24. 11.: Transportéry v tržnici, rypáčky v ústech

24.11. 11:42 | Autor: Ondřej Štindl

Nerovný boj silničářů a fotbalistů s poletujícím sněhem (viz nedávno zde citované proroctví: „dvě auta vyjedou a jen jedno projede, dva týmy se střetnou a jen jeden vyhraje, pokud utkání neskončí remízou"), obvyklé peripetie vnitrostranických sporů, stát si trénuje svaly na Vietnamcích - podívaná vskutku okouzlující.

Deníky obšírně popisují policejní razii ve vietnamské tržnici Sapa v pražské Libuši. Úřady se jistily obrněnými transportéry. Atmosféru popisuje reportáž v pražské příloze Mladé fronty Dnes: „V devět hodin, kdy do libušské tržnice Sapa najely transportéry a desítky plně obsazených policejních aut, zazněl řízný povel: ‚Odveďte je na seřadiště! Hned!‘ Někteří Vietnamci pochodují poslušně a smířeně, jiné musí na druhý konec areálu malé Hanoje popohnat ozbrojená eskorta." Uf.... Nepovažuju se za přítele přepjatých analogií, ale při čtení o „řízných povelech" a poslušném pochodu na seřadiště není tak úplně jednoduché se jim ubránit.

Lidové noviny policejní PR akci věnují otvírák a třetí stranu, dávají ji do souvislosti s nedávným rozhodnutím zastavit vydávání víz lidem z Vietnamu a shrnují to vše do titulku „Česko proti Vietnamcům". Deník v té souvislosti cituje diskusní fórum vietnamských studentů pražských vysokých škol. Trvalo mi chvíli, než jsem přestal nadávat na ty šašky v maskáčích. Navrhuji otevřený dopis médiím jako vyjádření nesouhlasu ne s akcí, ale s jejím provedením." „No to je vrchol! S maskáčema a pistolema do restaurace, jako by se vraždilo. Já do tý restaurace chodím jíst." „Kurnik, jak je něco takovýho v civilizovaný zemi uprostřed Evropy možný! Je v groupu taky ňákej Čech, aby mi to vysvětlil?" Když už nic jiného, dosvědčuje to plné osvojení si internetem říznuté pražštiny mezi vietnamskými kluky stupeň integrace, který tu policejní show pro lidi, jimž dělá dobře, když proti „cizákům" vyjede něco opancéřovaného, usvědčuje přinejmenším z trapnosti.

Mladá fronta Dnes publikuje celostránkový materiál o pražském podnikateli Romanovi Janouškovi, který podle v místě tradovaných pověstí velmi dobře „umí" primátora Pavla Béma. Deník popisuje prehistorii jejich vztahu, dobu, kdy byl Bém vládním koordinátorem protidrogové politiky a Janoušek jako šéf společnosti Medea Kultur v kině Blaník pořádal protidrogové besedy. Stát už tehdy podporoval protidrogovou prevenci různými granty. „A už v roce 1996 se v médiích objevily zprávy, že peníze na protidrogové projekty putují hlavně do Blaníku. Zmíněná zpráva NKÚ navíc kritizovala neprůhledné rozdělování peněz v protidrogové oblasti. Medea Kultur byla zřejmě protežovanou společností. Když na ministerstvu školství vládl Eduard Zeman z ČSSD, Bém úřadoval jako starosta na Praze 6 v koalici s ČSSD. Úředníci, kteří si nepřáli být jmenováni a redakce jejich totožnost zná, tvrdí, že v této době dostali pokyn z vedení ministerstva, aby opět ‚přiklepli‘ grant Medee Kultur na besedy o drogách. Pokyn prý nesplnili, protože akce Medey vyhodnotili jako drahé a neúčelné. Ale zanedlouho jim byla protidrogová oblast z kompetence odebrána." Dvě okrajové poznámky: 1) Pojmenovat agenturu, která pořádá besedy pro děti a dospívající, slovem Medea je docela, řekněme, pozoruhodné. Vztah té dámy k výchově budoucích generací byl totiž značně svérázný. Je možné v ní vidět průkopnici prevence zabitím. 2) Neocenitelné svědectví o osvětové činnosti té party je možné najít v celovečerním dokumentu Martina Marečka Hry prachu.

V Brně mělo premiéru představení Daniela Landy Zlatý drak. Dorazivší recenzenti si ho zjevně užili. Nejvíce vstřícná (relativně) je kritika Josefa Mlejnka v MfD. Autor v ní osvědčuje schopnost značně suché formulace: „V úvodu jsme svědky scény, kdy dva mladí lidé hledají vhodné místo pro ‚splynutí duší‘, ale vyruší je nález mrtvoly neznámého muže." Jana Machalická v LN a Marie Reslová v Hospodářských novinách si neberou servítky. LN: „Velkohubé žvásty v programu celý obrázek jen dokreslují a není jasné, jestli se má člověk smát nebo si ťukat na čelo, když dramaturg Martin Dohnal text označí za Boží finální produkt." Otázka je, co se dá z božího hlediska chápat jako finalita, z pozemského hlediska by to mohla být třeba apokalypsa - zas až tak bych toho Landu skutečně nepřeceňoval. HN: „Člověk by se mohl královsky bavit nevídanou pitomostí této inscenace jako důslednou parodií duchovního světa a sektářské myšlenky, ale zároveň ho mrazí, a to ze zcela jiných důvodů než ředitele divadla a scénografa inscenace Daniela Dvořáka, který po představení děkoval tvůrcům za silný zážitek."

HN lákavě popisují začátek sezony zabíjaček, je možné si ji i přes různé agentury objednat, zájem je prý velký. „První tři hodiny se na čerstvém praseti jen pracuje a popíjí se k tomu domácí pálenka. Je to jediná chvilka, kdy může mít někdo z přítomných hlad. V deset už je na řadě první jídlo, delikatesa pro silné povahy - vepřový mozeček a pivo." Ach, pivo a mozeček - kolik večerů jsme strávili pozorováním vzájemného ovlivňování se těchto dvou substancí...

Právo popisuje jednu velmi specifickou zabijačku - na statek bývalého ministra zemědělství Fencla se sjeli bývalí členové vlády Miloše Zemana včetně expremiéra. Zeman si podle deníku „... dopřál lahůdky z vepříka. Za několik let návštěv u Fencla se je naučil rozeznávat, a tak ví, že v sobotu ochutnával ouško a rypáček. ‚Moje žena, když mě občas hladí pod bradou, případně pod druhou a třetí bradou, tak u toho říká, že podbradek je nejlepší studený. Ale já ho mám rád teplý,‘ přidal expremiér vtípek." No jo, když expremiérek dává k lepšímu vtípky při pojídání ouška a rypáčku, spěchám uzavřít dnešní zápisníček, aby se mi z té představy ještě nezvednul kufříček.

Autor: Ondřej Štindl