David Strauzz: Ze sprejera umělcem

Dříve měly nálepku vandalství. Dnes jsou graffiti a street art považovány za plnohodnotné umění. "Chceme zkrášlovat městskou krajinu, zbavit ji šedých zdí a nudného stereotypu. Bylo dokázáno, že pouliční malby zlepšují kvalitu života místních obyvatel a na daném místě snižují kriminalitu," říká umělec David Strauzz. Jak zacházet se street artem, aby veřejný prostor obohacoval a nestával se z něj jen další vizuální smog?

Kdy jste poprvé držel v ruce sprej?
Můj otec měl doma v garáži spoustu barev ve spreji. Už tehdy mě fascinovalo, jak velké věci lze vytvořit s několika malými lahvičkami. Když mi bylo třináct, vystřihl jsem svou první šablonu. Pamatuji si, že byla kruhová, ve tvaru pilového kotouče. Sprejoval jsem ji na všechno, nejčastěji však na skateboardy a kola BMX mých kamarádů. Pokud jde o tvorbu ve veřejném prostoru, k tomu jsem se dostal mnohem později. Jedno z pravidel graffiti a street artu říká, že pokud chcete tvořit venku, musíte odmalovat tisíce hodin na papír, abyste zdokonalili své dovednosti a vytvořili si vlastní styl. Stejně jako malíř, který vezme poprvé do ruky štětec, neuspořádá okamžitě výstavu, ani sprejer se s prvotními graffiti nechlubí na veřejné zdi.

Kdy se ze sprejera z ulice stane umělec?
Ne všichni autoři graffiti se chtějí stát profesionálními umělci. Spousta "writerů" tvoří nelegálně. Dělají to pro své potěšení, protože je to zkrátka baví. Jiní se tím ale zároveň živí, to znamená, že dělají věci na zakázku nebo vystavují svá díla v galeriích. Někdo to může vnímat jako zaprodání, ale já to tak neberu. Zaprodání pro mě znamená, že dělám něco, co mě nebaví nebo jde mimo moje přesvědčení, jenom proto, abych za to dostal zaplaceno. Pokud ale tvoříte smysluplné a autentické věci, peníze jsou příjemným bonusem. V historii graffiti bychom nalezli spoustu respektovaných umělců, kteří začínali na ulici, ale jméno si vybudovali až v galerii.

Když už jsme u dějin - kam až sahá historie graffiti?
Koncept graffiti v podobě, v jaké ho známe dnes, se zrodil v sedmdesátých letech dvacátého století v New Yorku. Nejrozšířenější pověst o vzniku tohoto kulturně-výtvarného směru vypráví o newyorském doručovateli zásilek Demetriovi, který si říkal TAKI a žil na 183. ulici. Při jedné pochůzce spatřil nápis JULIO 204 nastříkaný sprejem na zdi domu. Na to konto se vydal do zaměstnání se sprejem, jímž na první roh ulice nastříkal svou odpověď: TAKI 183. Dělal to s takovým zápalem, až se obyvatelé New Yorku začali zajímat, co to znamená. Vysvětlení otiskli v The New York Times a z teenagera Demetria se ze dne na den stala celebrita. Stovky jeho následovníků se začaly řídit jeho pravidlem - psát své jméno. Tím se zrodil legendární "tag" - podpis - a s ním přišel do města i nový druh zábavy, umění a životního stylu.

A v Česku?
Podrobnou historii českého graffiti neznám, ale vzpomínám si, že ještě za svého pobytu v Kanadě jsem si koupil knihu o graffiti, z níž jsem se poprvé dozvěděl o českém výtvarníkovi Janu Kalábovi, který tvořil pod jménem Point. Jeho díla vycházela z geometrických tvarů, což se mi líbilo. Právě on je jedním z průkopníků české graffiti scény. Začínal s graffiti, postupně se přesunul ke street artu a muralu.

Graffiti, street art, mural... Jaký je v tom rozdíl?
Pojem graffiti představuje nelegální práci na zdech, vlacích a podchodech. Umělci, kteří se věnují street artu, dělají legální věci na místech schválených městem nebo na místech patřících soukromníkům. Pojem mural je doslova definován jako umělecký směr zaměřený na velkoplošnou malbu na stěnu ve veřejném prostoru, přičemž díla jsou většinou objednávána majitelem stěny za účelem její výzdoby. Je pravda, že pojmy graffiti a street art jsou často zaměňovány, což je špatně. Cílem street artu, případně muralu, je primárně zkrášlit městskou krajinu, zbavit ji šedých zdí a nudného stereotypu. Výsledky jednoho výzkumu dokonce prokázaly, že pouliční malby zlepšují kvalitu života místních obyvatel a že také na daném místě snižují kriminalitu. Projekty renovace městských zdí se aktuálně realizují po celém světě a jsem rád, že už i Česko si pomalu začíná uvědomovat pozitivní dopad street artu.

