17. 10.: Lipanovy poznatky, demolice Národního divadla

17.10. 09:47 | Autor: Ondřej Štindl

Na prvních stranách hoří pražský Průmyslový palác, uvnitř návody k použití volebního lístku a související analýzy, další názory k aféře kolem Milana Kundery, fotky aktérů policejní rekonstrukce vraždy v restauraci Monarch. Iveta Bartošová chystá grandiózní metamorfózu, je třeba se připravit.

Deníky rozebírají šance jednotlivých stran před dnešními volbami a dopad volebního výsledku na kariéry stranických předsedů. Hospodářské noviny navštívily ve Středočeském kraji poslední mítinky ODS a ČSSD. David Rath během kampaně ordinoval, pochlubil se deníku, že „vyléčil desítky lidí".

Právo udělalo rozhovor s Jiřím Paroubkem, vystupuje tak, jak by se od stranického předsedy těsně před volbami dalo čekat, deník se ho dotázal i na vraždu Václava Kočky ml. po Paroubkově autogramiádě a na „styl" pánů Kočky a Ďurička, kteří se před střílením trumfovali, kdo má u sebe víc peněz. „...mě nenapadají slušná slova pro druh ‚humoru' spočívající v hádce, kdo má u sebe větší částku. Je to silně nevkusné a připadá i to znechucující." Alexandr Mitrofanov v komentáři pro stejný deník píše, že Paroubek ve snaze shodit příští týden Topolánkovu vládu hraje vabank „až na dřeň". „Očekávání, která jsou - podle přání a s velkým přispěním ČSSD - spojována s těmito volbami, mohou sociální demokracii urychlit návrat do vlády. Ale mohou ji také zesměšnit, ukáže-li se, že k vyšponování situace k mobilizačním tónům společnost nakonec zůstala hluchá."

Mladá fronta Dnes přináší obsáhlý profil Bohumíra Ďurička pod titulkem „Ten, který zabil Kočku". Krystyna Wanatowiczová v něm mimo jiné píše, že tvrzení Jiřího Paroubka, podle nějž se předseda ČSSD s Ďuričkem poznal až několik let po revoluci, nepůsobí moc věrohodně. „Restaurace a jídelny totiž byly jedním z hlavních partnerů Sportturistu (kde Ďuričko pracoval - pozn. aut.) v RaJ dělal Paroubek náměstka." Text také zmiňuje Ďuričkovu spolupráci s StB. „‚Ing. Ďuričko má zájem na uskutečňování dalších styků. Je iniciativní a bez zábran hovoří o získaných poznatcích ... do současné doby s ním bylo uskutečněno 10 styků, na kterých předal osm zpravodajsky zajímavých poznatků,‘ napsal poručík Michal Roman ve zprávě o Ďuričkovi. Ten dostal krycí jméno Lipan a heslo pro kontakt. Chodíte ještě na lipany na Dyji pod Větrovem? Ďuričko měl opovědět: Teď už na ryby nemám čas, věnuju se jen myslivosti." Nějak u těch střelných zbraní už zůstal.

Lidové noviny věnují nejvíc prostoru aféře klem Milana Kundery, udělaly krátký rozhovor se Zdeňkem Pešatem, který vystoupil na spisovatelovu obranu a řekl, že mu před osmapadesáti lety řekl Miroslav Dlask, že agenta-chodce Dvořáčka oznámil on. S Kunderou včera telefonoval, spisovatel mu prý řekl, že je z té věci „vyřízený a vůbec o ničem neví" . Podle Pešata také Kundera „říkal, že nyní už není nikdo ochotný chápat tehdejší dobu". Bohumil Doležal ve stejném deníku píše, že se po zveřejnění policejního záznamu o Kunderovi „ve veřejnosti zvedá hysterie, jako kdyby nám bourali Národní divadlo." Dále píše o podobě režimu v padesátých letech: "Je rozšířená představa, že zejména mladí komunističtí intelektuálové byli natolik zfanatizováni, že byli pro svou víru schopni učinit všechno. To je jen kus pravdy, i když jistě důležitý. Vzatý sám o sobě by mohl sloužit jako alibi: mysleli jsme to přece dobře. Druhou významnou složkou byl strach. Strachem byla prolezlá společnost, i tito lidé. Měli své zkušenosti (samozřejmě ne toho druhu jako političtí vězni, ale dostatečné k tomu, aby se pořádně báli). A třetí složkou byla vyčuranost: vědomí o tom, že fanatismus se rentuje, kdežto kritický postoj vede v lepším případě k lopatě, v horším do kriminálu. Teprve tyto tři složky dávají pevný smrtící tmel, jímž byla spojena komunistická společnost ruského typu." V dalších textech pro LN se dva autoři - Miloš Čermák a ve své pravidelné mediální rubrice Ondřej Aust - vyjadřují k profesionální úrovni textu v Respektu, který spor kolem Kundery odstartoval, oba ji shledávají dost chabou.

V MFD se na Kunderovu stranu staví Karel Steigerwald. „Je asi sladké zjistit, že ten, kdo českého bambulu přesahuje, kdo se mu dokonce ztratil z očí, je nakonec stejný darebák jako my doma. Kunera je dráždivý cíl: obraz doby a národních poměrů, jak si přál kdysi Hegel, podal ve svém díle totálně, hluboce a s románovou silou a suverenitou. To se neodpouští. Přilepit k tomu spisovateli a k jeho dílu visačku hanby, kterou nosí půl národa, musí být sladké. Ještě sladší asi je přilepit k němu událost co nejmenší, nejprimitivnější a nejubožejší. A nejsladší pomsta je, když je ta událost lež." No, rozhořčeně si zaburácet - co může být sladšího....

A ještě ta metamorfóza Ivety Bartošové. Zpěvačka se podle Blesku pustila do „romantického rocku" a proměnila se v „rockovou princeznu". Tak to nějak vstřebejte, já fičím pracovat na své proměně v atletického mořeplavce.

Autor: Ondřej Štindl