19. 11.: Frustrovaní slušňáci, rozšlapaní trpaslíci

19.11. 11:03 | Autor: Ondřej Štindl

Novináři zpovídají obyvatele sídliště Janov, píše se o vznikajících krajských koalicích, zaznamenána je nepřítomnost prezidenta na akcích k výročí sedmnáctého listopadu, Mirek Topolánek a Pavel Bém jsou oproti tomu - alespoň na stránkách novin - přítomni. Sportovní rubriky žijí anticipací souboje století - „showdownu" mezi českou reprezentací a San Marinem, snad budou kulatost míče a důsledná nepřítomnost logiky ve fotbalu hrát ve prospěch našich barev.

Divoká bitka mezi policií a neonacisty v Litvínově patří mezi události, které komentovat je jaksi potřeba, nic zas až tak objevného se k nim ale říct nedá. Jiří Hanák v Právu píše o sympatiích, které demonstrujícím radikálům projevují místní lidé. „To selhání snad i dovedu pochopit, omluvu však nalézt nelze. Chápu, jak jim je, když musí bezmocně přihlížet tomu, jak se jejich sídlištní domov mění v cikánské ghetto, kde je o strach večer vycházet ven a přes den pouštět děti. Chápu, jak jim je, když se jejich byty, za které kdysi zaplatili nemalé peníze, mění v neprodejný artikl. Dovedu pochopit jejich ponížení, když se jim ‚nepřizpůsobení‘ smějí, že musí do práce, mimo jiné i proto, aby vydělávali na dávky ‚nepřizpůsobeným‘. Nechápu však, co si mysleli, když se přidali k náckům. Že zmlácením cikánů a vypálením jejich bytů by se celý problém vyřešil?"

Petr Fischer v textu pro Hospodářské noviny identifikuje to, co je podle jeho názoru na událostech v Litvínově nejnebezpečnější. „Největší nebezpečí bojůvek, jež si přišly vybíjet svou nespokojenost do okolí sídliště Janov, není ani tak v tom, že jde o vypouštění nespokojenosti osobní (každý jsme nějaký a těžko se se sebou srovnáváme po celý život), nýbrž v tom, že se uvolňuje frustrace kolektivní. Zatím není jasné, v jakém rozsahu, ale první ‚slušní lidé‘, jak bylo vidět a slyšet na záběrech ČT, se už ke ‚spravedlivému‘ boji rozzlobených přívrženců nacionalistické čistoty přidali. A to je vždy jasné znamení, že se děje něco potenciálně hrozivého." Problém (nemyslím tím ten konkrétní litvínovský) může být taky v tom, že frustrace a nenávist mohu být svým způsobem „nakažlivé", někdy na sobě pozoruju, že se třeba po četbě diskusí na velkých serverech, kde je nenávist v neředěné formě někdy až normou, dostávám do stavu možná podobného tomu, v němž lidi ty vytočené příspěvky píšou.

Mladá fronta Dnes popisuje způsob, jakým ta tíživá sociální situace na janovském sídlišti vznikla. „Problémy podle místních začaly před pár lety, kdy se litvínovská radnice rozhodla rozprodat městské byty realitním firmám. Těm se levné byty v severočeském městě hodily. Realitky sem začaly ihned vystěhovávat ‚své‘ problémové nájemníky z lukrativních nemovitostí třeba v Praze nebo ve středních Čechách. Do Janova se tak v krátké době přistěhovala velká skupina problémových lidí, mnozí z nich navíc bez práce."

Premiér Mirek Topolánek napsal text pro HN, redakce ho interpretuje jako „základní teze" pro Topolánkovo vystoupení na prosincovém stranickém kongresu. ODS by podle něj neměla zakrnět do doktrinářské strany „bez přirozeného koaličního potenciálu, strany uzavřené a eurofobní, která zaujme maximálně patnáct procent voličů". Na porážku v krajských a senátních volbách by podle Topolánka pravice neměla reagovat panicky. „Nejhorší je smrt z leknutí. Teprve pak by bylo zaděláno na skutečné oranžově rudé cunami. V tomto kontextu je třeba chápat i vnitrostranickou diskusi občanských demokratů. Tady je třeba hledat důvody nejprve latentních sporů a dnes otevřených příkopů mezi Hradem a Strakovou akademií, mezi pražským magistrátem a Jánským vrškem."

Martin Weiss v poznámce pro Lidové noviny píše o občanských demokratech s velkou skepsí - všímá si toho, jak Topolánek na jednu stranu před kongresem získává čím dál větší podporu a ODS v krajích zároveň projevuje ochotu přistoupit prakticky na cokoliv, aby se dostala do krajských rad. „Co to znamená, jestliže táž členská základna dává přednost Topolánkovi před Bémem? Že premiér nemá nad primátorem ani tak převahu espritu či vůdcovských schopností, jako převahu možnosti slibovat funkce nebo jemně vyhrožovat. A model chování nabídl členstvu sám, když se po prohraných volbách dohodl s Paroubkem na tom, že ho podrží ve funkci."

MFD udělala paralelní rozhovor s Pavlem Bémem a Mirkem Topolánkem, přesněji řečeno, udělala rozhovor s Bémem, premiér na poslané otázky neodpověděl, tak je redakce dohledala v jiných interview a dalších vyjádřeních. Text uzavírá otázka na nejoblíbenější film: „Topolánek: Já nemám svůj kultovní film. Líbí se mi třeba Tři dny kondora s Robertem Redfordem. Bém: Těch je mnoho, ale třeba Tisícročná včela Juraje Jakubiska, Vrtěti psem. Mám rád všechny bondovky, na tu novou se asi hned tak nedostanu." Má bryskní analýza: premiér, jako v téhle zemi prakticky každý píšící člověk, nezná původní význam slova „kultovní film". No jo. Jinak volba Třech dnů kondora není nezajímavá - jistě, může to být snímek, na který si v daném okamžiku vzpomenul - svého času se na ten film hodně chodilo. Pokud by jeden v té volbě chtěl najít něco symptomatického, nabízí se paranoia, která z toho snímku, podobně jako z jiných amerických thrillerů 70. let, zrovna kape. Bémova volba taky naznačuje hodně. Nejdřív si vzpomene na film tvůrce, který má skutečně hodně blízko k primátorovu intelektuálnímu guruovi. Pak komedii, která ukazuje politiku jako totálně cynickou manipulaci.

Sportovní rubriku MFD otevírá titulek „Úkol pro fotbalisty: rozšlapat trpaslíka" Dát gól někdy působí jako praktičtější varianta, ale s místní reprezentací člověk nikdy neví. Jinak vedle toho titulku je velký detail obličeje Diega Maradony, který se tváří asi tak jako trpaslík, kterého někdo právě rozšlapává.. Horoskop Blesku: „Vaše podzimem schvácené tělo se necítí zrovna čerstvě. Nedá se nic dělat, zazimování zahrádky prostě nepočká, byť je to velká dřina." No, zazimováno ještě fakt nemám, ale pro dnešek by bylo aspoň zoráno. S klidným proto svědomím vyhlašuju pauzu.

Autor: Ondřej Štindl