Michal David: Jsem symbolem české pop-music 80. let

17.11. 06:00 | Autor: Lucie Ulmanová

Začínal ve čtrnácti letech s rockovou kapelou, pak se chvíli věnoval jazzu a skončil u popu. Idol osmdesátých let, zpěvák Michal David, vyprodal minulý týden dvakrát pražskou Lucernu. Jeho písničky mají v sobě náboj, nebo to aspoň o svých dílech tvrdí. "Jsou to nadčasové písně," říká.

Jaký je rozdíl mezi současnými a těmi československými diskotékami, co si myslí o omluvě vraha podnikatele Ďurička rodině Kočkových a proč podpořil kampaň ČSSD? Zpěvák a hitmaker Michal David poskytl on-line deníku TÝDEN.CZ rozhovor.

Vzpomenete si, jaké byly vaše hudební začátky?
Začínal jsem ve čtrnácti letech s rockovou kapelou. Hráli jsme Sabbathy, Purply, Slady, Sweety atd. Zpíval s námi tehdy Aleš Brichta. Pak jsem se začal věnovat jazzu, no a nakonec jsem skončil u popíku.

V šestnácti letech jste nastoupil do skupiny Kroky. Jak jste se tenkrát seznámil s Františkem Janečkem?
Právě na jazzových dnech v roce 1976 jsem hrál se svou jazzovou kapelou. Získal jsem tehdy ocenění muzikant roku. Tam mě oslovil tehdejší bubeník Kroků Pavel Trnavský, přítel Jany Kratochvílové. Pozval mě na konkurz klávesistů k Janečkovi do garáže. Druhý den jsem byl do Kroků přijat.

Proč jste si vybral zrovna populární hudbu?
Byl jsem tehdy mladej a disco se mi líbilo. Chodili jsme na diskotéky a žili naplno.

Proč si myslíte, že mají vaše písničky u lidí takový úspěch?
Mají v sobě nějaký náboj. Také je to hodně zásluha textů. Zpívám o příbězích ze života a to se týká každého člověka a každé generace. Myslím, že jsou to nadčasové písně.

Jaký je podle vás rozdíl mezi dnešními diskotékami a těmi československými, na kterých jste hrával?
Dřív jsme si přišli zatančit, pobavit se a něco popít. Dnes jsou v tom drogy a nezřízenost. Mají to dnes mladí lidé těžší než my dříve. Všechno je dražší a je na ně kladen daleko větší vliv.

Do jaké věkové skupiny byste zařadil své fanoušky?
Mám výhodu, že mé publikum je hodně širokospektrální a rozmanité. Chodí na mě děti od pěti let až po babičky a dědečky.

V pražské Lucerně jste uspořádal minulý týden hned dva velké "disko mejdany". Jak probíhala příprava?
Nazkoušeli jsme s kapelou nový koncertní program s hodně moderním zvukem a pojetím. Byla tam spousta hostů. Monika Absolonová, Iveta Bartošová, dívčí formace 5Angels, dámské houslové duo Femme 2 Fatale a v neposlední řadě italská legenda, zpěvák Drupi. Byl to hodně našlapaný koncert.

Co děláte pro to, aby se o vás vědělo? V televizi skoro vůbec nevystupujete, vaše písničky se hrají spíše v rádiích...
V televizi už pomalu není kde vystoupit. Je čím dál méně zábavných pořadů. Samé seriály atd. Rádia hrají hodně moje staré hity. To je fajn.

Skládáte písničky nejen pro sebe, ale také pro jiné umělce. Podle čeho se rozhodujete, zda jim skladbu složíte?
Je vždy důležité, pro koho píšu. Pro Karla Gotta se snažím psát hodně melodické kantilény, pro Helenu Vondráčkovou víc taneční muziku. Dlouhá noc se mi opravdu povedla a myslím, že to Helenu zase v roce 2001 nakoplo. Končí s Dlouhou nocí každý svůj koncert.

Někde jsem četla, že chcete, aby se z vašich skladeb staly evergreeny. Určitě to platí o hitech jako Pijeme colu nebo Céčka. Jak je to s vašimi novými písněmi?
Já myslím, že z těch písní, které jste jmenovala, evergreeny už jsou. Na příští rok připravuji nové CD se zbrusu novými písněmi. Jak je moji fanoušci přijmou, se uvidí.

Neštve vás trochu, že si vás lidi spojují například s Discopříběhem a tak nějak si vás zaškatulkovali jako idol osmdesátých let?
Naopak. Myslím, že je to v pořádku. Já jsem hudebním symbolem osmdesátých let naší české popmusic a jsem na to patřičně hrdý. A navíc je moje muzika v poslední době zase in. Mám z toho radost.

Byl jste na pohřbu Václava Kočky mladšího, který byl zastřelen na křtu knihy Jiřího Paroubka. Jako vzdáleného bratrance vás to muselo hodně zasáhnout...
Byli jsme hodně vzdálení bratranci. Jako mladý kluci jsme chodili za holkama a obráželi diskotéky. Pak jsme se strašně dlouho nestýkali. V poslední době jsme trochu spolupracovali. Vašek si mě objednal na nějaké akce a přispěl finančně na mé koncerty v Lucerně. Je mi moc líto, jak dopadl. Byl to hlavně mladej kluk a navíc byl moc fajn kamarád. Kdo ho znal, to ví.

Jste s jeho rodinou stále v kontaktu?
Nejsem. Nebyli jsme rodinní přátelé.

Co si myslíte o omluvě jeho vraha Ďurička, kterou zaslal rodině Kočkových?
Myslím, že to jsou jen právnické kličky. A nechci se k tomu vyjadřovat. Ten člověk má už dávno sedět za vraždu.

Co si myslíte o současné politice?
Že je to stále stejné. Jedno období velí ODS, druhé zase ČSSD a stále se to střídá. Myslím, že by se tyto dvě velké party měly spojit a bylo by po starostech. Vím, jak spolupracují politici v regionech. Odeesáci s ČSSD normálně komunikují. To co se děje, je všechno jen z vrchu a z vrtochů těch nejvyšších. Stále jim říkám, když je vidím, že by se měli domluvit.

Vystupoval jste v kampaních ČSSD. Proč jste se rozhodl podpořit právě tuto stranu?
Protože si mě objednali. Jsem zpěvák a zpívám pro toho, kdo si mě objedná. Zpíval jsem mimo jiné i na akcích členů a příznivců ODS. Jsem totiž nezávislý.

Vystupujete jako umělec na politických akcích za honorář?
Ano, výhradně za honorář. Charity věnuji potřebným. Politici ať si mě zaplatí.

Kdo je Michal David:

Michal David, vlastním jménem Vladimír Štancl, se narodil 14. července 1960 v Praze. V roce 1976, během studií na konzervatoři, založil jazzovou formaci Čtyři. V té době se seznámil s producentem Františkem Janečkem a začal hrát a zpívat ve skupině Kroky společně se zpěvačkou Janou Kratochvílovou. Zlomový okamžik jeho kariéry nastal na hudebním festivalu Intertalent, kde zvítězil s písní Nenapovídej. První sólové album Michala Davida vyšlo v roce 1980. V roce 1987 založil skupinu Allegro. Michal David se prosadil nejen jako zpěvák, ale také jako skladatel. V roce 2000 složil pro Helenu Vondráčkovou píseň Dlouhá noc. V roce 2002 měl premiéru jeho muzikál Kleopatra. Právě vydal své poslední album s názvem Disko 2008.

Foto: archiv