12. 12.: Katarze poslanců, reálný život

12.12. 09:35 | Autor: Ondřej Štindl

Poslanec Pohanka vytáhnul z botníku svůj toulavý model, následky mají být nedozírné - anebo ne. Škodovka omezuje výrobu. Sněženky machrují. Z oblohy padá nesníh, co je tohle za divnou nezimu?

První strany deníků okupuje poslanec Pohanka, s novinami hovoří o veskrze idealistických pohnutkách pro svoje rozhodnutí odejít ze sněmovny. Petr Fischer z Hospodářských novin v tom vidí cestu k poslancově vnitřní katarzi. „Byl označen za přeběhlíka, ale už tehdy bylo jasné, že je to hloupost. (...) Pohanka nikam nepřeběhl. Zůstal v prostoru, kde nikdo není. Ale jak se ukázalo, právě tam se politika dělá nejlépe. Tam totiž nikoho nic nestojí. Svědomí a vědomí, na něž se samotáři v Zemi nikoho odvolávají, není žádné ryze osobní jmění. I ono si žádá společenství, jako politika vůbec. Byl-li tedy Pohanka něčím, co si zaslouží běžecké jméno, pak zběhem. Nikoli od matičky strany, nýbrž sám od sebe. Příjemný návrat domů..."

Jiní komentátoři za věcí vidí motivy o dost přízemnější. Martin Zvěřína z Lidových novin: „Buď mu byla dána ‚nabídka, již nelze odmítnout‘, anebo mu vypršela smlouva s ODS. Za to, že pan poslanec šel za nejvyšší nabídkou, by se v trhu se kořící ODS neměli zlobit. S tím museli počítat, když sháněli pro vládu většinu tímto způsobem. Doufejme, že mají s panem Pohankou nějakou tu doložku o mlčenlivosti, protože ex post ji kontrahovat by bylo velmi nákladné. Kmotrovská nabídka, ‚jež se nedá odmítnout‘, patří do světa lidí, kteří s sebou nosí pistoli vždy připravenou k výstřelu. Neboli, jak pravil předseda ČSSD Paroubek: ‚To mohu zcela vyloučit, že by na něj ČSSD vyvíjela nějaký nátlak. Ale i kdyby, tak bych to nepovažoval za nic nemorálního. Kdybychom mu řekli, že už toho máme dost..."

Podobně situaci interpretuje i Jiří Leschtina v HN. „Není asi náhodou, že někdejší náměstek ministra zdravotnictví Pohanka opouští sněmovnu jen několik týdnů poté, co se sociální demokraté ujali vlády nad kraji. V okamžiku, kdy ČSSD může rozdávat přehršel funkcí, včetně ředitelů krajských nemocnic. Odchod poslancův je tak možné číst i jako Paroubkův vzkaz vládní koalici: Třeste se, i my už zase máme prostředky na přetahování a politickou korupci. (...) Pokud by se Tvrdík ukázal stejně obratným nákupčím přeběhlíků jako Dalík, mohla by ČSSD svrhnout vládu krátce před volbami. Což by byl pro Topolánka docela potupný konec. Ale zase by se naplnilo staré, leč nehynoucí přísloví, že s čím kdo zachází, tím také schází."

Aby byla situace v parlamentě přehlednější, oznámil „rebelující" poslanec ODS Jan Schwippel Právu: „Pokud ODS přispěje svými hlasy k přijetí pro ČR a občany nevýhodné lisabonské smlouvy, odejdu ze sálu a znemožním tak přijetí radaru." Bezva. Jsou dny, kdy při sledování zpráv z toho podivuhodného světa, na němž toho zas tolik kmotrovského nevidím (chybí tragická dimenze, osobní charisma, kamera Gordona Willise a hudba Nina Rotty), a kde se cokoliv vzdáleného i blízké, vysokého i nízkého stane jenom vyprázdněným fantem ve hře o větší porci bůčku, člověk automaticky drží image pochechtávajícího se pozorovatele. Dneska bych se ale musel hodně nutit - asi za to může ten nesníh.

Abychom nezapomněli - kauza Velrybář, kterou popisuje Mladá fronta Dnes, utěšeně pokračuje. Pokud by snad náhodou někdo nevěděl, jde o nábor stovek členů do organizace ODS v Dubí na Teplicku, což mělo napomoci vítězství Petra Gandaloviče nad jeho vládním kolegou Alešem Řebíčkem v zápase o nominaci na stranického místopředsedu. Nováčci byli motivováni příslibem volné konzumace v restauraci U Pramene - mimo jiné. „Kromě dělníků měli dosud neznámí lidé uplácet i vysokoškolské studenty. Jeden z nich pod podmínkou anonymity uvedl, že mu spolužák minulé pondělí dal tisícovku za vstup do ODS. Musel slíbit, že druhý den dorazí na sněm strany do Dubí. Zde se za další tisícovku nechal zvolit na oblastní sněm do Teplic, který se konal den nato. V teplické restauraci U Pramene přišel ke studentovi neznámý muž a ukázal mu papír, že místní sdružení navrhuje odvolat okresní vedení strany a nahradit ho novými lidmi. A zároveň má hlasovat pro ‚nějakého Gandaloviče‘. Za to dostal třetí tisícovku." Podle senátora Kubery ale plán na výměnu vedení prý padl. „Studenti se ožrali a odjeli dřív, než padl návrh vyměnit vedení, a sněm náhle nebyl usnášeníschopný." No jo, takhle je to často. Produkce funguje bezvadně a pak všechno zkolabuje kvůli lidskému faktoru. Vzhledem k tomu, že - jak už si všimnul třeba Bohumil Doležal - je metoda nákupu „mrtvých duší" rozšířená i v severočeské sociální demokracii, by si někdo měl zařídit personální agenturu a dodávat stranické organizace na klíč.

V Praze měl premiéru film Sněženky a machři po 25 letech. Pozoruhodný je tím, že se podařilo přešvihnout rozpočet o 30 milionů a že producent je souzený kvůli nějakým šméčkům. Na zpravodajku Šípu ale udělal hluboký dojem. „... ukazuje život v jeho reálné podobě". Pochybuju, jestli reálná podoba života je právě to, co bych si při pátku chtěl pouštět blíže k tělu.

Autor: Ondřej Štindl