5. 8.: Železný Bém, zelený Kocáb, žralok Zeman

05.08. 11:11 | Autor: Ondřej Štindl

Zprávy o tom, co kdo neudělal, případně udělat nehodlá, jsou v dnešních vydáních asi to nejzajímavější - kromě textů o zesnuvším Alexandrovi Solženicynovi.

Do Prahy podle Lidových novin letos přijelo rekordně málo turistů, nejméně od roku 2002, kdy byly povodně. Se silnou korunou se návštěva města prodražuje a všelijaké drobné i větší opruzy, které se v levnějších časech daly pominout, najednou přestávají být tolerovatelné. Hoteliér Ondřej Šťastný k tomu deníku řekl, že se z Prahy stává luxusní destinace, jenomže úroveň služeb tomu vůbec neodpovídá. „Tržby, které z turistů přicházejí, jsou nejčastěji v eurech, díky čemuž se zkracují tržby (sic!). Proto se snaží hoteliéři a restauratéři šetřit na lidech. Najímají se nezkušení a nevzdělaní lidé, kteří neumí komunikovat se zákazníky, a to služby sráží na úroveň poskytovanou v Asii. Turista za to navíc zaplatí více, než byl dříve zvyklý." Podle Šťastného by mohlo 30-50 procent pražských hotelů po letošní sezoně zkrachovat.

Deníky zaznamenávají slova pražského primátora a prvního místopředsedy ODS, který se prý nebude ucházet o funkci stranického předsedy. Právo: ‚„V této chvíli nebudu komplikovat už tak složitou situaci předsednickými nominacemi. Ano, chci se nadále podílet na vedení ODS,‘ napsal včera Bém Právu v SMS. (...) Bém soudí, že do kongresu je dlouhá doba - předcházet mu budou krajské a senátní volby, osud vládních reforem, jednání o americkém radaru či příprava na české předsednictví v Unii. ‚A to vše na půdorysu křehké vládní podpory v parlamentu. Na prvním místě je politika, reformy, priority vlády a ODS, funkce jsou až na místě druhém,‘ dodal Bém." Plyne z toho nějaké poučení? Snad jen to, že pan Bém je schopen psát zatraceně dlouhé esemesky. Kdoví, jestli ho s těmi železnými a bleskurychlými palci není pro funkci primátora škoda.

Možná prezidentská kandidatura Miloše Zemana je téma blízké klasickému letnímu žralokovi v Jaderském moři - expremiér se tomu tvoru ještě přiblížil, když se nedávno nechal vyfotografovat, jak si lebedí na nafukovacím člunu na hladině rybníka. Mladá fronta Dnes referuje o plánech sdružení přátel Miloše Zemana - teď si založilo bankovní účet a jeho zakladatelé (Miroslav Šlouf, Karel Srp, Miroslav Grégr) vymýšlejí programové prohlášení. „‚Ano, když se nám podaří Miloše Zemana vrátit do politiky, tak nevylučujeme, že za čtyři roky může usilovat o zvolení prezidentem,‘ přiznal Šlouf. Zájem o Hrad nově připouští i expremiér, jenž doposud spekulace o comebacku zatvrzele odmítal a dával přednost objímání stromů v lese. Říká to samozřejmě způsobem sobě vlastním. Tedy něco ve smyslu: když celý národ bude volat vrať se, potřebujeme tě, tak já to prezidentování tedy vezmu." Nakonec je to s prezidentskou kandidaturou MZ v zásadě stejné jako s tou mou. Moc s ní nepočítám, ale úplně vyloučit ji vlastně taky nemůžu, když bude celý národ volat, třeba si v nějaké slabší chvilce taky dám říct. S tím objímáním stromů to podle mého ale je trochu jinak, nemyslím, že by expremiér trval na tom, že objímaná dřevina byla „v lese", je ochoten vstoupit v kontakt i se stromy stojícími izolovaně. To jenom pro pořádek.

