14. 4.: Penetrující náměstci, migrující bloby

14.04. 11:10 | Autor: Ondřej Štindl

Je po svátcích. Úsilí, které jeden musí vyvinout, aby poskládal shluky liter na stránkách novin do souvislého textu, je trochu větší než obvykle. Odměnou je antiklimax jako vyšitý. Vláda, šrotovné, fotbal, taky hokej.

Hospodářské noviny popisují peripetie vzniku úřednického kabinetu, zaujal je možný příští ministr spravedlnosti - advokát Aleš Pejchal. Deník ho přibližuje slovy „Klausův dvorní euroskeptik", prezident se snažil právníka, který například velmi agilně vystupoval ve sporech státu s církvemi, už dříve dostat do Ústavního soudu. „Advokát je prezidentovi blízký hlavně odporem k lisabonské smlouvě. V jednom ze svých textů napsal, že ‚smlouva nebude odpovídat potřebám svobodných občanů‘. Jindy ji srovnal s ústavou socialistického Československa z roku 1960. Pejchalovou nominací na post ministra spravedlnosti by tábor odpůrců ratifikace lisabonské smlouvy přinejmenším symbolicky významně posílil." Tomáš Němeček se v poznámce snaží za úvahami o Pejchalově možné nominaci pokouší identifikovat nějakou logiku, moc se mu to nedaří."Posledním státnickým činem českého předsednictví mělo být prosazení Lisabonu. Pak ale nedává smysl, proč by měli Topolánek s Paroubkem svěřit klíčový právní resort Klausovu muži."

Bohumil Pečinka v komentáři pro Mladou frontu Dnes má vznikající kabinet za vládu ne odborníků, ale lobbistů. „Potenciální ministr zahraničí Jan Kohout byl léta tajným, protože nedeklarovaným členem ČSSD už na Zieleniecově ministerstvu, odkud nosil informace do Lidového domu. V době krize Grossovy vlády byl sociální demokracií dokonce pověřen sestavit vládu, aby byl nyní vytažen jako nadstranický expert expertů. Podobné je to s Martinem Pecinou. U nominací ODS zase převládly téměř výhradně zájmy lidí z šedé zóny mimo politiku. Má být snad předpokládaný ministr dopravy Gustáv Slamečka jmenován ministrem ještě z jiného důvodu, než že se zná s Markem Dalíkem? (...) Kód, který nám definitivně umožní rozplést silokřivku zájmů kolem sestavování vlády, bude složení náměstků, zvláště těch prvních. Jak víme, struktura vlády má být 8 ku 7 ve prospěch ministrů nominovaných koalicí. Důležité bude znát, jestli v úřadech zůstanou současní náměstci a jak budou moci pronikat z tábora koalice do prostoru kontrolovaného opozicí a naopak. Po tomto ovoci poznáme je." Pokouším se převést tu tezi do přehledného matematického vyjádření - to je odedávna moje silná stránka. Asi tak: Kód silokřivky rovná se složení náměstka lomeno penetrace náměstkem. Anebo naopak. Při poznávání po ovoci je potřeba dbát na to, aby se nepletly hrušky a jablka.

Lidové noviny otevírají zprávou o průzkumu, podle nějž většině lidí v Česku nevadí, že designovaný premiér Jan Fischer byl několik let v KSČ. Mirek Topolánek k tomu, řekl, že dvacet let po revoluci jsou už takové věci jedno. Bohumil Doležal na komentářové stránce vyjadřuje nesouhlas, o lidech, kteří v do strany vstupovali v osmdesátých letech, píše, že jejich problém „nespočíval v tom, že by byli přesvědčenými stoupenci zrůdné ideologie. Pouze činem prokázali, že je jim jedno něco, co jim jedno být nesmí, a že jsou schopni toho, čeho slušný člověk schopen být nemá. Nebylo jich šílené kvantum (z cca 80 zaměstnanců výpočetního střediska, kde jsem patnáct let pracoval, byli v KSČ čtyři) a nešli tam ti, co chtěli jen trochu v tom období něco znamenat, ale většinou jen ti, co chtěli znamenat aspoň o trochu víc, než na co měli, a chtěli toho dosáhnout aspoň o trochu rychleji, než bylo obvyklé a slušné. Ostatně, bylo to období, kdy nebylo nutné ‚něco znamenat‘ - člověk by bez toho neumřel hlady." Topolánkovu bagatelizaci Fischerovy někdejší stranické příslušnosti má Doležal za projev jakési „sametové normalizace". „Pokus o ODS s lidskou tváří končí, jak se zdá, stejně jako kdysi pokus o KSČ s lidskou tváří. Krachem, na němž se aktivně účastní někdejší protagonisté nezdařeného experimentu.

David Rath se nechal slyšet, že by postavil blob Jana Kaplického někde ve středních Čechách. Podařilo se mu tím vytočit Zbyňka Petráčka Z LN. „Nezapomněl hejtman Rath, že tu jde o Národní knihovnu? Ví vůbec jako akademicky vzdělaný člověk, komu, čemu a jak má ta instituce sloužit? Tak proč si z nás dělá legraci? I největší ignorant by měl mít jasno, že Národní knihovna musí být v širším centru a široce přístupná - světový trend se vyslovuje dokonce pro nepřetržitý provoz." Svatá pravda. Zároveň bych to ale neházel na krk jenom Davidovi Rathovi. Hejtman jenom - jak je jeho zvykem - zkouší politicky a populisticky využít jev, který vznikl bez jeho přičinění. Mám na mysli to, jak se spor o Kaplického návrh stal záminkou pro jakési levně poříditelné dělání si dobře, stvrzování si vlastní kulturnosti (způsob, jímž ho pražská politika zařízla, to o všem nedělá o nic méně trapným). V logice pohledu na blob jako na zdroj kýčovitého sebeprožívání je i nápad plácnout ho někam k Ruzyni, alespoň tam bude možno pořádat celonárodní cyklistické poutě.

Horoskop MfD: „Lidem, kteří se rozčilují, se nesmějte. Představte si sami sebe na jejich místě a dojde vám, že byste se také rozčilovali, a dokonce vymýšleli pomstu." Právě jsem se rozčílil a vcítil jsem se do sebe přímo příkladně. Radujte se, hvězdy.

Autor: Ondřej Štindl