Hodina socialismu se blíží aneb 1. máj v roce 1909

30.04. 22:04 | Autor: Ivan Motýl

Proletáři všech zemí a v každém národě spojte se! Osvětou k svobodě! Práce rodí blahobyt, blahobyt patří chudým. To jsou tři z mnoha hesel, kterými patnáctitisícový dav na pražském Václavském náměstí oslavoval 1. máj v roce 1909.

Největší pražskou prvomájovou oslavu před sto lety zorganizovala sociálně demokratická strana pod heslem „Hodina socialismu se blíží". Když se pak v roce 1948 „hodina socialismu" skutečně přiblížila, Klement Gottwald sociálnědemokratickou stranu násilně sloučil s komunistickou partají a mnohé předáky socialistů poslal do kriminálu.

Žádný Mácha, chceme boj!

Do průvodu s gramodeskou a písní Práci čest. Před sto lety do roku 1948 chybělo skoro čtyřicet let a sociální demokraté o socialismu zatím jen naivně básnili jako o jediném spravedlivém řádu, jenž se zatím v žádné zemi světa nepodařilo nastolit. „Hodina socialismu se vůčihledě blíží," věřili sociální demokraté. Alespoň podle autora úvodníku v Právu lidu. „Ne už romantický Máchův lásky čas, ale socialistický boje čas, jest dnes den prvého máje," vyzýval autor v předvečer prvomájových oslav.

15 000 nebo 6 866 demonstrantů?

Už dvacátý 1. máj v Praze měl ukázat touhu dělnictva po vítězství nad kapitalismem. „Sražte se dnes v hustých davech pod své prapory! Svým počtem i svým nadšením podejte svědectví o vzrůstající síle socialismu! Každý z vás nechť v tento den žije životem veliké světodějné myšlenky, již vyznáváte s celým srdcem a přesvědčením!"

O jak velký dav ve skutečnosti šlo? Právo lidu tvrdilo, že průvodu Václavským náměstím se zúčastnilo na 15 tisíc lidí a další stovky příznivců lemovaly chodníky. O socialismus přitom na 1. máje nešlo jen sociální demokracii, ale i vlasteneckým odštěpencům z původně jednotných dělnických šiků - národně sociální straně. Ta už tradičně zpochybňovala čísla uváděná sociálními demokraty a národněsocialistický deník České slovo proto přispěchal s údajem, že na Václavské náměstí přišlo maximálně 6866 příznivců sociální demokracie. K takovému číslu prý došlo sedm sčítacích komisařů, které si národně socialistická strana najala. Sociální demokraté promptně reagovali: „Každoročně po naší květnové demonstraci vidíme směšné úsilí našich nepřítel o snížení jejího rozsahu. Měšťácká žurnalistika i pražská policie počítá účastníky našeho průvodu jedním okem, aby jich viděla jen polovici. A rekordu musí ovšem vždycky dosáhnouti orgán národně sociální."

Jedině s rudým karafiátem

Rudé karafiáty do průvodu! Sociální demokraté se na dvacáté oslavy 1. máje dlouhé týdny pečlivě připravovali a deník Právo lidu byl po celý květen opatřen výmluvným heslem v záhlaví titulní strany: „Připravujte se k manifestaci prvního máje!" Inzerce uvnitř listu pak jasně napověděla, jak se připravovat. „K 1. máji doporučujeme své oblíbené rudé karafiáty ve dvojím provedení: plyšové hedvábné po 10 hal. kus a jemné muselinové po 6 hal. kus."

ČTĚTE TAKÉ: První máj podle Adolfa Hitlera a Gustáva Husáka

Umělé karafiáty prodávala přímo Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, jak zněl tehdejší oficiální název sociální demokracie. Při odebrání 100 kusů karafiátů strana přiznávala slevu 15 procent. Zato venkovští sociální demokraté byli upozorněni, že „na venkov méně než 50 kusů se nezasílá". Na oslavách vydělávali i spříznění podnikatelé. Firma Diego Fuchs, první pražská továrna hudebních nástrojů a orchestrionů vydala u příležitosti 1. máje „novou zpěvnou dvoustrannou desku" s písněmi Práci čest a Rudý prapor.

Na čele cyklisté a hasiči

Za socialismus! Samotný průvod vpochodoval na Václavské náměstí o půl desáté dopoledne, na čele jelo 150 cyklistů a cyklistek z dělnických cyklistických klubů. Efektní zahájení prý ocenili všichni přihlížející Pražané. „Největší interes obecenstva se soustředil arciť na čelo průvodu - na cyklisty."

Stejný úspěch pak měli hasiči, kteří byli seřazeni hned za velocipedisty. „Obrovský ten rudou záplavou malebně protnutý průvod tisíců a tisíců pohyboval se hustým špalírem obecenstva," popsalo Právo lidu atmosféru průvodu na Václavském náměstí. „Proletáři Všech zemí a v každém národě spojte se!" Bylo si možno přečíst nad špalírem i podnes asi nejslavnější bojové heslo internacionální levice. Na jiných standartách zase stálo:
Dělnictvo jest skála, na níž chrám budoucnosti bude postaven!
Dnes kapitál vládne, budoucnost patří socialismu!
Nechceme dobrodiní, chceme právo!
Místo stále armády chceme všeobecné ozbrojení lidu!
Synům a dcerám lidu otevřte školy všechny!
Pryč s klerikálním a byrokratickým duchem z našich škol.
Žádný otrok, žádný pán!

Nacionalisti a krupobití

Národní socialisté pořádali vlastní prvomájové oslavy, kterých se podle sociálních demokratů zúčastnilo sotva pár stovek lidí. Přesto se obě skupiny dostaly do menších šarvátek. „Národně sociální rváči se pokoušeli vyvolat rvačku v Žitné ulici," tvrdilo Právo lidu. „Nečisté úmysly však zmařila rozvaha našich soudruhů," nenechali se sociální demokraté k ničemu vyprovokovat.

První máj v Praze v roce 1909 tak proběhl překvapivě klidně. Možná i proto, že bylo velmi chladno a krátce po skončení průvodu dokonce padaly kroupy. Podobně klidně proběhly demonstrace ve Vídni (i tam mírně sněžilo) či v Berlíně. Jen v Paříži revolučně naladění zřízenci telegrafní ústředny zapěli Internacionálu a přestříhali 300 telefonních drátů. Odměnou za revoluční čin jim byla výpověď z práce. Nejsmutněji dopadly oslavy v argentinském Buenos Aires. Tady se demonstrace proměnila v krvavý střet s policií, při kterém zahynulo 12 demonstrantů a další stovka byl poraněna.

Foto: Ivan Motýl

Autor: Ivan Motýl