Tomáš Hlošek: Handicapovaný člověk by se neměl cítit odstrčený společností

01.06. 17:40 | Autor:

Jak sám Tomáš Hlošek říká, ke stolnímu tenisu jej přivedl dědeček a otec. Láska k tomuto u nás velmi oblíbenému sportu mu vydržela celý život. I přes jeho zdravotní handicap stále aktivně hraje a s kolegou z vedení oddílu Milanem Maksymovem pořádají mezinárodní turnaj hendikepovaných stolních tenistů o Pohár města Janské Lázně. Plus dlouhodobou soutěž nazvanou dle hlavního sponzora Liga bez bariér.

Pořádáte mezinárodní turnaj handicapovaných stolních tenistů o Pohár města Janské Lázně. Kdy a kde se bude konat?
Bude se konat od 9. do 11. června v Janských Lázních v Hotelu Omnia, který nám vyšel vstříc a poskytl nám na tuto akci dokonce slevu.

Budou tam tenisté z celého světa?
Přijdou týmy z našich spřátelených oddílů, což jsou sportovci převážně z Polska, Německa, Maďarska a Slovenska, odkud doufám přijede opět i reprezentace. Možná přijede i oddíl z Rakouska. Jinak se tohoto turnaje zúčastní všechny naše týmy organizované v Českém para sportu zdravotně postižených stojících tenistů.

Jsou naše týmy favority?
Jde o to, jak se poskládají družstva a kdo přijede. Naši hráči z Janských Lázní několikrát turnaj vyhráli. V loňském roce naše A družstvo bohužel neobhájilo vítězství z předešlého ročníku a skončilo třetí, pohár vyhrál náš spřátelený tým z Ružomberoku, s nímž udržujeme letité dobré vztahy.

Jak vypadá příprava na takový turnaj?
U zdravotně postižených sportovců je malé specifikum v tom, že se sdružují v určitých oddílech, v nichž ale nemusí být, a převážně nejsou, jen lidé z konkrétního města, kde oddíl sídlí. Znamená to, že trénujeme individuálně a většina z nás, hlavně tedy naši reprezentanti, které máme v SK Janské Lázně čtyři, trénují ve svých oddílech se zdravými stolními tenisty. Jako příklad mohu uvést našeho nejlepšího hráče Davida Půlpána, který hraje v ligovém týmu za El Niňo Praha.

Jaký má David handicap?
Od narození má podstatně zkrácenou dolní končetinu, tudíž je odkázán na protézu. Handicapovaní stolní tenisté jsou zařazeni do určitých mezinárodních skupin. Jsme posuzováni lékařem, takzvaným klasifikátorem, který každého hráče posoudí a spolu s technickým klasifikátorem zařadí do skupiny odpovídající jeho handicapu. David je například ve skupině TT9. Našeho turnaje se zúčastní hráči ve skupinách TT6-TT11. Ve skupině TT11 jsou hráči a hráčky s mentálním postižením. Před lety jsme s nimi, konkrétně s jejich vedoucím Ing. Pavlem Zahálkou, navázali velice dobré vztahy, a jak doufám, tento trend bude pokračovat i nadále.

Turnaj založil bývalý předseda oddílu pan Petr Bureš.

Je složité sehnat na takovou akci peníze?
Letos pořádáme již 28. ročník tohoto turnaje, ale v prvním roce, kdy tu byl covid, turnaj nebyl, takže by to měl být vlastně 29. ročník. Na sport zdravotně postižených, jako na všechny sporty u nás, existují dotační programy, které vyhlašuje Národní sportovní agentura a ta potom přerozděluje státní finance. Částka pro tento rok je ale tak strašně zanedbatelná... Náš rozpočet na tuto akci je mezi 250-260 tisíci korunami a Národní sportovní agentura nám poskytne maximálně 40 tisíc, a ani to ještě není jisté. Jde o to, že máte například od NSA přislíbenu dotaci na určitou akci nebo činnost oddílu, ale finance dostanete až někdy koncem září. Je to obrovský paradox, žádáte zhruba do 10. ledna na celý rok, a peníze přijdou skoro na konci roku, toto nepochopím. Proto se snažíme s mým kamarádem, který je zároveň vedoucím celého oddílu, Milanem Maksymovem, shánět peníze od sponzorů. Milan žije nedaleko Janských Lázní, ve Svobodě nad Úpou, takže má možnost komunikace například s městem Janské Lázně, které nad turnajem mají záštitu. Společně žádáme také o finance Královéhradecký kraj, který je v tomto ohledu velmi vstřícný a tento turnaj dotuje dlouhodobě.

