Pravda o Young Lions: Co zažili Jan Kvěch, Jiří Novák a Kryštof Raška v Cannes

"Cannes je jako Vary. Jen místo Ohře tu je moře a místo hotelu Thermal Palais des Festivals," napsali nám mj. "mladí lvi", tedy výherci lokálních soutěží Young Lions, kteří se na festivalu kreativity v Cannes minulý týden utkali ve velkém finále s talenty z celého světa. 

"Je úžasné, vidět kolem sebe tolik mladých talentů z různých koutů světa, kteří 24 hodin přemýšlí, opijí se, bojují, píší, kreslí a potí krev. Chvilky nadšení střídá stres z nedostatku času. Jsme vděční, že jsme to mohli taky okusit, " napsal nám z Cannes Kryštof Raška ze společnosti Liftago, jeden z finalistů globální soutěže reklamních talentů Young Lions Cyber při festivalu Cannes Lions. Z obří akce si odvážejí mj. poznatek, že trendem příští dekády bude virtuální realita. "Zatím jsou to první pokusy Samsungu, Oculusu, Nokie nebo PlayStation: 4D jízda na horské dráze, skoky na lyžích nebo soutěž o nejlepšího umývače oken," píše Raška.

Zároveň byla na festivalu patrná provázanost technologií, zábavního průmyslu a jeho hvězd se současným marketingem. "Není tu žádný rozdíl mezi velkým jménem ze showbyznysu typu Iggy Pop, David Copperfield nebo Gwyneth Paltrow, když mluví o budování svého brandu, a tím, co dělá David Droga pro Under Armour nebo jaký příběh se snaží vyprávět CEO Airbnb Brian Chesky," poznamenal Raška. 

Všímá si také, že letos byla věnována velká pozornost tématu zdraví. "Malé startupy i zavedené značky představují, jakým způsobem budeme sledovat své zdraví, komunikovat s doktory a léčit se. Pro agentury se jedná rovněž o perspektivní trh, který byl dlouhá léta svázaný regulacemi, a kdy se pouze soutěžilo o velké státní zakázky," dodává. 

Reportáž z Cannes od mladých lvů z agentury McCann  

Jan Kvěch a Jiří Novák z agentury McCann soutěžili v kategorii Media. Takto si zapsali svoji zkušenost do "deníčku".

Letíme a je to Nice

Je neděle ráno. Brzo ráno. Já vstávám v pět, Honza taky. Voláme si 5:05, jestli jsme nezaspali. Nezaspali.

Pomineme-li cestu na letiště a moje rozčarování z architektonického pojetí stanice Nádraží Veleslavín, sedíme v letadle směr Nice neboli, jak s oblibou říkáme, nájs. A let byl opravdu nájs.

Azurové pobřeží je opravdu azurové, Alpy jsou opravdu Alpy. Kocháme se. Je to fantazie. Pohled na francouzskou Riviéru z vrchu je přesně takový, jak ho znám ze starých francouzských komedií.

To, co vidíme z Nice, není moc nájs. Bruslíme mezi terminály místního letiště až na stanici Nice-St Augustin. Nedá se říct, že by to byla vyloženě nějaká hrůza, ale letiště je letiště a to není nic moc pěkného nikde.

Na St Augustin necháme projet dvě tři TGV a hurá lokálkou směr Cannes.

A je to tady. Cannes. Z vlaku poklidná Riviéra se mění v zuřivý vír turistů a účastníků festivalu. Nutno podotknout, že to vše v pitoreskních kulisách městečka Cannes. Takže, napít se, ubytovat a vzhůru na festival.

Počet lidí úměrně stoupá vzdáleností k centru. Blížíme se k festivalovému paláci. Připomíná mi to tu Karlovy Vary. Jen místo Ohře tu je moře a místo hotelu Thermal Palais des Festivals. A ano, i tady je proslulé dějiště festivalových radovánek tak trochu slonem v porcelánu. Připomíná obrovskou výkladní skříň tvaru rozpláclé pískové bábovičky. Možná trochu vzdáleně Kongresový palác. Na velikosti ale nezáleží a mnohem důležitější je, co tahle sklobetonová perla Riviéry skrývá ve svých útrobách.

Bezpečností opatření jsou letos přísná. U vstupu je každý návštěvník důkladně prošacován. Není to příjemné, ale je to pochopitelné.

Po zbytek prvního dne spíše relaxujeme, aklimatizujeme a připravujeme se na den D nebo, chcete-li, den B - Brief.

Líheň mladých lvů

Z Palais des Festivals se akce jako přívalová vlna nenápadně rozlévá do všech koutů a zákoutí městečka Cannes. To pro nás nejdůležitější, tedy pomyslná líheň mladých lvů, se ale nachází v samotných útrobách, ve sklepení festivalového paláce. Sklep připomíná obrovský prostor typu open space, který je přepažen nesčetnými mobilními zdmi.

Tu a tam se v prostoru objeví bublina - jakoby uzavřená karanténa. Ta naše se jmenuje "Young Lions Competition Area - Restricted Access". Nabýváme pocitu důležitosti. Připadáme si jako vědci, kteří mají za úkol zachránit lidstvo a jako jedni z vyvolených mají přístup do karanténní zóny.

V labyrintu naší karantény se nachází vše, co mladí lvi potřebují k tomu, aby v Cannes mohli tvořit. Pro soutěžící kategorie Print a Cyber jsou připraveny pultíky s barovými židlemi a iMacy, vzájemně oddělené stěnami s patřičným označením vlajkou země soutěžního týmu. Připomíná mi to velké telefonní budky.

Naproti těmto budkám je mobilními zdmi vestavěná další bublina (tedy bublina v bublině). Jedná se otevřený prostor s cca 30 stolky a počítači s označením stolku vlajkou země soutěžního týmu. "Tvořiště" kategorie Media.

A poslední součástí naší karantény je mobilní kongresový sál s kapacitou odhadem padesát míst a projekčním plátnem. Tady se to všechno odehraje, tohle je bojiště.

Scházíme se v kongresovém sále, abychom si poslechli brief - soutěžní zadání pro naši kategorii Media.

Kreativitou za spásu světa

Naším zadavatelem je Organizace spojených národů. Ta si vytyčila za cíl boj proti nejrůznějším nešvarům světa od chudoby a hladu až po nerovnost pohlaví. Celkem se jedná o 17 témat. Cílem OSN je viditelný pokrok v řešení globálních problémů a hmatatelné výsledky do roku 2030.

Naším tématem je vzdělávání. Je nám zdůrazněno, že zejména v problematických regionech světa musí být chápáno jako jeden z nejdůležitějších bodů agendy OSN, protože nepřímo ovlivňuje všechny ostatní. Laicky řečeno, pokud nenaučíme lidstvo správně hospodařit, šance na dlouhodobou udržitelnost ostatních bodů agendy je minimální.

Konkrétně je zmiňována problematika vzdělávání dětí. Cílem naší kampaně by mělo být zvýšení povědomí o důležitosti vzdělávání dětí a podpora vzdělanosti v problematických regionech světa.

Naší cílovou skupinou ale nebudou děti, nýbrž bohatí a úspěšní podnikatelé, stejně tak jako představitelé vlivných korporací. Samotný brief je velmi nekonkrétní, neobsahuje žádné závazné cíle, čísla ani procenta. Jedinou podmínkou je kreativní řešení, které přispěje k výsledkům agendy OSN v roce 2030.

Záchrana světa za 24 hodin

Jsme z toho celkem zaskočeni - nejsme zvyklí dostávat briefy, které nemají jasně nastavené cíle. Vlastně by se dalo říct, že naše zadání asi ani nelze považovat za brief jako spíš za manifest, námět či ideu, jak přemýšlet nad naší kampaní. Trochu mi to připomíná americký seriál 24 hodin s Kieferem Sutherlandem. Záchrana světa za 24 hodin.

Po briefu jdeme domů s těžkými hlavami. Přirozeně, člověku začnou v hlavě rotovat myšlenky téměř okamžitě ještě během briefu. Oproti národnímu kolu oba cítíme tu tíhu - už nejsme doma, jsme v Cannes. Musí to být něco velkého, šokujícího, originálního.

Zbytek neděle trávíme přemýšlením nad sklenkou vína (jak jinak ve Francii) nebo studiem vítězných prací. Oproti národnímu kolu nesmíme svou prezentaci připravovat doma na vlastních strojích - musíme si prozatím vystačit se zápisníky.

Pondělí ráno, jdeme do naší bubliny v karanténě, chcete-li do našeho pracovního prostoru ke stolečku s českou vlajkou. Ve tři odpoledne mám pocit, že mám okno aplikace PowerPoint už vypálené do sítnice. Odevzdáváme finální verzi naší prezentace a jdeme domů - oproti ostatním kategoriím totiž nemáme "padla" a čeká nás další výzva - připravit se na pětiminutovou prezentaci před porotou. Zhruba o půlnoci finišujeme.

Domeček z karet

Přichází den D nebo, chcete-li, den P - Prezentace. Jsme celkem klidní, víme, že jsme pro naše vystoupení udělali maximum. Je to krok do neznáma, už nedokážeme posoudit, jestli je naše idea silná, nevíme, co je a co není dostatečně kreativní pro porotu v Cannes. Prostě si to jdeme užít.

Oproti národnímu kolu je prezentování v Cannes výzvou. Mobilní konferenční sál působí atmosférou velké nemocniční chodby, odevšud se ozývají hlasy a zvuky. Prostor je navíc otevřený a kdokoli může během prezentace nakouknout dovnitř. U národního kola jsme měli pocit jakési show - i vzhledem k tomu, že se odehrávalo v divadle. V Cannes nám nejvíc chyběl právě ten pocit opory o formálnost situace. Vyčerpaná porota sice věnuje vašemu vystoupení pozornost, ale tak trochu cítíte, jako by je vaše informace, to, na čem jste pracovali více než 24 hodin, to, co v danou chvíli považujete za centrum galaxie, jen přeletí a načechrá ve vlasech.

Během pěti minut je po všem. Jako domeček z karet, který stavíte hodiny a který vítr sfoukne během okamžiku. Během vyhlášení jsme doufali, byli jsme si jistí, že máme kvalitní koncept, za který se rozhodně nemusíme stydět, ale ovládla nás obrovská nejistota. Nepříjemný pocit nervozity vystoupal, když jsme poprvé viděli konkurenci - 30 týmů z celého světa. Krátce po šesté bylo rozhodnuto, jedeme domů s prázdnou. Ale nejsme z toho nešťastní. Možná jen unavení, zmožení, zklamaní. Shodou okolností jsme prohráli i fotbal. Možná nás právě ten zápas trochu uklidnil, že v tom nejsme sami.

Hlavu vzhůru

Dnes je středa. Sedím ve sklepení Palais des Festivals. Události posledních tří dnů nám už připadají jako rozmazaná groteska, film, který byl sice super, ale který si už jen matně vybavíte. Zbývá si levým uchem poslechnout přednášku "Nahlednutí do kuchyně porotců", pravým uchem "Inovace od Samsungu". Jako rádiové vlny tu vzduchem létají informace, nápady, inspirace. A je nejvyšší čas naladit se a pochytat těch vln co možná nejvíce.

Čtěte dále

další zprávy