15. 9.: Demise, perspektiva, piva

15.09. 10:27 | Autor: Ondřej Štindl

Dlouhý hod oštěpařky Špotákové, potenciálně krátká perspektiva vlády Mirka Topolánka, podzim se dere pod kůži.

Předseda vlády v rozhovoru pro Hospodářské noviny (podobně jako Ivan Langer včera v televizi) připustil možnost, že jeho kabinet nepřežije hlasování o důvěře. Na podzim roku 2009 by podle něj mohly proběhnout předčasné volby, do té doby by vláda úřadovala ve stavu demise. V rozhovoru pro Hospodářské noviny kromě tohoto scénáře mluví i o záměru očistit ODS. Vyprázdnění politiky podle něj přinesla opoziční smlouva. „V té době došlo k nekontrolovanému propojení politiky, velkého byznysu a - dodávám organizovaného zločinu. V té době byli tak nějak všichni schopni se domluvit. Tím se ovšem vymazala kontrolní role opozice. Přestaly fungovat některé instituce, pokud se na tom stavu samy nepodílely. Policie a služby to možná chtěly - alespoň jejich část - řešit, ale byly zastrašeny a ten stav trvá dodnes. Tehdy se začaly zneužívat, tvořit nebo ničit materiály pro ekonomické a politické účely. Nechci se moc bavit o Vlastimilu Tlustém. Ale on je naprosto typický produkt té doby, ukázka všech negativ opoziční smlouvy." Na dotazy ohledně propojení ODS a byznysu na místní úrovni a především v Praze, však premiér odpovídá hodně obecně. Stejně jako na otázku ohledně podezřelých konexi ministra dopravy Aleše Řebíčka („O tom se mi těžko mluví, protože máte asi víc informací než já. Pro mě rozhodují výsledky práce a já jsem s Řebíčkem spokojen.")

Stejný deník přináší z, ehm, kuchyně ministra Řebíčka pozoruhodnou informaci. Jeho úřad platí čtyřem značně proslulým advokátním kancelářím asi 450 milionů korun ročně. Smlouvy, na které upozorňují ekologické organizace, jsou přitom tajné, jejich zveřejnění by prý naznačilo strategii pro postup státu v důležitých kauzách. „Jistou odpověď nabízí samo ministerstvo. Kdyby prý poskytlo celé texty smluv, těžili by z toho právě ekologové, kteří vedou se státem spory o trasy nových úseků dálnic."

Alexandr Mitrofanov z Práva sledoval vystoupení Jiřího Paroubka na Primě, vyčetl z něj, že předseda ČSSD by místo Topolánka v čele vlády rád viděl Pavla Béma, a to i kdyby sociálně demokraté zválcovali ODS v krajských volbách a současná vláda přišla ve Sněmovně o důvěru. „Paroubek včera řekl jasně: jen by musel odejít Topolánek. Sám by se do premiérského křesla nehlásil. Zároveň vysekl poklonu Pavlovi Bémovi, když průhledně naznačil, že ho ze současného skandálu s Moravou vyviňuje. Předsednictví Česka v EU za vlády s jiným modrým premiérem by mohlo proběhnout podle soc. dem. za spolupráce obou velkých stran na evropských záležitostech. Pak by měla přijít dohoda o předčasných volbách do sněmovny. Logicky by mohla navazovat úvaha o povolební velké koalici ODS a ČSSD. Co vznikne, když se smíchá oranžová s modrou? Khaki, barva přísné hierarchie, disciplíny a velení, kterému se neodmlouvá."

Bohumil Doležal v Lidových novinách Topolánkovu představu vládnutí v demisi má za dost neprozíravou. „To je pozice politického kanonýra Jabůrka. Výhodná může být jen pro ČSSD, které porostou preference samy od sebe. Pokud by ODS přijala situaci, že si musí vybrat mezi touto defenzivou a tím, že se za dočasné setrvání u vesla upíše panu Paroubkovi vlastní krví, zpečetí svůj osud přinejmenším na další volební období. Nebylo by pak lepší, kdyby dopřála tu pochybnou čest, aby se pokusil vládu sestavit sám?" Možná v tom hraje česká tradice „držení pozic" (termín Emanuela Mandlera), která velí lpět na dobytých postech, samozřejmě v zájmu všech, protože ten, kdo přijde po mně, bude nesrovnatelně horší. Jediným výsledkem téhle taktiky bývá to, že osoba pozici držící klesne na úroveň té, jejímuž nástupu chce bránit - pokud na té úrovni už dávno nebyla.

LN také informují, že zakázaný Komunistický svaz mládeže je velmi aktivní, jeho členové v internetové verzi jejich časopisu Mladá pravda čile publikují věty typu „Proletariát už nikdy nesmí dát příležitost nějakému Chruščovovi (narážka na Chruščovovu kritiku Stalinových zločinů - pozn. aut.). Musí se zanícením bránit ty vedoucí, kteří se osvědčili." Martin Weiss k tomu ve sloupku píše: „Představa, že někdo beztrestně věší na internet bolševické texty a že si příznivci těchto názorů vyměňují informaci, scházejí se a zákon je na ně krátký, je nepříjemná. Ale správná odpověď na otázku, co s tím stát může dělat, zní: nic."

Mladá fronta Dnes na titulní straně informuje, že protialkoholní a protidrogové léčebny jsou tak natřískané, že čekací doba na přijetí jsou týdny a měsíce. I v té souvislosti je třeba ocenit mužný a obětavý postoj Miloše Zemana, který evidentně nechce zabírat místo potřebnějším a po návratu z nemocnice, kde ho operovali kvůli ledvinové kolice, už v rozhovoru pro Právo hlásí otevření první láhve piva. Podle expremiéra nebude poslední. Kdo vede jednou, vede pořád. Politickou terminologií řečeno - nemohou potvrdit ani vyvrátit, že bych neuvažoval o přijetí Zemanovy strategie a čelil s její pomocí nikoli ledvinové kolice, ale depresivnímu počasí. Trochu mě k tomu tlačí i horoskop MFD: „Ostatní se nejspíše vylekají, když narazí na něco mezi nebem a zemí. Vy takovou událost přijmete s radostí a budete šťastni, že jste ji zažili." I když - nebo si klidně vystačí bez piva, tak se nechám překvapit.

Autor: Ondřej Štindl