4. 1.: Čunkové, útvary, zvířata bez útvaru

04.01. 11:06 | Autor: Ondřej Štindl

Nemá cenu tu smutnou pravdu nějak obcházet - i v dnešních novinách se píše o volbách prezidenta (českého a amerického), dopadech reformy, Jiřím Čunkovi a souvisejících věcech. O Dádě nic.

Mladá fronta Dnes píše o vyšetřování organizované korupce na ministerstvu obrany, obviněno je z ní čtyřiadvacet lidí. V čele skupiny měl být deníkem nejmenovaný šéf sekce správy majetku. MfD uvádí například metody, jimiž dával svoje rozhodnutí na vědomí. „... pozval si na kobereček ředitele ubytovací správy. Místo stavebních zakázek se k ředitelovu údivu mluví o počasí a jeho šéf popisuje, jak strávil dovolenou. ‚A mezi řečí mi přisunul lístek s úplně jiným pořadím firem sotva ukončené soutěže na opravu kasáren. Ta ‚jeho‘ firma pak jen v Praze získala téměř všechny stavební zakázky,' říká plukovník, jehož jméno MF Dnes zná. Vlastně to prý někdy bylo až komické. Sekční šéf při rozdělování zakázek spřízněným firmám totiž buď mlčel, nebo mluvil o zcela nesouvisejících věcech. Všechny pokyny ke změnám ukazoval podřízeným jen na papírcích."

V souvislosti s dalším vývojem příběhu o věčném návratu Jiřího Čunka se řeší, zda lidovci na premiéra Topolánka skutečně tlačí, nebo nikoliv, a pokud netlačí, tak co to jako znamená. Dan Drápal z pražské organizace KDU-ČSL v Lidových novinách píše, že netlačí. I Hospodářské noviny situaci vykládají tak, že lidovci vládu kvůli případnému nejmenování Jiřího Čunka do kabinetu rozbíjet nebudou.

Ilustrační foto S HN také promluvil předseda vlády Mirek Topolánek, komunikační problémy, jímž jeho kabinet a především jeho úřad ve vztahu k médiím trpí, padají podle něj jednoznačně na vrub médií. „A média prostě nehrají s vládou. Přestože deset let volala po zdravotní reformě, hned první nesmělý krůček zkritizují. Na poplatcích je chybná jediná věc. Že nepřišly před deseti lety. Nic víc. Média hrají: Chudáci lidi, třicet korun! Cigarety stojí pětašedesát!"

V Právu Petr Uhl kritizuje senátory za ODS, kteří zablokovali ratifikaci Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. V souvislosti s tím zmiňuje i podle něj užitečné kvóty na evropskou produkci v evropských televizích. „EU a nyní i svět nechce záplavu špatných filmů z USA a telenovel." No jasně. Většina televizní i filmové produkce v jakékoliv zemi na světě jsou blbosti, stejně jako většina desek, nebo dokonce i většina komentářů v novinách. Tak to už prostě chodí. Bohužel ale je taky pravda, že špička americké televizní produkce (například seriály Sopranos nebo Odpočívej v pokoji) pro Evropu (snad s výjimkou Británie) představuje nedosažitelnou metu. Ofrňovat se nad americkým brakem patří ke koníčkům lidí, kteří na veřejnosti sice chtějí působit chytře, nemotivuje je to však k tomu, aby si o předmětu svých paušálních soudů něco zjistili. Navíc kvóty na evropskou produkci nepřinášejí na obrazovky více Roberta Bressona, ale víc Komisaře Rexe.

Lidové noviny přinášejí dva texty, jež se tak či onak dotýkají historie. Luboš Palata se v rubrice Úhel pohledu rozčiluje na slovy slovenského premiéra Róberta Fica, který si v projevu po slavnostním zasedání kabinetu „přisvojil" Velkou Moravu. Hezká Ficova citace. „Za co se stydíme. Jestliže jsme měli před dvanácti sty roky nějaký útvar, který byl porovnatelný s čímkoliv na světě, a v jiných státech tehdy ještě nebylo nic - možná tam běhala nějaká zvířata a ještě tam nebyly žádné státní útvary. Tak proč se nevrátit k těmto myšlenkám a nedat lidem ještě víc hrdosti?" Spory o to, čí byla Velká Morava, ponechám zainteresovaným. Slovník pana premiéra je ale vcelku zábavný, hlavně jeho záliba ve slovu „útvar", představa prostoru, kde běhají zvířata útvaru prostá, je docela blízko pověstné švejskovské vizi Karlova náměstí, kde se na každém stromě houpe jeden voják bez disciplíny. A když Fico mluví o „útvaru, který byl porovnatelný s čímkoliv na světě", tak co myslí tím „čímkoliv"? Třeba i pletací stroj?

Zbyněk Petráček komentuje blížící se stopadesáté výročí maršálka Radeckého, diví se, že se k němu země, která neměla moc velkých vojevůdců, nehlásí. „Spolu s Žižkou zůstává nikdy neporaženým vojevůdcem, sám pak vítězem nad Napoleonem od Lipska a posledním polním maršálem českého rodu. To není špatný příspěvek k české vojenské tradici, kterou se česka republika ze všech sil snaží potvrzovat. Problém je v tom, že Radeckého dnešní obraz je do značné míry stále formován názorem z roku 1918, kdy národní revoluce odnesla jeho pomník z Malostranského náměstí do lapidária."

Horoskopy se mi dneska čtou docela dobře. Šíp mi věští časy hojnosti: „Řešíte zase finance? Neřešte je, přijdou sami (pravopis ponechávám původní - pozn. aut.). Těšte se." Mladá fronta jde do detailů: „Peníze, které jste měl dostat už v loňském roce, vám zatím na konto nedorazily, a když se přímo zeptáte, zjistíte, že vám je pošlou příští týden." Odcházím s hlavou vztyčenou a kapsou otevřenou.

Foto: Robert Zlatohlávek, Profimedia, ČTK

Autor: Ondřej Štindl