Kamila Janečková: Ve španělské reklamě všichni vědí, kolik kdo bere

22.08. 20:46 | Autor: Kamila Janečková

Kamila Janečková, vítězka loňských Young Lions a naše dopisovatelka ze Španělska, pracuje od května v pobočce Y&R v Barceloně. V posledním příspěvku pro aktuální MSM píše o tom, proč se ve Španělsku lidé nebojí veřejně bavit o tom, kolik kdo bere.

Ve třiceti stupních ve stínu, na terase mého bytu s výhledem na moře, jsem dávala dohromady seznam deseti hlavních rozdílů mezi španělským a českým sektorem marketingu a reklamy, a najednou jsem zjistila, že jeden bod stojí za zmínku sám o sobě. Týká se to pracovních podmínek a otevřeného přístupu ke sdělování výše platu.

Nejlépe to lze ilustrovat na příběhu kolegyně, nazveme ji třeba Raquel. Jak už to ve Španělsku bývá, na začátku příběhu stojí krize. Pokud najdete slovo krize v každém mém článku, není to náhoda; krize je zde všudypřítomná. Pokud má někdo tendenci srovnávat "krizi" u nás, tak na to může zapomenout. Země, která má historicky opakovaně (tato krize není první, Španělsko zažívalo to samé již v roce 2000 a předtím v devadesátých letech) čtyřicetiprocentní nezaměstnanost mezi mladými, je ovlivněná podstatně jinak.

Ale zpět k Raquel. Ta studovala magistra reklamy a publicistiky v Madridu (je dobré si uvědomit, že tady jsou vysoké školy placené, a to nemálo), kde potom pracovala dva roky v Proximity. Nicméně její přítel architekt nemohl dlouhodobě najít žádnou práci, a tak začali hledat mimo Madrid. Poté, co mu nabídli místo v Barceloně, rozhodli se přestěhovat a práci začala hledat Raquel. Po roce marného hledání se rozhodla přijmout dobrou, ale silně podplacenou práci v naší agentuře. Podplacenou tak, že aby vůbec dosáhla minimální mzdy, počítají se do toho zde jinak nepovinné stravenky. Mezitím z práce jejího přítele sešlo, takže ten, aby vůbec mohli vyžít, vzal práci číšníka, kde je doteď.

Místní raritou je fakt, že práce číšníka nebo prodavačky je placená často dvakrát či třikrát lépe než například v marketingu či reklamě. To pak pro mladé lidi se vzděláním představuje dilema, především pokud si chtějí v budoucnosti založit rodinu.

Raquel není ojedinělý případ, takových lidí je v našem sektoru spousta. Jak to vím? Výše platu tu totiž není žádné tabu. Nikdy jsem neviděla lidi se tak otevřeně bavit o tom, kolik kdo bere a komu přidali; mezi kolegy, ale i mezi kamarády mimo práci. Nechápejte mě špatně, u nás se o tom také baví, ale většinou se to děje za zády onoho člověka anebo pak v soukromí mezi čtyřma očima. Možná je to tady tak proto, že tu nehrozí žádná závist. Platy jsou všechno, jen ne záviděníhodné.

Foto: archiv

Autor: Kamila Janečková