5. 12.: Esemesky pro ministry, pláč pro Paroubka

05.12. 11:36 | Autor: Ondřej Štindl

Stav občanských demokratů před kongresem, kapacita paměti prezidentova mobilu, střelecká potence pražské Slavie a další radostná předvíkendová témata plní dnešní vydání novin.

Deníky předpokládají, že kongres občanských demokratů potvrdí Mirka Topolánka ve funkci předsedy. Premiér dal dost obsáhlý rozhovor Lidovým novinám. Byl v něm mimo jiné taky dotázán, jestli je pravda, že se spolu s Markem Dalíkem sešel s Pavlem Bémem a jeho poradcem Romanem Janouškem a hledali - zjevně neúspěšně - nějakého třetího kandidáta, v jehož prospěch by se vlastní kandidatury vzdali. Bém a Janoušek nakonec odmítli. „Vzhledem k tomu, že pokud k takové schůzce opravdu došlo, a byli na ní jen tito čtyři lidé, tak je velmi nepravděpodobné, že byste od kohokoliv z nich dostal tuto informaci. Já to tedy popřu. (...) Že jsem měl dlouhodobě tendenci najít řešení tak, aby z toho ODS vyšla dobře, to jsme měli s Pavlem Bémem do jisté fáze oba."

Mladá fronta Dnes píše, že Topolánek se bude po předpokládaném vítězství snažit zažehnat možné další konflikty ve straně. „Podle informací MF DNES proto chce po kongresu podat prezidentovi ruku ke smíru. A odradit ho tak od zvažované podpory nové pravicové partaje. Premiér dobře ví, do jakých potíží a na jak dlouho dostal členy konkurenční ČSSD rozchod s jejich symbolem, Milošem Zemanem. Možná i proto je pro Topolánka nejpřijatelnější jako první místopředseda David Vodrážka z ‚Klausovy‘ Prahy."

Hospodářské noviny popisují perspektivy ODS následovně: „Příštím premiérem se stane Jiří Paroubek. Anebo ten z politiků ODS, který dokáže to, co on před třemi lety se sociální demokracií. Tedy zabránit rozštěpení strany, které tehdy ČSSD vážně hrozilo. Uzavřít alespoň dočasné příměří s otcem - zakladatelem a přilákat zpět střední vrstvy, které se od strany odvrátily.. A nebude to přitom moci dělat stejně jako Paroubek, který v roce 2006 vsadil na varování před útokem na jejich peněženky."

Názorová rubrika MFD dneska chytila rytmus pohřebního pochodu. Michal Musil se zamýšlí nad přicházející krizí a napadají ho samé uklidňující věci, polemizuje mimo jiné s představou, že by krize mohla mít také nějaké očistné účinky. „Myšlenka o očistném vlivu krize však není nic nového - a právě to je znepokojivé. Pokud vím, někteří lidé čekali podobně blahodárné dopady hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jak se ukázalo, těch ‚blahodárných‘ důsledků bylo dost a dost: třeba Hitler a druhá světová válka."

V pravidelné páteční lamentaci Karel Steigerwald předjímá katastrofální následky možného rozpadu ODS. Začíná u volební reklamy Pavla Béma a Petra Čtvrtníčka. „Ten (Bém - pozn. aut.) se stal Čtvrtníčkovým sobem, protože mu to pomůže. Mít v čele strany soba není špatné. (...) Humor nás jednou umoří." Možná, sám někdy cítím, jak mě všechna ta švanda zdolává. Na druhou stranu - pořád lepší než koupat se v kyselině.

Zmíněný Jiří Paroubek zas včera promluvil o jiném typu emoce, cituju podle MFD: „Svěřil se, že by byl rád, kdyby lidé při jeho odchodu z politiky plakali. ‚Já jsem v politice proto, abych udělal něco pro lidi. A ne jako ministr Říman, který říká, že mu vůbec nezáleží na tom, aby byl populární,‘ rozhovořil se Paroubek." Hezká otevřená slova. Velmi charakteristické je faktické ztotožnění pojmů „něco pro lidi" a „to, co z průzkumů vychází jako populární". Jinak... když začnu brečet už teď, urychlím tím něco?

Deníky věnují pozornost esemeskám, jimiž prezident oznámil některým ministrům, že si jejich čísla vymazal z paměti mobilu. Byl prý „šokován", že se informace o tom dostala do novin. No, šokující by bylo, kdyby o tom informovala třetí strana. Jaromír Plesl k tomu ve sloupku LN píše, že „zhrzené srdce esemeskovému králi otupilo úsudek". „‚V mém mobilním telefonu se mísí to i ono,‘ prozradil v časopisu Instinkt a pochlubil se, že tam nemá číslo na žádného zahraničního politika, na což je podle všeho náležitě hrdý." Mě spíš v souvislosti s touhle „kauzou" napadá otázka, jestli prezident, když už oznamuje ta vymazání, hlásí esemeskou i uložení. Až příště ve městě potkáte nějakého nepřítomně se usmívajícího kravaťáka se zasněným pohledem a mobilem v ruce, budete vědět, jakou zprávu si právě přečetl.

Blesk se smutkem hlásí zbourání berlínského Paláce republiky, odkud se několikrát vysílal pověstný estrádní pořad Ein Kessel Buntes (normálně se ovšem etalon moderátorského umu Lutz Jahoda hlásil z Fridrichstadtpalastu, jak ví každé malé dítě). Deník se v titulku obrací na tehdejšího častého vystupujícího - Karla Gotta. „Karle, zbourali ti Palác". A jakoby těch pohrom nebylo dost, sportovní rubrika MFD otevírá titulkem: „Florbal útočí na Česko. V plné síle".

Autor: Ondřej Štindl