S Nadací Agrofert také spolupracujete?
S touto spoluprací začal před lety náš bývalý vedoucí, kamarád Petr Bureš, který turnaj založil, odstartoval ho a vypiplal. Tento turnaj je největší turnaj pořádaný v České republice pro družstva handicapovaných stolních tenistů a bez velké finanční podpory Nadace Agrofert bychom ho nemohli uspořádat. Zpočátku jsem měl velké obavy z jednání. V nadaci mne přijala její ředitelka, paní inženýrka Zuzana Tornikidis, kterou jsem do té doby znal pouze z vyprávění a zkušeností Petra Bureše. Popsal jsem jí situaci a konkrétní pomoc, o kterou žádáme. Mohu říct, že kdyby bylo takových lidí, jako je paní ředitelka víc, bylo by daleko méně problémů. A tím nemyslím jen sport. V současné ekonomické situaci nám dala spousta sponzorů najevo, že finance prostě nejsou a musíme se spolehnout na jiné zdroje.

Jak takový turnaj probíhá? A přihlíží se k handicapům jednotlivých hráčů?
K handicapům se přihlíží na mezinárodních bodovacích turnajích, kterých se zúčastňují reprezentanti různých zemí, nebo na turnajích jako je Mistrovství republiky. Tento turnaj jsme pojali tak, aby mohli hrát všichni hráči mezi sebou. Jedná se o tříčlenná družstva s rozdílným handicapem, ale i složením. Klidně může být družstvo smíšené, takže se účastní i ženy. V družstvu mohou být hráči toho nejnižšího handicapu, což jsou TT10, či toho nejvyššího handicapu, což jsou TT6. Záleží tedy na tom, jak si každý oddíl poskládá svá družstva. My už se tu léta letoucí známe a víme, kdo jak hraje, a oddíly se podle toho také zařizují. Pokud můžu mluvit sám za sebe, tak tento turnaj považuji za velice prestižní a oblíbený, takže se ho zúčastní až na dvacet mužstev. Pro organizátory je čím dál složitější zajišťovat hladký průběh. Turnaj se hraje tak, že se rozlosují účastníci do čtyř skupin, v nichž hraje každý s každým. První dva pak postupují do vyřazovacího systému, kde je pavouk. Tam hrají tak dlouho, dokud nevypadnou, nebo nevyhrají. Mužstva, která se neprobojovala do finálové skupiny, dohrávají celý turnaj, aby bylo jasné, v jakém pořadí v daném ročníku skončili. Co se týká organizačních záležitostí, tak je časově i finančně velice náročné zajistit veškerý komfort. Máme dohodu s Hotelem Omnia, který má velkou halu, kde můžeme postavit dvanáct stolů na stolní tenis. Účastníci turnaje vlastně nemusejí opustit brány hotelu, aby mohli hrát. Hráči mají skvělé zázemí včetně wellness, aby si mohli odpočinout, protože celé dva dny jsou nabité hrou a je to fyzicky celkem náročné.

Co si ta nejlepší družstva z turnaje odnesou?
První čtyři vítězná mužstva dostanou poháry, které nám už léta letoucí vyrábí pan Vorel, šikovný člověk z Janských Lázní, a každý pohár je originál. Vítězné družstvo navíc získá putovní pohár, který drží celý rok do konání dalšího turnaje. Ale ze všeho nejdůležitější je radost ze hry a ze setkávání se, to vám potvrdí každý účastník.

Už jsme zmínili, že turnaj má dlouhou tradici. Prozradíte nám o ní více?
Turnaj založil bývalý předseda oddílu pan Petr Bureš, který se stolnímu tenisu věnoval v podstatě celý život. Byl to také on, kdo spoluzakládal oddíl SK Janské Lázně, kde hrají samozřejmě i zdraví hráči. Tento turnaj vznikl proto, že v té době se konalo turnajů málo. Dá se říct, že tehdy bylo jen mistrovství republiky družstev a mistrovství republiky jednotlivců. Abychom se mohli scházet častěji, vznikl tento turnaj. Od té doby se základna družstev rozšiřuje, začínali jsme s šesti nebo osmi družstvy, dnes je jich až dvacet a turnaj je mezinárodní, takže se zúčastňují i hráči ze zahraničí. Mezi ty, kteří tento turnaj hrají nejdelší dobu, patří hráči BVS Mnichov pod vedením našeho velmi dobrého kamaráda Karla Königa a také oddíl SKŠT Ružomberok pod vedením Mariana Bystričana, který nám letošní turnaj povede jako hlavní rozhodčí. Marián patří celosvětově k naprosté špičce mezi rozhodčími, je držitelem licence, kterou na světě vlastní pouze sto sedmdesát lidí. Jezdí po celém světě rozhodovat zápasy stolního tenisu na tak významné akce, jako je mistrovství Evropy, mistrovství světa, olympiády, paralympiády, takže má obrovské zkušenosti a je nám ctí, že s ním můžeme spolupracovat. Prvním místem, kde se turnaj konal, byla herna ve Svobodě nad Úpou, poté poskytla prostory střední škola pro zdravotně postižené v Janských Lázních, kde oddíl SK Janské Lázně turnaj opakovaně pořádal velice dlouhou dobu, než se turnaj rozrostl o takový počet účastníků, že už nám prostory školy kapacitně nestačily. Tehdejší předseda oddílu a zároveň vedoucí turnaje i Ligy Bez Bariér Petr Bureš se s ředitelstvím Hotelu Omnia dohodl na spolupráci a vychází nám vstříc již řadu let. Je to krom sponzorů obrovská pomoc.

