Kvalitní novinařina se neuživí? Pojďme se na ni složit

27.08. 15:03 | Autor: Petr Kočí

Všichni prezidentovi muži - Redford a Hoffman jako pátrací novináři. Máte pocit, že váš starosta bere úplatky? Že továrna v sousedství tajně vypouští do řeky jedy? Že by se o tom mělo vědět, ale žádný novinář se o problém pořádně nezajímá? V Kalifornii se rozjíždí projekt, který občanům a reportérům umožňuje domluvit se, co je důležité, o čem by se mělo psát, a pak dolar k dolaru vybrat peníze na důkladnou novinářskou práci.

Tištěné noviny ztrácejí čtenáře i příjmy z inzerce a lokální pátrací žurnalistice se přestává dařit i ve Spojených státech, kde má na rozdíl od Česka silnou tradici. V redakcích se hromadně propouští, čím dál míň médií si může dovolit nechat své reportéry dlouhodobě pracovat na jednom tématu. Šestadvacetiletý internetový novinář David Cohn přišel s nápadem, jak problém vyřešit s pomocí internetu. Od nadace Knight Foundation, jejímž posláním je podporovat kvalitní novinařinu, získal na projekt Spot.Us dvouletý grant 340 tisíc dolarů (5,7 milionu korun). První týdny provozu a značný zájem veřejnosti, novinářů i tradičních médií naznačují, že by to mohlo fungovat.

Měl bych pro vás námět na reportáž

Princip je docela jednoduchý. Kdokoli má námět na investigativní článek, sepíše jej do jednoho či dvou odstavců a pošle editorům webu Spot.Us. Když se rozhodnou, že má smysl na projektu dál pracovat, zveřejní ho na stránkách. Tam se jej může ujmout některý z novinářů na volné noze. Ten pak projekt dále rozpracuje - zjistí, jak dlouho by trvalo jej dokončit, s kým je potřeba o věci mluvit a jak sdílné potenciální zdroje informací jsou. S editory se taky domluví na částce, kterou by na dokončení takové práce potřeboval.

David Cohn - zakladatel webu Spot.Us A pak přichází ke slovu podobný princip, na jakém je postavena kupříkladu i podstatná část financování prezidentské kampaně Baracka Obamy: velké množství lidí, kterým daná věc také připadá důležitá, se po malých částkách skládají na to, aby se mohla uskutečnit.

Minulý týden se tak podařilo naplnit rozpočet dva a půl tisíce dolarů (42 tisíc korun) pro projekt týmu novinářů, kteří chtějí systematicky zkoumat inzeráty a televizní reklamy kandidátů v místních volbách a upozorňovat na případy, kdy si politici vymýšlejí nebo překrucují fakta.

Novinář ze serveru Wired.com Alexis Madrigal vybral od návštěvníků webu stejným způsobem 250 dolarů (4200 korun) na svůj článek o tom, jak křehký a napjatý je ve státě Kalifornie systém výroby a distribuce lihu, který se přidává do benzinu.

Reportér na volné noze Chris Amico se snaží dát dohromady 360 dolarů (6000 korun) na text o tom, jak místní cementárny zápolí s úřady, které se snaží omezit emise skleníkových plynů. Slibuje za to investigativní text o 1500 slovech, video a fotografie. "Potřebuji strávit jeden den v některé z cementáren, udělat rozhovory se státními a místními regulátory a získat data o zdrojích energie, výkonu a emisích příslušné továrny," zdůvodňuje výši svého rozpočtu. Potřebujeme ještě 12 lidí, kteří na toto téma přispějí 10 dolary, stálo na stránce jeho projektu ve středu. Dvě třetiny potřebných peněz už tedy byly vybrány.

Hotový text pak prochází rukama zkušených editorů, kteří kontrolují správnost faktů i způsob jejich vyprávění, pokládají reportérovi doplňující otázky, případně jej nutí k přepracování pasáží, které se jim nelíbí. Výsledný text pak publikují na webu pod licencí Creative Commons, jež umožňuje kterýmkoliv novinám či webovým stránkám článek zdarma v plném znění převzít. Jsou také ve spojení s redakcemi místních listů a přesvědčují je, aby článek otiskly a maximalizovaly tak jeho dopad.

Musíme to zkoušet

Kritici nových metod v novinařině poukazují na to, že tento způsob zadávání témat a financování novinářů se moc neliší od odpudivé praxe, kdy si například tabáková firma zaplatí článek, že kouření je zdravé. Obhájci namítají, že nerozhoduje jednotlivec ani žádná korporace, nýbrž komunita. Spot.Us se drží pravidla, že výše příspěvku je sice na každém jednom dárci, ale žádný nemůže poskytnout víc než 20 procent celého rozpočtu.

Jay Rosen, profesor žurnalistiky na New York University Jay Rosen je profesor žurnalistiky na New York University. Podílel se na Cohenově projektu a sám před rokem založil experimentální žurnalistický web Assignment Zero. Zkušení editoři jeho prostřednictvím vyžívají sílu "davu", tedy uživatelů ochotných spolupracovat při sestavování článků. Editoři každý z nich rozdělí na menší úlohy (rešerše v knihovně, telefonický rozhovor, osobní pozorování na místě, kde se něco děje...), uživatelé se úloh ujímají a jejich společným úsilím pak vznikají texty založené na kvalitní práci se zdroji, na jakou mají novináři v tradičních médiích čím dál méně času.

"(Tradiční) obchodní model (novin) přestal fungovat," řekl Rosen deníku New York Times. "Jsme v situaci, kdy nikdo neví, jak se budou v blízké budoucnosti shánět peníze na kvalitní novinařinu. Myslím, že musíme vyzkoušet všechno možné. Většina pokusů selže. Ale musíme to zkusit a vypustit na moře co nejvíc lodí, (abychom viděli, která z nich dokáže plout)."

Foto: archiv, pjnet.org, knightfoundation.org

Autor: Petr Kočí