Ilustrátorka Daisy Mrázková viděla písmena v barvách

05.01. 10:10 | Autor: Klára Čikarová

Nejen ilustrace desítky dětských knih, ale i volnou tvorbu předloni zesnulé výtvarnice Daisy Mrázkové do 20. ledna vystavuje pražská Villa Pellé. Návštěvníci si tu mohou vytvořit i vlastní autorskou knihu.

Ne každému se musely její pohádky v dětství líbit; Daisy Mrázková (1923 - 2016) měla velmi osobitý styl. Do obrázkových knih, které si sama ilustrovala i psala, odrážela to, co zažívala v dětství i při výchově svých potomků. V jejích příbězích není jasně určené dobro a zlo, odehrávají se často v reálném světě a jejich postavy se příliš neusmívají. Jsou inspirované poetikou Medvíka Pú nebo Alenky v říši divů - knih, které Mrázkové předčítala její anglická matka, ale také autorčinými hračkami z dětství, jež jsou na aktuální výstavě v pražské Ville Pellé také k vidění. Gró první samostatné výstavy po autorčině smrti (zemřela předloni v prosinci) tvoří originály knižních ilustrací i její méně známá volná tvorba.

Ilustrace z knihy Haló, Jácíčku
Do své knižní prvotiny (do té doby ilustrovala třeba irské legendy nebo ruské pohádky) s názvem Neplač, muchomůrko (1963) vtiskla Mrázková prostředí lesa na Vysočině, kde žila s rodinou za války. Pro o deset let mladší knihu Můj medvěd Flóra se stalo předlohou, když její syn našel na cestě plyšového medvěda a odnesl si jej domů. V pozdější Co by se stalo, kdyby... (1980) se autorka snaží vcítit do pozice zvídavého dítěte i rodiče, který se musí snažit hledat odpovědi na jeho neobvyklé otázky ("Co by se stalo, kdyby po Praze chodil obr? - Překračoval by mosty, auta by bral do ruky, prohlížel by si vysoké věže.").

V knize Neposedná Barborka z roku 1975 se zrcadlí, jak autorka sama viděla svět - díky synestezii dokázala různým zvukům, chutím nebo situacím přisuzovat barvy: "I písmena pro mě mají barvu, strašně mě rajcujou. Když jsem byla dítě, myslela jsem, že to má každý," popisuje Daisy Mrázková v dokumentu z roku 2011, který se na výstavě promítá. V 60 a 70. letech napsala celkem 11 knih pro děti a na sklonku života k nim přidala ještě Písně mravenčí chůvy, které spolu s reedicemi jejích starších knih vyšly v nakladatelství Baobab.

Ilustrace Daisy Mrázkové z knihy Neplač, muchomůrko
Vliv Daisy Mrázkové lze v současnosti najít třeba v dětských knihách Alžběty Skálové nebo Petra Nikla. Stejně jako oni se věnovala také volné tvorbě, především malbě. Se svým mužem Jiřím se seznámila na UMPRUM a v 50. letech se stýkali se skupinou umělců UB 12, do níž patřili Václav Bartovský, Václav Boštík, Adriena Šimotová nebo Stanislav Kolíbal. Ještě ve svých 93 letech Mrázková tvořila neobvyklou intuitivní technikou, kdy vzala plnou dlaň různobarevných pastelek a všemi najednou jimi kreslila do mokrého papíru nebo barvy rozmazávala houbou.

Právě nejasné barevné přechody jsou pro její abstraktní malby připomínající krajinu nebo moře typické. "Ve svých obrazech chci vyjádřit sama sebe. Už slovo obraz, ob-razit se, znamená obtisknout se někam, podívat se do zrcadla. Co na tom obraze potom je, to je tajemství," zamýšlela se výtvarnice, která také ráda kreslila tuší. Všechny tyto techniky mají návštěvníci možnost vyzkoušet si v podkroví Villy Pellé, kde je především pro děti otevřena bohatě vybavená výtvarná dílna, jejímž cílem je vytvořit si autorskou knihu.

Daisy Mrázková: Co by se stalo, kdyby...
Villa Pellé, Praha, do 20. ledna

Autor: Klára Čikarová