Cenzura internetu: pro a proti

23.01. 10:23 | Autor: ČTK

Protipirátské zákony vyvolaly ostrou reakci (ilustrační foto).

Návrhy protipirátských zákonů, které by v USA omezily používání některých oblíbených internetových stránek, vyvolaly ostrou reakci hackerů i internetové veřejnosti. Přinášíme vám několik základních otázek a odpovědí na ně, které vysvětlují, co je ve hře.

Co je příčinou kauzy kolem údajné cenzury internetu?
Odpor nejen mezi internetovými společnostmi vyvolaly návrhy amerického protipirátského zákona PIPA (Protect Intellectual Property Act), projednávaného v Senátu, a zákona na ochranu duševního vlastnictví SOPA (Stop Online Piracy Act), který se projednával ve Sněmovně reprezentantů. Kritiku vyvolala především ustanovení, podle kterých by americké úřady mohly od společností zajišťujících připojení k internetu vyžadovat zablokování všech stránek, v nichž se objeví odkazy na nelegální kopie filmů či hudby. Internetové vyhledávače by zase nesměly zobrazovat výsledky, na nichž jsou odkazy vedoucí k nelegálnímu obsahu. Dosud tak musely činit až na upozornění. Kvůli kritice byly nakonec oba zákony staženy z projednávání.

Kritiku také vyvolalo rozhodnutí amerických úřadů uzavřít jeden z největších světových serverů pro sdílení souborů megaupload.com a zatčení zakladatele tohoto serveru Kima Schmitze, který vystupuje pod jménem Kim Dotcom, a několika pracovníků firmy na Novém Zélandu.

Jak na chystané zákony reagovali jejich odpůrci?
Největší pozornost vyvolalo vypnutí internetové encyklopedie Wikipedia v anglickém jazyce na 24 hodin a petice proti zákonům předložená vyhledávačem Google, kterou podepsalo přes sedm milionů lidí. Hackerské hnutí Anonymous také v reakci na chystané zákony napadlo stránky kanceláře francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který podpořil rozhodnutí amerických úřadů uzavřít server megaupload.com, nebo zaútočilo na web amerického ministerstva spravedlnosti, Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a hudebních a filmových společností, například Universal Music. Terčem útoku se staly i internetové stránky důležitých institucí v Polsku. Hackeři, kteří vyhlásili "útok na polskou vládu", loni podobně reagovali například na údajnou cenzuru serveru WikiLeaks a stíhání jeho zakladatele Juliana Assange.

Kdo je nejhlasitějším kritikem chystaných zákonů a kdo je naopak podporuje?
K hlavním zastáncům zákona patří Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI), Americká filmová asociace (MPAA), která zastupuje hollywoodská studia, Americká asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) a většina hudebních vydavatelství. Proti se naopak staví většina internetových firem. Pod kritickým dopisem poslaným kongresmanům jsou podepsány společnosti AOL, eBay, Facebook, Google, LinkedIn, Mozilla, Twitter, Yahoo! a Zynga Game Network. Navržené zákony kritizovala i evropská komisařka pro nové technologie Neelie Kroesová nebo jeden z otců dnešního webu Tim Berners-Lee a za "špatné" nebo "chybné" označili zákony i hlavní republikánští kandidáti na amerického prezidenta Newt Gingrich nebo Mitt Romney.

Jaké jsou argumenty obou stran?
Ztráty na tržbách způsobené nelegálním stahováním se podle údajů zastánců protipirátských zákonů v USA odhadují na 16 miliard dolarů (asi 270 miliard Kč) ročně a pirátství prý ohrožuje 19 milionů pracovních míst. Kritici zákonů však tvrdí, že údaje jsou nadsazené, protože není jisté, zda by si všichni uživatelé, kteří si dané CD nebo film stáhnou, tyto produkty bez možnosti stahování koupili. Podle kritiků také nelze přehlížet ani škody, které by přísné postihy nelegálního stahování způsobily. Průzkum mezi investory například ukázal, že většina z nich by kvůli novým zákonům investice do internetových firem více zvažovala, a odpůrci zákonů také argumentují velkým podílem internetového průmyslu na HDP i počtem zaměstnanců v oboru, jejichž pracovní místa by se tak ocitla v ohrožení.

Je porušování autorských práv už dnes nelegální?
Ano, navíc takové jednání umožňuje postihovat již americký zákon z roku 1998 známý pod zkratkou DCMA. Například když někdo nahraje video, k němuž nevlastní práva, na server YouTube, může na to skutečný majitel autorských práv upozornit. A pokud YouTube video odstraní v "rozumné době", je server chráněn před postihem. Celé to funguje tak, že YouTube po upozornění nejprve kontaktuje toho, kdo video nahrál, a pokud od něj nedostane potvrzení, že nahrávající vlastní práva, video se jednoduše smaže. Pokud ovšem obě strany tvrdí, že vlastní autorská práva, může případ skončit až u soudu.

Sdílení souborů na internetu

Ilustrační foto. Na internetu nyní fungují dva základní modely, jak sdílet soubory. Server megaupload.com patří do skupiny serverů, které nabízejí místo pro ukládání souborů. V Česku tak funguje například portál ulož.to. Jeden uživatel tak nahraje obsah a jiný uživatel či uživatelé si jej pak mohou stáhnout. Základní služby tohoto systému bývají bezplatné, poplatky servery vybírají za zvýšení objemu přenášených dat či zvětšení prostoru na serveru, ale i za reklamu.

Druhým způsobem sdílení jsou výměnné sítě, ve kterých sdílejí soubory všichni uživatelé (nebo alespoň jejich většina). K průkopníkům patřil Napster, který fungoval v letech 1999 až 2001 a sloužil hlavně k výměně písniček. Napster byl soudem kvůli porušování autorských práv v červenci 2001 zakázán a podnik pak koupila v listopadu 2002 společnost Roxio Inc., která po několika měsících spustila nový Napster v legální verzi. V čase zániku původního Napsteru už však existovaly další systémy (například Direct Connect, Gnutella), které jej nahradily.

Od svého vzniku v roce 2001 je velmi populární i systém výměny pomocí takzvaných torrentů. Také v případě výměnných sítí existují servery, které umožňují snadnější hledání souborů tím, že zveřejňují data potřebná ke stahování. K nejznámějším patří thepiratebay.org. Švédský soud poslal před rokem a čtvrt skupinu jeho zakladatelů na několik měsíců do vězení a uložil jim zaplatit pokutu 46 milionů švédských korun (asi 130 milionů korun).

Foto: Profimedia

Autor: ČTK