Venku se brzy tmí, všechno vypadá jak pod dekou a člověka napadají různé věci. S depresemi jako by se roztrhl pytel. V Praze je k vidění hned několik projektů, které tuhle ne zrovna radostnou atmosféru naplňují měrou vrchovatou. Tady jsou dva. Jeden je lepší než druhý.
Vizuální přístup ke světu našeho asi vůbec nejsmutnějšího malíře Josefa Bolfa optimismem nikdy zrovna nehýří. Pro jeho černo-růžové melancholické kompozice jsou typické čůrky stékaných barev, které se týkají stejně tak postav s velkýma rozpitýma očima jako jejich nehostinného okolí. Na jeho obrazech tak nezřídka slzí celý svět. A má proč. Frustrace a vyprázdněnost jsou u něj všudypřítomné jako stabilní emotivní rozměr, natolik běžný, že se nad ním nikdo ani nepozastavuje. Když černé slzy dojdou, roztéká se jinak. Pokud člověk nemá krvavé koleno, teče mu krev z uší, nosu nebo úst. Prasklé potrubí a otevřené žíly jsou u Bolfa jedno a totéž. Přesto vše působí skoro něžně, je to takový temný panelákový nynymalismus. Snad proto, že u něj není k nalezení ani známka hysterie, spíš jakási ne/osudová odevzdanost, která přichází, když se zešeří. Nikoli za oknem, ale v člověku. Zvlášť na sklonku podzimu je to pocit, který zná každý. Z toho důvodu není problém podlehnout ani ztotožnění z názvu výstavy. Jistě ne náhodou, je tam kromě plačících kreseb a rytých obrazů i loutka, o které nelze říct kdo a nebo co ji vede.
Eugenio Percossi je v Čechách domestikovaný Ital, který se stal tak výraznou součástí zdejšího výtvarného provozu, že byla jeho práce zařazena do nové stálé expozice GHMP. Ani on se v radostech života zrovna nevyžívá. V roce 2003 vystavil v Galerii Švestka svůj černobílý pokoj, jeho projekt Forever se zabýval autohaváriemi, když se do jeho expozice dostane vánoční stromek, tak hoří. Naposled se loni uvedl skvělou drobničkou v Galerii Jelení nazvanou Neurotic, sérií sotva postřehnutelných artefaktů dokumentujících stejně tak tiché jako estetické projevy stresu a nervozity. Nechyběly utrhané nehty, do sebe zauzlovaná brčka nebo sluníčkově natrhané umělohmotné kelímky od kafe.
Ani jeho nejnovější výstava I don´t wanna die but I ain´t keen on living either (Nechci umřít, ale na životě taky moc nelpím) není tématicky na jiné straně barikády. Zabývá se sebevraždou. Název je vypůjčený z popěvku Robbieho Williamse a také většina artefaktů vznikla rukou někoho jiného. Percossi dílem působil jako obsedantní sběratel, dílem jako dj, který remixuje už hotové věci v další celek. Do knihovničky tak „prostě" vložil několik desítek knih spisovatelů, kteří spáchali sebevraždu, stěnu polepil fotografiemi dalších takových umělců. Jsou mezi nimi třeba Rothko, de Stäel, Stifter, ale i před dvěma roky zemřelý malíř Vít Soukup, který je prakticky ze stejné generace. Tak by se dalo pokračovat. Percossi říká, že mu nejde ani tak o samotný čin, jako spíš o uvažování o něm. Tomu napovídají i jeho dvě plátna, která drobným písmem popisoval jistě několik měsíců. Na jednom x-krát stojí I want to live, na druhém I want to die. Tahle každodenní „houpačka" je na místě, jenže všichni ostatní autoři na výstavě, kromě jeho samotného jeho hosta Adély Babanové,už to udělali. A kromě nás všech ostatních, samozřejmě. Snad proto je ta výstava i tak palčivá.
Foto: archiv
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....