Václav Neckář o pohádce, o Heleně a Martě a o své ženě

Václav Neckář k Vánocům patří. Ať už jako princ z pohádky Šíleně smutná princezna, nebo jako zpěvák hitu Půlnoční. Sám ale Vánoce prý rád nemá, právě během nich v životě přišel o několik blízkých lidí. A letos mu několik dní před svátky zemřel člověk nejbližší, jeho žena, o které v rozhovoru mluví s velkou láskou.

Společný rozhovor s Václavem a Janem Neckářovými vznikl několik dní před smrtí Václavovy ženy Jaroslavy. Byla dlouhodobě nemocná. Její muž se zprávu dozvěděl během turné s Bacily, v hotelu ve Frýdku-Místku, pár hodin před koncertem ve Zlíně. Rozhovor po dohodě s bratry ponecháváme beze změn tak, v jakém duchu proběhl, když ještě "Járinka", jak jí Václav říkal, žila.

Byl jste někdy šíleně smutný?

VN: Mockrát.

JN: On je pořád takovej trochu smutnej. Po ránu obzvlášť.

Máte sklony k melancholii?

VN: To snad ani ne, ale kolem se dějí smutné věci. Moje milá manželka, primabalerína Járinka, je od roku 2009 na dialýze, po operaci srdce jí tehdy selhaly ledviny, má vážné zdravotní problémy, někdy je to lepší, ale někdy se to zhoupne do hodně blbé situace, což bylo teď v neděli. Byla v IKEM, dneska ji převezli do nemocnice Pod Petřínem, kde už letos ležela čtyři měsíce. Nemohla chodit, pak se zmátořila a šlo to. Teď se to zase zhoršilo.

To je mi moc líto.

VN: Ona je můj anděl strážný. Teď ho potřebuje víc ona.

Jaroslava Žlábková Neckářová zemřela 14. prosince, pět dní po tomto rozhovoru.

Svou životní lásku jste potkal v roce 1964...

VN: ... na silvestra! Známe se půl století. Když jsem ji pak viděl poprvé tančit Julii v baletu Romeo a Julie, rozhodl jsem se, že už nebudu hledat nikoho jiného. Vzali jsme se po jejím návratu z Německa v roce 1974.

Než jste nadobro propadl své krásné baletce, prožil jste divoká léta?

VN: Já bych to raději nekomentoval. Na tohle si fakt NEPAMATUJU!

Proč jen vám tenhle výpadek paměti nevěřím?

VN: No jo. Nemám to spočítané, ale bylo by toho asi hodně.

Z dosud posmutnělé tváře Václava Neckáře se vyloupl úsměv, cukají mu rty, tváří se napůl rozpačitě, napůl pobaveně, mám pocit, že kdyby měl sklon k červenání, bude se červenat.

JN: Waldemar Matuška říkával: "Všichni jsme příbuzní, na pořadí nezáleží." Nedávno jsem po delší době zahlédl Ordinaci v Růžové zahradě, manželka na to kouká, já se divil, kdo tam zase s kým chodí. Takže tak nějak to bylo v naší branži a asi pořád je. Lidi se zamilovávají, berou, rozvádějí, podvádějí a pak jsou všichni se všema kamarádi.

Před čtyřmi lety, na Vánoce roku 2011, jsme si spolu taky takhle povídali, jeli jste "šňůru" s hitem Půlnoční. Tehdy před ním nebylo úniku, zněl odevšud. Teď s odstupem: Co znamenala ta píseň k filmu Alois Nebel ve vaší kariéře?

VN: Comeback. Velký comeback.

JN: I když trochu falešný. My jsme hráli pořád, vynechali jsme jen rok, kdy byl Václav po nemoci. Od roku 2003 hrajeme nonstop, ale po Půlnoční přišla úplně nová vlna.

VN: Stalo se něco, co jsme nečekali. Nikdy nevíte, co zabere, dopředu netušíte, co bude hit, to se nedá nijak spočítat a naplánovat. Ale stalo se to. Možná to bylo i tím, že to bylo o vlakech...

JN: ... vlacích, Václave.

Václav Neckář mluví velmi tiše, soustředěně, dává pozor na každé slovo, ale občas zamění hlásky nebo prohází slovosled. Je to jeden z následků vážné mozkové příhody, kterou prodělal v roce 2002. I když se vykřesal z nejhoršího, málokdo by si tehdy vsadil na to, že bude ještě zpívat, skoro totiž nemluvil a zapomněl všechny texty. Ale lékaři, rehabilitační specialisté, logopedka a pacient spojili síly. Rozmluvil se a rozezpíval.

JN: Když za námi tvůrci přišli s nápadem, že by Půlnoční mohl zpívat Václav, řekl jsem si, že vlaky mu nosí štěstí, tak to zkusíme. Natočili jsme to a až do premiéry to leželo v šuplíku. Pak dali klip na internet. A stalo se něco, co jsme nečekali. Ani já, ani brácha, ani autoři. Všichni se do té písničky zbláznili. Spousta mladých lidí koukala, kdo to je ten Neckář? Znali ho maximálně z Šíleně smutné princezny.

VN: Netušili, že jsem ještě vůbec naživu.

JN: A zjistili, že naživu je. A nejen naživu, ale jak mu to zpívá.

* Jak se Václavu Neckářovi jezdilo na krávě v pohádce Šíleně smutná princezna?

* Kdy se naposledy potkal s Helenou Vondráčkovou a co si řekli?

* Jak zvládl zpěvák s nejtěsnějšími kalhotami v Československu dělat na jevišti roznožky?

* Jaké pouto ho pojí k Martě Kubišové a čím se vztah prohloubil?

* Co bratři Neckářové dělávali o Vánocích jako děti?

CELÝ ROZHOVOR S VÁCLAVEM NECKÁŘEM SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 21. PROSINCE.

Čtěte dále

další zprávy