Temné prostředí Jesenicka zpracoval ve svých dílech Jaromír 99

13.05. 21:15 | Autor: ČTK

Práce Jaromíra 99 vytvořené metodou prořezávaného papíru.

Výtvarník a hudebník vystupující pod jménem Jaromír 99 připravil výstavu svých děl vyřezávaných z papíru pro pražskou galerii Pro arte. Především portréty, v nichž se zračí temné prostředí Jesenicka, jež Jaromír 99 a jeho přátelé zpracovávají výtvarně i hudebně, zaplnily stěny galerie ve Vratislavském paláci na Malé Straně. Doplňují je malby přímo na stěny, které vznikly až na místě a které obrazům dávají kontext. Výstava potrvá do 30. června.

Jaromír Švejdík známý jako Jaromír 99 patří k nejvýraznějším autorům českého komiksu posledních dvou dekád. Byl zakladatelem, textařem, skladatelem a zpěvákem řady kapel, například Priessnitz nebo Umakart. Spolu s Jaroslavem Rudišem je autorem komiksu Alois Nebel a spolupracoval i na stejnojmenném filmu. Složil k němu známou píseň Půlnoční, kterou nazpíval Václav Neckář. Dalšími jeho projekty byly třeba Kafkův Zámek nebo spolu s Janem Novákem kniha Zátopek. Je také autorem vizuálních materiálů k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři nebo Grandhotel a autorem komiksu Bomber.

Tvorba výtvarníka Jaromíra 99.

"Když jsem zpracovával román Zámek do komiksu, dělal jsem si studie tváří. Hledal jsem techniku, jakou to udělat. Román byl napsán řekněme v době expresionismu, tak jsem si prvně říkal, že by to měl být dřevoryt, ale ten mi moc nejde. Tak jsme to začal vyřezávat do papíru, což je dost podobné, ale jednodušší," řekl výtvarník. Začalo ho to prý hodně bavit a od té doby s touto technikou pokračuje.

Metoda prořezávaného papíru (papercut) podle něj odkazuje také k prostředí podhorských vesnic a dřívějším dobám, kdy si lidé po večerech mimo jiné vyřezávali a vytrhávali z papíru portrétní siluety či různé obrazce. "V Jeseníkách tradičně byly papírny a kratochvilné vystřihování patřilo k tamní tradici lidového umění," říká.

Zvětšené formáty portrétů na výstavě se mu líbí. "Tváře tak ´vylezou´ a i v nich je najednou abstrahovaná krajina. Když se na ně člověk podívá z boku, cítí tam remízky, pole a lesy, tváře by měly trochu symbolizovat i les, ve kterém návštěvník výstavy je," říká v prvním sále galerie, kde portréty doplnil právě pomalováním stěn černými siluetami lesa. Z něj pak vystupují tváře vyřezané do několika vrstev papíru. Černý a bílý papír doplňuje ještě v každém portrétu šedý, který dává tváři alespoň jistou měkkost.

Foto: ČTK , Krumphanzl Michal

Autor: ČTK