Ve zvucích větru, tištěných spojů a astronautky Majky

20.02. 09:00 | Autor: Antonín Kocábek

Relaxační prvek v hudbě nemusí ani v nejmenším znamenat podbízivost či záměrnou odlehčenost na úroveň, kdy už není potřeba o hudebním toku přemýšlet. Způsoby, jak ho docílit, jsou různé. A stejné je to i s prvkem improvizace - ani v nejmenším nemusí znamenat nedostatek kompozičních nápadů. V obou případech ale často dochází k tomu, že výsledek přesahuje svou zajímavostí území ohraničené českými hranicemi.

Gurun Gurun: Gurun Gurun (Home Normal)
http://bandzone.cz/gurungurun

Gurun Gurun zformovali dva členové svého času oblíbených pardubických Miou-Miou Jára Tarnovski a Tomáš Knoflíček a časem se k nim přidal i multiinstrumentalista Federsel (krom sólového projektu či divadla Handa Gote například i člen formace B4). Představují zcela současnou kosmopolitní formaci, která se neomezuje ani hudebně, ani regionálně, a jako takoví by mohli být optimistickým vzorem všem, které svazují nacionální komplexy. Jejich debutové album vyšlo ostatně na britsko-japonské značce. Po jeho natočení trojici v sestavě doplnil a čtvrtým regulérním členem se stal ještě Ondřej Ježek, jinak známý zvukař.

Kosmopolitní debut bez písmen. O tom, kam se hudba na debutu zachycená ubírá, nemálo vypovídají už jen pouhá jména hostů - manželé Havlovi, Kora et le Mechanix nebo Floex jsou synonymem křehkosti, svobodné melancholie, hudební otevřenosti, minimalistických prostředků, zvukové pestrosti a všudypřítomné chuti k experimentu. Zapadají do toho i vokální projevy japonských hostů, prolínání akustických nástrojů s elektronikou i industriálně znějící samply. Intimní atmosféra působí osvobozujícím dojmem, arteterapicky relaxuje i vlévá optimismus, industriální pasáže zas udržují posluchače ve střehu.

Hudba Gurun Gurun není vhodná do auta či jako kulisa k práci. Vzpírá se tomu jak podivuhodnými, rušivě působícími zvuky, tak i celkovou atmosférou, vynucující si pozornost. Působí barevně jako labyrint, ve kterém lze okouzleně bloudit a objevovat, nabízí ambientní uklidnění, kosmicky působící pop s až hmatatelným zhudebněním prostoru. Ačkoliv je evidentně základem všeho improvizace, zároveň skladby nebudí dojem náhody a chaosu, ale naopak promyšlenosti a cílevědomého směřování i logické struktury.

Gurun Gurun nejsou obyčejná kapela. Vedle až písničkově pojatých pasáží s japonskými vokalistkami skladby prolínají i zneklidňující šumy, atonálně pojaté praskání či jiné zvuky, dokreslující atmosféru smazaných hranic, hudby, ve které nic není nemožné. Je až smutné, kolik domácích hudebníků, kteří se hrdě hlásí ke slovu underground, ve srovnání s touhle deskou zní konformně, tradicionalisticky a zastarale. Stejně jako koncertní vystoupení zřejmě i album rozdělí příjemce na dva tábory - na ty nic nechápající a možná i zhnusené a ty, kteří budou buď přímo okouzleni oním svobodným vyjádřením a nebo alespoň chyceni drápkem zaujetí přijít tomu všemu na kloub. Což může být mimochodem proces přinejmenším stejně tak zajímavý jako album samo.

Vladimír Václavek: Živě (Guerilla)
http://www.myspace.com/vvaclavek/music

Živák i best of v jednom balení. Vladimír Václavek, jedna z největších legend domácí alternativní scény, se vytrvale znovu a znovu vrhá do nových projektů. Před časem ukončil svou dlouholetou spolupráci s bubeníkem Milošem Dvořáčkem a začal vystupovat sólově. A oblíbená průpovídka o tom, že každý hudebník hraje celý život tutéž jednu skladbu, pro něj platí dvojnásob. Hraje ji ovšem stále skvěle. Důkazem může být nové koncertní album, které je zároveň i jakýmsi výběrem na způsob best of.

Záznam vystoupení z lounského divadla je zároveň debutem na místní značce Guerilla. Václavek - ačkoliv je na pódiu sám jen s kytarou - se tu ovšem neprezentuje jako písničkář folkového ražení. Už v předchozím projektu začal totiž na koncertech využívat looper - elektronický efekt umožňující mu vrstvit v reálném čase vytvářené smyčky, které mu dovolují vytvořit i mohutné zvukové stěny, do kterých pak zajímavě improvizuje. V kombinaci se zhudebněnou poezií dociluje působivého efektu, se kterým dostávají jeho koncerty neopakovatelnou atmosféru s kouzlo jedinečnosti.

Vladimír Václavek nyní hrává sám. Jak hudební motivy, tak i některé texty přitom často staví na minimalistické formě a dramatičnosti i atmosféry dosahují častými repeticemi. I při mnohaminutových skladbách nenudí, ale naopak důslednou gradací upoutávají pozornost. Hlasem a způsobem interpretace pak působí Václavek až obdivuhodně uklidňujícím dojmem. Přestože album může pochopitelně přenést do obýváku koncertní atmosféru jen z části, prvek relaxační působí i z něj.

Zajímavý je i výběr repertoáru. Vedle skladeb primárně vzniklých pro sólové projekty - například brněnskou angličtinou zpívané My Dream z desky Ingwe či hned čtyř ukázek z Život je pulsující píseň - je tu i několik zástupců období projektu V.R.M., a dokonce i Cassiniho dělení, letitý kousek z repertoáru skupiny Dunaj. I v pouhém sólovém podání ovšem nic neztratily ze svého kouzla. Nahrávka je tak smysluplná nejen pro skalní příznivce, ale i pro všechny, kteří Vladimíra Václavka sledují jen z povzdálí a mohou si znovu připomenout sílu jeho osobnosti.

Foto: archiv

Autor: Antonín Kocábek