačil vzkázat císaři, že mu věrně sloužil, a naznačit služebnictvu, ať vraha zadrží. Syczyński ale prohlásil, že nemá v plánu utíkat a činu nelituje. Dvacetiletý syn rusínského duchovního před první ránou na místodržitele údajně zvolal: „To za křivdy na Rusínech spáchané!" Vrah měl dvacet let, zavražděný 49 roků a devět dětí. Syczyński se nedlouhou před atentátem aktivně účastnil studentských bouří na univerzitě ve Lvově, které žádaly rovnoprávnost s polskými studenty a vyučování v rusínštině. Místodržící tehdy nechal mnoho rusínských studentů zadržet, císař ale nedovolil, aby byli souzeni na Haliči, a následně jim vídeňští soudci nadělili jen symbolické tresty.

13. DUBEN 1908

Na Haliči to vřelo. „Polské listy všech odstínů bouří proti Rusínům. Polští studenti vyzývají k bojkotu rusínských studentů," uvedl český tisk. Více sympatií měli čeští novináři k Rusínům, snad i proto, že atentátník Syczyński studoval jeden rok i v Praze. „Rusíni se chovají mužně. Vražda je pochopitelna," tvrdili čeští žurnalisté. Rakouské úřady se sice atentát snažily bagatelizovat, ale hrdého studenta se jim nedařilo pokořit. „Na otázku policejního komisaře, nespáchal-li vraždu v opilství, odpověděl Syczyński, že je antialkoholikem." Vražda zkazila blížící se Velikonoce (od 19. dubna) mnoha politikům. Rakouský ministerský předseda Max Beck se o atentátu dozvěděl v rakouském (dnes chorvatském) přístavu Pula. „Přerušil svou velkonoční cestu na ostrovy Brionské."

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl