Obrazy v kostce, polotovary a smrtka ve sněhu

16.10. 08:30 | Autor:

Mimochodnosti jsou spojovacím prvkem dnešních tří výstav, z nichž každá nabízí věci trochu jinak, než by člověk čekal. Designérské studio Qubus místo dokonalých tvarů představují sádrové formy, které občas připomínají Brancusiho. Malíři ze skupiny Obr. si vyzkoušeli, jak chutná open air výstava. Jaroslav Valečka pro změnu vystavuje zimní obrazy na podzim.

Bezejmenná výstava obrazů Jaroslava Valečky (1972) v trochu schované Galerii České pojišťovny ve Spálené ulici v Praze není zrovna ztělesněním marketingového ideálu, ale ten, kdo jméno tohoto „notorického" krajináře zná, reklamu nepotřebuje. Tomu, kdo na něj zatím ještě nenarazil, se vyplatí jeho nová plátna vystopovat. Absolvent Sopkova ateliéru na pražské AVU, držitel několika cen a navzdory 21. století emotivní krajinář se totiž předvádí v tom nejlepším přízračném světle. Čtrnáct obrazů z letošního roku je povedených a jeden překonává druhý. Směs syrové sudetské melancholie, oslnivého munchovského nebe, opuštěných červených stavení a lidí semknutých v malé smečky je silná, emotivní a zalézá z ní za nehty. Valečkovy postavy nemají promalované tváře, a když, tak jsou nositeli stejné podoby, jako má smrtka, kterou vynášejí. Klíčové slovo tady je osamělost, a někdy na obraze najdete namalovaný i svůj stín.

David Hanvald a jeho struktury. Ten, kdo nemá chuť se zavírat do galerie, ať aspoň na chvíli vystoupí z tramvaje na pražském Klárově. Přímo pod širým nebem tam potká čtyři kostky a osm obrazů, které představují tvorbu třeskutě malířské skupiny Obr. Nad výstavou má záštitu VŠUP a její realizace je dílem tří ateliérů - architektury, grafického designu a malby. Skupinu Obr. založili v roce 2006 Karel Štědrý, Josef Achrer, Martin Krajc a David Hanvald. Nespojuje je společný program, ale prostě nadšení z malby. Nečekejte jednotný výraz, už dávno není proti čemu bojovat. Čtyři individuality se prostě představují po svém. Někdo si pohrává s kombinatorikou systémových struktur, někdo s expresivní figurací, další kombinují témata hiphopové kultury a klasickou malbu. Nekonečná důvěra v nekonečné možnosti malby vyplývá nejen z názvu. Už to, že „obři" poprvé vyšli se svými obrazy z galerie do veřejného prostoru, o něčem svědčí.

Studio Qubus vystavuje sádrové formy. Galerie Via Art v Resslově ulici má k designovému showroomu daleko, ale přesto už má na svém kontě jednu zajímavou výstavu českého designu. A ne ledasjakou. Představuje se v ní jedno z našich nejúspěšnějších studií - Qubus, které během posledních let sbírá úspěchy jako na běžícím páse. Nebyli by to ovšem Jakub Berdych a Maxim Velčovský, aby nevymysleli něco jinak. Výstava se jmenuje Polotovary a podle toho to také na ní vypadá. Přestože je v galerii možné zahlédnout i několik jejich slavných produktů, prim tentokrát hrají formy, formičky, prototypy a nerealizované návrhy. Porcelán se krčí u zdi a na výsluní se vyhřívá sádra. I když by se mohlo zdát, že to není až tak moc zajímavá záležitost, opak je pravdou. Nabízí se tu jedinečná možnost zkonfrontovat si negativ a pozitiv, formu a výsledek. To vše i ohledně zásadních kusů tohoto studia. Od věci není ani to, že formy vypadají často skvěle, a při troše představivosti nemají daleko k abstraktním sochám.