Petr Václavek: Celá 90. léta jsme žili v zázraku a nevěděli o tom

10.03. 12:43 | Autor: Petr Václavek

Petr Václavek píše pro MarketingSalesMedia další postřehy ze své "mise" v kuvajtské pobočce BBDO. Tentokrát se s odstupem z Blízkého východu dívá na českou reklamní scénu a její genezi od 90. let.

Často se v životě stane, že pro okamžitou "provozní slepotu" nevidíme, že se třeba nacházíme uprostřed zázraku. Většina šéfů velkých nadnárodních agentur má své kontrakty na dobu určitou, a když uplyne jejich doba, přijde jiný šéf a po něm zase jiný. Zdánlivě banální zjištění, jež ale v kontrastu s tím, co jsme zažili zkraje 90. let v Česku, se mnou poněkud otřáslo.

Kdybych se měl podívat zpátky a vybrat tři největší osobnosti posledních čtyřiadvaceti let, byly by vlastně jenom dvě: Marek Šebesťák a Josef Havelka (ať mi ostatní prominou). Oba jsem zažil na vlastní kůži a oba ztělesňují opačné póly jednoho a téhož fenoménu: zakladatelského otcovství. Marek Šebesťák - původní český podnikatel/umělec, jenž cíleně krok za krokem vybudoval největší agenturu v Česku. Josef Havelka - nesmírně vzdělaný kosmopolitní manažer, který české reklamě zprostředkoval vědomosti, kreativitu a uchránil ji od převládajícího buranství. Oba - v našich tehdejších očích bohové - se nesmazatelně a navždy zapsali do dějin (jestli něco takového máme) české reklamy. Oba také směřovali ze zcela opačných pólů k místu "take over". O tom Markově nevím skoro nic, ale shodou okolností jsem se pohyboval v managementu Leo Burnett právě v době, kdy se "děti rozhodly vrazit dýku do zad svého otce" a můžu vám říct, že je jedno, jestli venku zuří komunismus, nebo kapitalismus, protože když hyeny ucítí, že přišel jejich čas, vědí naprosto přesně, co mají dělat.

Čas oponou trhnul a nic není takové, jaké bylo. Je zajímavé, že právě s touto přechodovou "take over" dobou se pojí začátek mé odstředivé tendence vůči českému reklamnímu byznysu, kterou jsem završil vystoupením v Hyde Parku. Až s velmi notným odstupem mi došlo, že prvních deset let v české reklamě byl čirý zázrak. A že jsme asi zažili (a byli při tom), jaké to muselo být, když starý pan Burnett nabídl svým prvním zákazníkům jablka. Žili jsme v zázraku a nevěděli jsme o tom.

Foto: archiv

Autor: Petr Václavek