Podporují váš turnaj i nějaké známé osobnosti?
Oslovili jsme firmu našich nejlepších stolních tenistů, pana Petra Korbela a Jana Hrnčiříka. Jsem velmi rád, že jejich odpověď byla kladná. Dohodli jsme se na dárcích pro vítězné týmy.

Možná by pan Korbel mohl předávat i ceny...
To si nejsem jistý, protože pan Korbel je velice vytížená osoba, a navíc stále aktivně hraje stolní tenis v Ostravě. Myslím si tedy, že se tak daleko nedostaneme. Ale každý rok tento turnaj otevírá někdo z vedení města Janské Lázně a zúčastňují se i zástupci Královéhradeckého kraje, kteří nás podporují. A pro letošek doufáme, že přijedou i zástupci generálního sponzora Nadace Agrofert.

Jak jste se ke stolnímu tenisu dostal vy?
Jako slepý k houslím. (smích) Neměl jsem na výběr, protože mužská část naší rodiny hrála stolní tenis. Můj dědeček zakládal oddíl v Prostějově a dlouho byl jeho členem, později už nehrajícím. Můj otec s mým strejdou hráli v té době v našlapané soutěži na jižní Moravě a táta hrál do seniorského věku divizi i ligu za OP Prostějov. Později i dlouhodobě za veterány. Já jsem začal trénovat jako malý kluk, v dospělosti jsem pak musel absolvovat sérii operací a ve svých devětadvaceti letech jsem začal hrát paralelně i za zdravotně postižené, jelikož mám postižení nosného aparátu. Dlouho jsem hrál za Čechii Hradec Králové a posledních devatenáct let jsem členem SK Janské Lázně a vedení oddílu stolního tenisu zdravotně postižených jsem po panu Petru Burešovi převzal začátkem loňského roku. Je to pro mne osobně velký závazek pokračovat v tom, co tak úspěšně po dlouhá léta dělal Petr Bureš.

Pořádá váš oddíl ještě nějaké další akce?
Pořádáme i dlouhodobou soutěž družstev, která nese název podle našeho generálního sponzora Konta Bariéry Liga Bez Bariér. Spolupráci taktéž dohodl před lety s paní Boženou Jirků (ředitelkou nadace) Petr Bureš a já se snažím pokračovat. Mohu za sebe říct, že spolupráce s takovými lidmi je velmi příjemná. Těch aktivit klubu v Janských Lázních je opravdu hodně.

Říkal jste, že byste rád zavzpomínal na jednoho vzácného člověka, který pro handicapované sportovce i pro vás mnoho udělal. Kde jste se setkali?
Ano, je to tak, Petr Bureš byl dlouholetým vedoucím oddílu stolních tenistů v Jánských Lázních a byl to velmi empatický člověk, který měl spoustu známých, se kterými náš oddíl spolupracoval. Mezi nimi i například celebrity jako členové souboru Divadla Járy Cimrmana, kteří několik ročníků turnajů zahajovali. Když jsme se jako oddíl ocitli bez financí, tak zajistil financování na fungování oddílu a turnaje, přičemž o těchto těžkostech skoro nikdo nevěděl. A zde se musím opět vrátit k Nadaci Agrofert, která tento turnaj podporuje již řadu let. A my jsme jim nesmírně vděční. Jako hráči jsme byli naprosto bezstarostní a mohli jsme provozovat, co nás baví. Sport je pro handicapované velkým přínosem, jak fyzickým, tak mentálním. Člověk se necítí být odstrčený společností, může ukázat, co v něm je. Handicapovaný člověk se musí o všechno rvát daleko více než ten zdravý. Petr Bureš měl cit pro to, aby s handicapovanými lidmi dokázal mluvit a o nás všechny se velice hezky staral, za což mu patří navždy místo v našich srdcích. Bohužel nás Petr v prosinci 2021 navždy opustil, ale snažíme se co nejlépe pokračovat v jeho započatém díle.

Venuše Baxová