Michal Donath k Tomáškovým křížalkám: Máme se bát darovat?

20.01. 15:23 | Autor: Michal Donath

Rozhodnutí společnosti Alza ocenit úsilí i podnikatelský záměr jedenáctiletého kluka, považuji za sympatické gesto, které si ani v nejmenším kritiku nezaslouží. Dát mohl každý, jen Alza to ale dotáhla do konce. Že mě to taky nenapadlo...

Ale přesně o tom to je. Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule, jen jedno udělalo Newtonovi bouli, praví Nezval. Nevím, na kolik pytlíků křížal by to vydalo, cenu počítače by to asi nevyvážilo. Klíčový muž Alzy, Aleš Zavoral, začal s podnikáním taky sám, od píky, jen s dobrým nápadem. Nebylo mu sice jedenáct, ale na rozdíl od úspěšného facebookového obchodníka s křížalami Tomáše Vejmoly se v té, tehdy ještě neinternetové, době kolem svého byznysu mnohem více naběhal. Jeho pohnutkám proto zcela rozumím a nedomnívám se, že vzešly z očekávání mediální ani jiné slávy.

Byl bych taky nerad, kdybychom se měli začít bát v dobrém úmyslu něco dát. A to jen proto, abychom nebyli nařčeni, že se vezeme na vlně aktuálního zájmu. Nota bene, o miliónových darech na dobročinné účely se kvůli "skryté reklamě" nepíše a nemluví vůbec, tak kdo by se pozastavoval nad jedním počítačem?

Jsem moc zvědav, jak se ten příběh bude vyvíjet dál. Alza bude jistě ve svém úspěšném podnikání pokračovat. A kritice závistivých se asi taky nevyhne. Ale co Tomáš? Vrhne se na hry, nebo bude také pokračovat ve svém úsilí? To je, oč tu běží.

Tomášův business plán vyšel. Bez úvěru od rodičů a s důvěrou někoho, kdo mohl pomoci a pomohl. Je to ale výchovné? Vlastní rodičovská zkušenost mě vede k úvahám o motivační podpoře typu "půlku si naspoř/vydělej a já ti druhou přidám". Taková motivace totiž vede k tomu, že si pak obdarovaní všeho alespoň o polovinu víc váží.

A jak bych si představoval happy end? Tomáš využije tepla emitovaného počítačem ke zvýšení produkce křížal a Alza o ně rozšíří svůj sortiment.

Foto: archiv

Autor: Michal Donath