Malíř Votruba: Humor v umění u nás nemá tradici

Malíř Jiří Votruba s humorným nadhledem glosuje současnost. Stejně jako velcí tvůrci amerického pop-artu ve své tvorbě využívá atributy komerčního světa, maluje své současníky a inspiraci nachází i v komiksu. Právě probíhající výstava v pražské Galerii 1. patro nazvaná Summer Cut představuje jeho nejnovější malby, vyřezávané figury i existenciální mikropříběhy ze života.

Vaše dílo je srozumitelné a uchopitelné i pro nepoučené publikum, je v něm humor i sarkasmus. Nepohlížejí na vás proto výtvarníci spatra?

Zatím se mi to nikdo neodvážil říct, ale vyloučit se to nedá. Člověk musí dělat to, co cítí, a já mám takový pohled na svět. Tuším, odkud vítr fouká, můj táta byl děsně veselej, furt hrál na kytaru, zpíval, byl samý fórek. Takže to bude genetická výbava.

Proč v českém umění chybí humor?

To je těžká otázka, to opravdu nevím. Když se nezabýváte těžkými, chmurnými tématy a jde to spíš do vesela, nevzbuzuje to tady moc důvěru. Na druhou stranu to, že je moje tvorba v tomhle směru přístupnější, mi otevírá dveře dál - třeba v Japonsku, kam hodně jezdím, mají rádi veselý věci. Ale nic tím nesleduju, dělám, co cítím. Mě baví pop-art a komiks, tedy styl, který se určitým způsobem vysmívá společnosti, ale tady nemá na rozdíl od Ameriky žádnou tradici.

Ten pop-artový odkaz je ve vašem díle jasně patrný.

Pop-art jsem znal pochopitelně z literatury a pak v Americe jsem to všechno viděl na vlastní oči, dokonce jsem měl vzácnou možnost navštívit ateliér Toma Wesselmanna, to byl ohromnej zážitek.  Dodneška je mi tohle vidění blízké.

A jiné zahraniční vzory?

Gerhard Richter, to je moje největší hvězda. A v tom, co dělám, mě hodně ovlivnil Alex Katz. A pak samozřejmě David Hockney, který má teď velkou výstavu v Bilbau, nebo Edward Hopper. Já myslím, že i v moderním umění lze najít spoustu humorných momentů. Zrovna v tom Bilbau jsem viděl výstavu amerického minimalismu, byl tam objekt od Carla Andreho, hliníkové čtverce poskládané na zemi. Je to slavné muzeum, takže tam jezdí autobusy turistů. Přijela výprava španělských babek odněkud z venkova, vesele se vydaly rovnou přes ty desky, šlapaly na to a vůbec jim nedošlo, že už to je "to umění".

Koho z Čechů máte rád?

Nikoho! Ne, dělám si legraci. Mám rád Petra Písaříka, hodně pomohl s instalací současné výstavy v 1. patře, má dobrý vidění a nápady. Pak taky Frantu Matouška, Petra Pastrňáka, Jirku Davida... Je to tu malý a všichni se víceméně známe.

Podle čeho vybíráte lidi, které portrétujete? Někdy jsou to známé osobnosti uměleckého světa, jindy třeba turista s igelitkou, kterého jste nejspíš zachytil fotoaparátem...

To je jednoduchý, musí mě něčím zaujmout. Těch malovaných figur jsem udělal čtyřiadvacet, jsou to moji známí, čeští výtvarníci, světoví umělci, ale i úplně cizí lidi, třeba model z reklamy na Lacoste. Většinu z těch lidí jsem skutečně potkal. Teda když nebudeme počítat třeba Che Guevaru.

Ten váš má místo obvyklé uniformy růžový leopardí oblek. Proč?

To je všechno o naší době. Che Guevara byl revolucionář, který se plazil někde v džungli a bojoval za socialismus, ale dnes se z toho historie úplně vytratila a je z něj vyprázdněná obchodní ikona. Prodávají se s trička a kabelky s jeho portrétem. Ta transformace revolucionáře v neškodný konzumní idol mi přišla zajímavá, proto ten leopardí oblek. To je přesně v duchu toho kýčovitého stylu blondýn ze solárka. Euroamerický svět se dlouhodobě utápí v materialismu. Nic nám nehrozí, všeho je dostatek nebo spíš nadbytek, konzum je náplň našich životů.

Bojujete sám proti konzumu?

No, nijak zvlášť. Kupuju si jen to, co potřebuju, ale jinak autem jezdím, maso jím... Ono je to pohodlnější, co si budeme povídat. Samozřejmě si někdy představuju, jaké by to bylo, kdybychom o tenhle full servis přišli, a jak bych obstál.

Jeden čas jste maloval manuály, návody k rozličným činnostem. Pro výtvarníky dost neobvyklé téma.

Pamatuju si naprosto přesně, jak jsem k tomu došel. Byl jsem asi čtrnáct dní na Madagaskaru a šíleně mě to tenkrát vzalo. Byli tam fakt chudí lidi, tak jsem o tom přemýšlel, dokonce mám z té doby deník plnej výkřiků jako "štěstí je prosté" a tak podobně. Ale ta jednoduchost života tam skutečně byla cítit, ti lidi byli šťastní. Vracel jsem se domů, sedl jsem do letadla a první, co jsem v letadle viděl, byl manuál, jak si nasadit záchrannou vestu. Začalo mě to pronásledovat a udělal jsem několik manuálů. Třeba jak si oloupat banán.

Důležitá otázka. Jak si správně oloupat banán?

To jsou asi čtyři kroky: vezmeme banán do ruky, uchopíme za stopku, odlomíme, oloupeme - a konzumujeme. Existují ovšem dva přístupy, někdo banán loupe od špičky, někdo od stopky, v tom se může postup lišit.

Velkou část vaší tvorby tvoří užité umění, věnujete se knižní ilustraci i propagační grafice. Jaká máte kritéria při přijímání zakázky? Dost často jsou to práce pro různé kulturní instituce...

Ano, většinou se grafický design dotýká kultury, hodně dělám věci s hudební tematikou, ilustruju knížky pro děti, třeba o divadle, baletu a opeře pro Národní divadlo, se Zdeňkem Svěrákem jsem udělal dětskou knížku Pan Buřtík a pan Špejlička. Několik let dělám největší japonský hudební festival klasické hudby La Folle Journée. Vizuály k hudebnímu festivalu jsem dělal i v Bejrútu, to je moje srdeční záležitost. Poprvé jsem tam byl ještě za komoušů, zažil jsem město ještě nezničené válkami. Jsou tam skvělí lidi, rád tam jezdím i vystavuju.

V Praze máte ateliér na pěkném místě, uprostřed vilové čtvrti Cibulka.

Ateliér tam mám už hrozně dlouho, asi pětadvacet let. Nejlepší na tom je, že je v zahradě. Celá ta čtvrť je příjemná, vily z první republiky a naprostej klid. Je to svět sám pro sebe, přitom kousek od centra. Mám tam několik slavných sousedů, Tona Stana, Ivana Trojana nebo herce Jiřího Macháčka.

Těšíte se do ateliéru? Máte vždycky jasnou představu, co budete dělat?

Musím říct, že dřív se mi snáz malovalo. Teď pracuju v takových několikaměsíčních periodách, tři měsíce třeba nemaluju vůbec a věnuju se těm užitým věcem, grafice a ilustraci.

Přišla někdy krize, že to vůbec nešlo?

To ne. Musím říct, že mám pořád co dělat. Zaplaťpánbu. A ty zakázky jsou opravdu rozmanité, tuhle u mě byl podnikatel z Ruska z Jekatěrinburgu a nabídl mi, abych pro něj udělal kompletní design hospody. A protože mi dal úplnou volnost, tak do toho nejspíš půjdu.

Pomáhá malování k udržení duševního zdraví?

Je to individuální, ale myslím, že jo. Ale já mám zdraví dobré po tátovi, ten byl zdravej do dvaadevadesáti, kdy si lehl do postele, usnul - a umřel. To se jen tak někomu nepovede.

Děláte něco pro zdraví? Malíři často cvičí, jezdí na kole, plavou...

Tak dvakrát týdně chodím do posilovny. Nebaví mě to, ale musím, bolí mě záda. Když jsem letěl z Ameriky, koupil jsem si na letišti časopis, kterej jsem neznal: Men`s Health. Bylo to nějaké výroční vydání, slibovali nejlepší články za poslední léta, tak jsem neodolal. No a v tom časáku psali, jaké všechny výhody plynou z toho, když jde člověk dvakrát týdně do posilovny.  Tak jsem to zkusil. A já jakmile začnu něco dělat, tak se mi obtížně přestává. Už jsem si na to zvykl, i když je to otrava. Taky jezdím na kole, mám chalupu u Křivoklátu, sednu na bicykl - a zmizím v lese. A v zimě jezdím na lyže.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

Jedu na malířské sympozium do Mikulova, probíhá tam měsíční dílna, letos koncipovaná jako setkání starší generace s mladou. Z těch starších tam jsou pozvaní Peter Angermann, Aleš Veselý a Milan Kunc, z mladých David Hanvald, Evžen Šimera a Karel Štědrý. Měsíc tam na zámku malujou, ale taky pijou moravský víno a mají se bezvadně. Mě pozvali jako hosta. Budu tam vytvářet figuru Che Guevary v životní velikosti a dost se na to těším. 
 

Jiří Votruba

Narodil se před pětašedesáti lety v Praze, vystudoval stavební fakultu ČVUT, věnuje se malbě, ilustraci, grafice. Tvoří v ateliéru v pražské čtvrti Cibulka. Vystavoval na téměř padesáti samostatných výstavách po celém světě (například Německo, Francie, Irsko, Velká Británie, Kanada, Libanon, Japonsko, Egypt, Súdán...). Maluje v tematických cyklech (květiny, uživatelské manuály, bazény, boty apod.), ilustroval řadu knih pro děti i dospělé. V poslední době ho fascinuje hromadná spotřeba a kromě maleb vytváří třírozměrné objekty (figury, portréty) vyřezávané do plastových desek. Výstava Summer Cut v Galerii 1. patro potrvá do 18. srpna 2012.

 

Čtěte dále

další zprávy