"Heil" kontra "Na zdar" aneb noviny před sto lety

27.10. 13:32 | Autor: Ivan Motýl

Je úterý 27. října 1908, krátce před polednem. Na pražských Příkopech teď ale nikdo nemyslí na poklidný oběd. Na jedné straně ulice dav 400 německých studentů v buršáckých čepicích zuřivě pokřikuje „Heil!". Z protějšího chodníku odpovídají čeští nacionalisté pokřiky „Na zdar!". Za chvíli se všichni poperou a bude muset zasahovat i vojsko. Němci s Čechy si vzájemně nadávají i v ulicích měst severních Čech, v týdnu od 27. října do 2. listopadu 1908 noviny téměř o ničem jiném nereferují.

„Wacht am Rhein" versus „Kde domov můj"

Češi a Němci se vzájemně provokují už od desáté hodiny ráno, ale policie zatím oba tábory odděluje. Situace přestává zvládat až krátce před polednem, když dochází k prvním „brachiálním půtkám", jak uvádí dobový tisk. Nejvydatněji se Češi bijí s Němci před Francouzskou kavárnou a kavárnou Union, často s pomocí holí, zaznamenána jsou první lehká i vážná krvavá poranění. Jízdní i pěší policie se pokusí o zásah, ale novináři později jejich akci popisují jako „úplně bezmocnou", neboť „policejní kordony byly lavinou bojců na obou stranách roztrhány". Křik a řev občas střídají bojové písně. Němci vyzpěvují svůj chorál Wacht am Rhein:

Es braust ein Ruf wie Donnerhall,
Wie Schwertgeklirr und Wogenprall:
Zum Rhein, zum Rhein, zum deutschen Rhein...

Češi svoji vlasteneckou píseň z divadelní Fidlovačky:

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách...

Na scéně ozbrojení dragouni

Na Příkopy přijíždí pražský policejní ředitel Křikava s posilami. Oddílu četníků se konečně podaří ulici vyklidit, jenže násilí se jen přesune do jiných částí centra Prahy. Čeští nacionalisté honí německé buršáky a řádně je vyplácejí holemi. Totéž činí Němci s náhodně lapenými Čechy. Dav rozkurážených Čechů pomalu zaplňuje Ferdinandovu (dnes Národní) třídu a chystá se k dalším odvetným akcím. Policie se proto rozhodne požádat o pomoc vojsko a z Josefských kasáren vyjíždějí čtyři čety ozbrojených dragounů. Noviny jejich zásah líčí jako velmi brutální: „Dragouni bili palaši naplocho, mnoho osob, hlavě žen, padlo na zem, a buď byly dragouny objety nebo rychle se zdvihly a prchaly, nechavše ležet klobouk, hůl, kus oděvu. Vše utíkalo před kopyty dragounských koní."

Praze hrozí výjimečný stav

27.10.1908, Praze hrozí výjimečný stav. Zprávy o pražských bouřích mezitím dorazily do Vídně. „Poněvadž dnes v Praze udály se znovu výtržnosti, utvářela se situace v hlavním městě Čech takovým způsobem, že vláda zanáší se myšlenkou, zavésti výjimečný stav v Praze," pohrozila rakouská vláda v úterý večer 27. října 1908 prostřednictvím úřední depeše do Prahy. Starosta Prahy je upozorněn, že stanné právo bude v případě dalších výtržností „ihned vyhlášeno".

Druhý den se mělo ve Vídni sejít předsednictvo rakouské vlády a vážně jednat o vyhlášení výjimečného stavu v Praze. V Praze se však po celou středu 28. října dařilo udržet relativní klid, takže ministerská rada mimořádnou schůzku odvolala. „S jednání sešlo, střízlivé uvažování o pražských událostech snad zvítězilo," oddechli si pražští novináři.

Co se vlastně v Praze v úterý 27. října odehrálo? Pravidelní čtenáři Stoletého expresu tuší, že šlo „pouze" o další pokračovaní krvavých národnostních střetů v centru Prahy, které v hlavním městě trvaly od září. Na prvopočátku pouličních bouří stály spory mezi českými a německými poslanci v zemském sněmu v Praze. Poslanci se přeli o úřednické posty ve sněmovně a vzájemně se štenkrovali nekonečnými obstrukcemi, aby nakonec na sklonku října doslova rozmlátili tehdejší zemský parlament na Malé Straně. Česko-německé půtky se následně přenesly výhradně do ulic a jejich míra se stupňovala.

Vytloukání oken v pohraničí

27.10.1908, Praze hrozí výjimečný stav. Na Příkopech byl klid, na úterní události v Praze však ve středu 28. října reagovali čeští Němci v severních Čechách. Například Teplicemi táhl večer dav o počtu 6000 demonstrantů, který zpíval německou píseň Wacht am Rhein, rozbíjel české vývěsní štíty a chtěl zaútočit na Českou besedu a českou menšinovou školu. Obě instituce musel chránit policejní kordon. „Hostinec, v němž se scházejí zejména Češi, byl vytlučen, všechna přízemní okna rozbita. Obchodníku kožemi Josefu Šubrtovi rozbita firma," líčil český tisk. Podobné obrázky se odehrávaly v Liberci, v Ústí nad Labem či v Děčíně. Vláda proto pohrozila výjimečným stavem i venkovským okresům na severu Čech.

Pohraničí bouřilo i v dalších dnech. Noviny z 1. listopadu 1908 například přinášejí zpravodajství ze Žatce. „Po zdejších ulicích hulákají rozběsnění němečtí nacionálové: - Pryč s Čechy! Ven s Čechy!" Zato Praze si dali čeští a němečtí „bitkaři" několik dnů odpočinku, aby se do sebe v průběhu listopadu pustili s ještě větší vervou, takže 2. prosince bude výjimečný stav skutečně vyhlášen.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl