16. 9.: Premiér dramatický, prezident nekonečně zásadní

16.09. 11:23 | Autor: Ondřej Štindl

Světové trhy propadají panice, autor zápisníku podzimní letargii, snad ho to trochu probere, až ho padající burzovní index křísne do hlavy.

Za normálních okolností by titulní strany okupoval poslanec Raninec, v dnešních vydáních ale hraje druhé housle, místo mu zabrala krachnuvší investiční společnost Lehman Brothers - jaká to křivda. V Mladé frontě Dnes komentuje vývoj na světových trzích analytik Tomáš Sedláček. Podivuje se tomu, s jakou lehkostí se tržní instituce dožadují státních zásahů, a kvituje, že v případě Lehman Brothers dal stát od krachující firmy ruce pryč. „Tak jak je to s tím, že trhy nechtějí státní intervence? Vše šlape, když vše šlape, ale když teče voda do bot, běží se za státem: Tento rok a obzvláště pak poslední týdny, byly smutnou zprávou pro ty, kdo věří v samostatnost trhu a ve filozofii laissez faire. I v americkém či britském prostředí, nejsvobodnějších to velkých tržních ekonomikách, se trhy v dobách zlých utíkají ke státu. (...) Nečekal bych armagedon, ale bez následků tento večírek nebude. A stát odmítl podávat vyprošťováky. A to je propříště dobře: bez kocovin se holt člověk odpovědně pít nenaučí." No, ale při pohledu jaksi zdola si člověk připadá, jako kdyby šel vstříc velké kocovině kvůli tomu, že se předcházejícího večera opil někdo jiný, a jako dvakrát velká férovka mu to nepřipadá.

Lenka Zlámalová v Hospodářských novinách svůj komentář uzavírá lapidárně: „Čekají nás horší časy, než jsme si ještě před pár týdny představovali." Teď si jenom vzpomenout, co jsem si představoval před pár týdny, začít k tomu přidávat, zastavit se kousek před armagedonem.

Martin Weiss v Lidových novinách komentuje „Topolánkova psychodramata", změnu premiérovy stylizace z reformátora v bojovníka proti politické špíně. „Na tohle psychodrama bohužel sedne Wittgensteinův výrok, že ‚o tom, o čem nemůžeme mluvit, musíme mlčet‘. Topolánek možná opravdu zamýšlel vládnout jinak Ale bohužel musel po volbách hrát s kartami, jaké měl, a vyřešil to vládní většinou opřenou o Melčáka a Pohanku. Jeho vládnutí drží pohromadě nikoli díky tématům a idejím, nýbrž díky krokům, o nichž nemůžeme mluvit. (...) Přitom se k legitimizování Topolánkova vládnutí nabízí jiný příběh, jenž má velký populistický potenciál a nemusel by v něm ani moc přehánět. Zní: já jsem ten jediný, který neprodá zemi Rusku. Podívejte se do Lidového domu a na Pražský hrad: tam i onde se po ruské okupaci Gruzie pěkně odkopali. Podpořte mě, pokud nechcete, aby tu vládli ruští kolaboranti."

Na premiérova slova v rozhovoru pro včerejší HN o opoziční smlouvě jako katalyzátoru vyprazdňovaní politiky a jejího srůstání s byznysem a organizovaným zločinem včera reagoval prezident. Cituji podle Práva: „Jestli řekl výrok, že opoziční smlouva zavedla do této země nějaké nepříjemné praktiky, tak to já musím rezolutně, nekonečně zásadně nesouhlasit." Ach, náš pan prezident a jeho nekonečná zásadovost, je jedině dobře, že ji čas od času připomene. Hlavy státu se - nijak nečekaně - zastal pražský primátor Pavel Bém. Podle Práva našel vlídná slova i pro z klubu vystoupivšího Ranince. Opět Právo: „Silová řešení vyvolávají silové reakce. Násilí plodí násilí a válka válku. Ranincův hlas nám může chybět při hlasování o radaru, rozpočtu nebo o důvěře vládě." Deník cituje Ranincova slova pro rádio Impuls. Podle poslance by Bém byl lepším předsedou ODS než Topolánek. Festival chlapských sympatií uzavřel vyznáním, že dobrým předsedou by „v každém případě" byl i Václav Klaus.

Jiří Leschtina v komentáři pro Hospodářské noviny píše, že pád současné vládní koalice v tuhle chvíli zdaleka není jistý. „Ať už se případní odpadlíci z ODS rozhodnou jakkoliv, těžko budou mít zájem na rychlém pádu vlády a předčasné ztrátě mandátu. A to se týká i přeběhlíků, kteří opustili ČSSD. Do rizika předčasných voleb se těžko dobrovolně požene lidová strana, poznamenaná Čunkovou aférou. To je další rozdíl od situace v roce 1997, kdy vládní krizi odstartovala právě KDU-ČSL svým odchodem z koalice. Tehdy však lidovci byli semknutou partají na vzestupu a se silným vůdcem Josefem Luxem v čele. A konečně - na rozpadu koalice nemusí mít v listopadu zájem ani ČSSD. Zejména pokud nevyjde její sázka na volby jako na referendum o této vládě. A to se vskutku nemusí stát zdrojem přesvědčivého vítězství sociálních demokratů."

Pavel Verner se ve sloupku pro Právo podivuje nad tím, že byla zveřejněna zpráva o anonymu, který premiérovi hrozil kulkou. „Předsedovi vlády chodí dozajista spousta výhružek (sám řekl, že je dostává denně) od nevyrovnaných jedinců, a tak se opravdu mohlo stát, že jeden takový se v poště objevil i v horké době ‚pomoravské‘, ve dnech, kdy nešikovnost mladého poslance Moravy (jehož stranická cena spočívala v umění sehnat informace) přivázala ODS na čas k pranýři. V jiném čase by nad tím chlapák Topolánek určitě mávl rukou, nechal to kriminalistům a nerušeně se věnoval vymetání Augiášova chlíva a trhání nití mezi politikou a zločinem, jak veřejně k pobavení mnohých slíbil. (...) Jestli je (vražedné výhružky - pozn. aut.) ale budou nadále politici hystericky používat k odvracení pozornosti od věcí vážnějších, mohla by veřejností putovat zvěst, že si dopisy s kulkou dotyční v sekretariátech vyrábějí sami." Ne, že by ty dramatické zprávy o slovu kulka v premiérově poště nebyly trochu legrační. Vernerův text je ale zároveň hezkým příkladem chlapáckého psaní, kdy autor místo aby napsal, že si něco myslí, vyslovuje domněnku, že by „mohly putovat zvěsti".

Horoskop Šípu pro mě má v době globální finanční krize dobrou zprávu: „Můžete znásobit své příjmy. (...) Vyplakat na rameno se vám přijde bývalý kolega." Že by nenápadná pobídka k pronajmutí ramena? To by mohla být docela dobrá strategie pro nastupující smutné časy.

Autor: Ondřej Štindl