3. 12.: Dekretovaná identifikace, soudružská dezintegrace

03.12. 11:06 | Autor: Ondřej Štindl

Nějak včera zaspal, Ondřej. Zaspal tak strašně moc, až nemělo cenu cokoliv dohánět. Zklamal své věrné čtenáře - oba dva. Výčitky měl tak veliké, až o sobě začal mluvit v třetí osobě (odkoukal to od filmového Jesseho Jamese). Pak se pokusil vplout do obvyklé rutiny a zjistil, že v novinách se píše o vládních plánech pro případ razantního nástupu krize, opozičních plánech pro případ razantního nástupu krize, razantním nástupu krize a spoustě dalších věcí, které musíme vědět.

Občanští demokraté si podle Hospodářských novin nechali udělat analýzu důvodů drtivé prohry v krajských volbách, vyšlo z ní, že byla zákonitá, logika prý absentovala spíš při minulých úspěších té strany. „Totálně vyklidila politický střed, který ovládla ČSSD. ‚Ztráta středu je klíčem k interpretaci prohry. ODS podpořilo pouze tvrdé pravicové jádro, zatímco měkký obal buď nešel k volbám nebo dezertoval k sociální demokracii,‘ píše ve své analýze politolog Daniel Kunštát. Pokud ODS nezíská středové voliče zpátky, nikdy v budoucnu už volby nevyhraje, varuje analýza. Zároveň to ale s ‚rozkročením‘ do středu nesmí přehnat. ‚Současné i budoucí dilema spočívá v tom, že je nesmírně obtížné oslovit zároveň středového, lavírujícího a mělce ukotveného voliče a i tradičního voliče ODS,‘ upozorňuje Kunštát."

Mladá fronta Dnes udělala rozhovor s Petrem Havlíkem, který se podílí na projektu jedné ze dvou euroskeptických stran, které prý vznikají „Myslím, že tady klidně vedle sebe mohou stát dvě pravicové strany. Jedna tradicionalistická, elitní. A pak klasická strana pro střední třídu, akcentující liberální postoj. (...) Ambicí je získat dvacet procent hlasů. Je šance si najít místo na slunci, ale rozhodně to nebude fanklub Václava Klause. To prosím ne. On by to sice mohl rozumně a přiměřeně podpořit, ale v žádném případě to nebude fungovat jako jeho fanklub. (...) Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se angažoval v projektu Libertas. Nejsme zemí, která by měla budovat nějaké nadnárodní, monotematicky zaměřené strany." Jest otázka, co to vlastně obnáší být v Česku tradicionalistou. Otázka je to tak zajímavá, že dokonce hrozí, že se nad ní zamyslím a o výsledky toho se s vámi podělím.

V rubrice Úhel pohledu v Lidových novinách publikuje Jan Urban text o Declanu Ganleym, který zorganizoval Libertas v Irsku a měl by prý sponzorovat i českou pobočku. V západní Evropě se o něm občas píše jako o muži napojeném na Pentagon, Urban tuší jiné konexe. „V roce 1987 bylo Declanu Ganleymu osmnáct. Přidavač, barman a nakonec poslíček v pojišťovně má nápad a sjedná si schůzku na obchodním zastupitelství velvyslanectví Sovětského svazu. Sovětští diplomaté jsou irským teenagerem tak oslněni, že ho pozvou na jednání do Moskvy. V jednadvaceti už pořádá v Londýně konferenci o nových materiálech a hospodářské spolupráci se Sovětským svazem. O rok později je už prý ekonomickým poradcem lotyšské vlády a získává pohádkové bohatství vývozem hliníku a dřeva z Ruska." Urbanem popisovaná story pak nabírá obrátky a dospěje až ke dvěma podezřelým úmrtím - těžko soudit.

Na přípodotek o tradicionalismu můžu navázat informací z Práva, podle nějž odpůrci lisabonské smlouvy začínají argumentovat možností „prolomení Benešových dekretů" v případě její ratifikace. „Podle Klausova tajemníka Jakla existují právní rozbory, které hovoří o tom, že přijetím Lisabonu by klesla právní jistota českých občanů. ‚Představme si, jak nějaký tribunál, kde bude sedět Fin, Portugalec a Kypřan, bude rozhodovat, jestli se má nebo nemá vydávat nějaký majetek, bez znalosti kontextu historického a jakéhokoli jiného,‘ řekl v ČT Jakl." Pro člověka vědomého si zvýšené citlivosti ke kontextu, již dlouhodobě projevuje zdejší justiční systém, je to představa skutečně příšerná.

Petr Fischer v komentáři pro HN píše o českém odporu proti lisabonské smlouvě jako o symptomu touhy zůstat nedospělými, která nabízí manipulativní apely na city maskované zdánlivě racionální argumentací. „Bylo jen otázkou času, kdy se nánosy starého českého ublíženectví a nedostatku sebevědomí opět vynoří na povrch. Kdy se v souvislosti s projednáváním lisabonské smlouvy začne mluvit o prolomení Benešových dekretů (zapojil se Petr Bendl z ODS), plnícím roli podivného identifikačního symbolu, o nějž se musí opřít každý Čech, jinak jako by ani nebyl Čechem a zrazoval ‚českou národní věc‘ (co to je v dnešním globalizovaném světě, těžko říct)."

K veselejším věcem: MfD píše o blahodárném dopadu Šumných měst Davida Vávry na rozhodování radnic v městech, kde se natáčelo. „Moravská Třebová teď začala opravovat zadní trakty domů na náměstí, jejichž stav Vávra v jednom dílu kritizoval. Podobně se zachovali i další majitelé nemovitostí v Česku. ‚Nevypadá to dobře, když renomovaný odborník upozorňuje na nedostatky v našem městě,‘ říká starosta Moravské Třebové Josef Ošťádal."

Lidové noviny popisují situaci v úředně rozpuštěném Komunistickém svazu mládeže, začíná se zjevně blížit stavu palestinského osvobozeneckého hnutí v montypythonovském filmu Život Briana. „Ministerstvo vnitra už eviduje osm různých občanských sdružení, která mají kořeny v bývalém KSM. Jednotlivé frakce se se přitom navzájem obviňují z porušování zákonů. (...) Nejtvrdší boje se rozhořely mezi expředsedou KSM Milanem Krajčou a odštěpenci kolem Lukáše Kollarčíka. Ti 22. listopadu založili v Přerově Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ). Krajča má zase blízko k dalším dvěma novým sdružením - Svazu mládeže a Lidovému hnutí proti EU. Obě strany sporu tvrdí, že rozpuštěný KSM stále existuje, ovšem až do doby, kdy ho úřady znovu povolí, chtějí jeho exčleny ovládat právě ony. Odštěpenci Krajču obvinili z podílu na trestné činnosti i z ‚nesoudružského chování‘ a sesadili ho." Dál už dnešní Zápisník pokračovat nemůže, Štindl právě vyslovil nedůvěru Ondřejovi, ten mu sabotoval klávesnici marmeládou, vzápětí se od něj ale oddělila hláska „ř", která se distancovala od nepřijatelné štindlovštiny stejně jako od ondřejovského avanturismu.

Autor: Ondřej Štindl