S Alexandrem Solženicynem se na stránkách deníků loučí mnozí znalci, pamětníci a taky prezident. Václav Klaus pro MFD napsal text obsahující tvrzení, řekněme, neortodoxní až odvážná. Podle prezidenta například kniha Souostroví Gulag je ve srovnání s Jedním dnem Ivana Děnisoviče téměř zbytečná. „Jsem přesvědčen, že ten, kdo přečetl, pochopil a domyslel tyto čtyři knihy (Jeden Ivana Děnisoviče, Rakovina, V prvním kruhu, Srpen - pozn. aut.), Souostroví Gulag, tento neromán, spíše vedle sebe řazený a nehierarchizovaný soubor dokumentů, nepotřeboval." Václav Klaus také vyjadřuje pochopení pro Solženicynovy postoje v emigraci a po návratu do Ruska, které jiní autoři nekrologů považují za přinejmenším sporné. „Když se v roce 1994 vrátil do Ruska, nastal stejný problém. Západ se tehdy s despektem díval na ruské pokusy o demokratizaci politického života a odstátňování ekonomiky. Absurdně předpokládal, že se demokracie a tržní ekonomika dá ‚zavést‘, jen kdyby se dostatečně chtělo. A když Solženicyn Rusko akceptoval a postavil se na stranu jeho úsilí znovunalézt své ‚místo na slunci‘, opět nebyl pochopen. To se velikánům jeho rozměru stává." Výrazy „akceptoval Rusko" a „a úsilí znovunalézt místo na slunci" si dovolím považovat i v kontextu zdvořilého žánru nekrologu za mimořádně kulantní až eufemistické a zahraničně politické názory hlavy státu dost osvětlující. V Lidových novinách o Solženicynovi píše mimo jiné i rusista Tomáš Glanc: „...kritika totalitních režimů z hlediska hodnot západního pojetí lidských svobod, kterou provozoval například nositel Nobelovy ceny Andrej Sacharov, byla totiž Solženicynovi úplně cizí. Odmítal západoevropské i americké modely demokracie, rovnosti a lidské důstojnosti a stavěl proti nim patriarchální ruský mesianismus. Celé národy hodnotil ve své publicistice podle toho, jak se hodí do ruského projektu, jehož ideálem mu byla ruská říše před první světovou válkou. Když z těchto pozic psal o Židech v nedávné knize Dvě stě let spolu, shodli se mnozí kritici, že nepřímo podporuje antisemitismus."

Hospodářské noviny se dále zabývají kandidaturou Michaela Kocába za zelené do Senátu. Ty vlasy si prý opravdu přebarvit nechá, pokud vyhraje a pokud mu nějaké zbudou. S jemnou ironií Kocábovu kandidaturu ve svém „šoubyznysovém" sloupku glosuje také Petr Vizina. „Snahou činit dobro je jistě vedený i návrat Michaela Kocába do politiky. ‚Nechápu, jak můžou dvacetileté holky znát naše texty... A dokud to bude takhle, do politiky nepůjdu.‘ prohlásil před čtyřmi lety vedoucí Pražského výběru č. 2. Ale dost hnidopišství, ačkoliv, jak víme, ďábel se skrývá v detailu. ‚Zájem o celebrity je cesta do pekel. Měly by nás zajímat skutečné osobnosti,‘ říká například nyní budoucí senátor Kocáb. Amen!"

Právo na třetí straně referuje o tom, že Ilonu Csákovou v muzikálu Michala Davida vystřídá Kamila Nývltová. „Důvodem byl samozřejmě talent, ale i to, že zpěvačka je stejně stará jako postava Kleopatry, a působí tak velmi autenticky." Textík doprovází velká a barevná fotka autora a nové interpretky. Ta autenticita skutečně až bolí. Vystřihnout, archivovat, uchovat.

Autor: Ondřej Štindl