Přestože cílem umělců, jako jste vy, je zkrášlovat městskou krajinu, stále se najdou tací, kteří street art vnímají jako ničení veřejného majetku. Nevadí vám to?
Zrovna nedávno jsem dělal portrét na zeď poblíž kavárny Traffik Coffee v Petrské ulici v centru Prahy. V klidu jsem pracoval a tu se najednou vyřítila postarší dáma a začala na mě křičet, proč ničím tu zeď. Dokonce na mě zavolala policii. K překvapení zmíněné dámy jsem neodcházel s pouty na ruce, protože jsem pracoval legálně. Kritiku beru jako součást života. Každý má právo na svůj názor a ne vždy se setkáme se stoprocentním souhlasem s tím, co děláme. Co k tomu více říct? Možná jen: "Otevřená mysl k umění je otevřeným srdcem k životu."

Jak zacházet se street artem a pouličním uměním, aby veřejný prostor opravdu obohacovaly a nebyly jen dalším vizuálním smogem?
V knize The Warhol Economy její autorka Elizabeth Currid-Halkettová popisuje, jak móda, umění a hudba řídí New York. Podle ní mají větší vliv než finance, nemovitosti či právo. Lidé si ještě příliš neuvědomují, jaký má kulturní politika, jež je právě nazývána jako Warhol economy, obrovský dosah. Má mimořádné sdělovací schopnosti, přispívá k rozvoji estetického cítění, rozvíjí cestovní ruch v rámci takzvaného street art turismu a také sociální dovednosti lidí, jelikož umělci vytvářejí různé komunity. Dotýká se rovněž otázky environmentální hodnoty, například péče o společné veřejné prostory, a v neposlední řadě to má ekonomický dopad - územní marketing, ekonomické investice, zaměstnanost, trh s nemovitostmi a tak dále. A jak se vyhnout vizuálnímu smogu? To je jednoduché. Jednak vše musí jít legální cestou a jednak ti, kdo sedí nad papíry a schvalovacími razítky, musejí být lidé, kteří jsou o výše zmíněném přesvědčeni a pochopili základní myšlenku street artu.

Nezávislé výtvarné scéně se daří zejména v Berlíně. Co bychom se od našich sousedů měli v tomto ohledu naučit?
Berlín býval kdysi šedým místem. Asi od poloviny devadesátých let tam byl vyvíjen velký tlak na obnovu a přestavbu opuštěných míst, která byla během druhé světové války vybombardována. Oblasti západní strany Berlína, například Kreuzberg, se v té době staly Mekkou pouličního umění. Vzniklo tam také největší street art muzeum na světě  - Museum for Urban Contemporary Art. Jeho zakladatelka Yasha Youngová ho na webových stránkách charakterizuje jako místo, které nikdy nesmělo vzniknout. Naráží tím na fakt, že pouliční a městské umění se doposud jako odnož výtvarné kultury nebralo vážně a jednotlivá díla mohou z ulice zmizet stejně rychle, jako se tam objevila. Muzeum se po půlroční existenci zařadilo mezi dvacet nejlepších muzeí v německé metropoli. Youngová chce prý brzy otevřít podobné muzeum také v Lisabonu nebo Amsterdamu. Proč by nemohlo být podobné místo v každé metropoli? Právě tato myšlenka je přesně to, co bychom si od našich sousedů měli vzít.

Když se dívám na vaši tvorbu, připomíná mi chaos nápisů, čar a cákanců barev, z odstupu ale vidím zřetelné lidské tváře. O jaký styl jde?
Jde o mou autentickou techniku, tudíž ji nelze přiřadit ke konkrétnímu stylu. Dělám poloabstraktní portéty, které jsou složeny z textů, jež si sám vymýšlím. Když se na malbu podíváte zblízka, opravdu uvidíte jen nápisy. Ovšem zdálky nebo tehdy, když se na dílo podíváte přes mobilní telefon, spatříte jasné tváře.

Jaké tváře si vybíráte?
To je různé. Dělal jsem portrét Václava Havla, sebe i neznámých lidí. Důležité pro mě je, aby z toho byla cítit energie nebo příběh. Někdy dělám portréty na zakázku, jindy vznikají čistě náhodně - jedu tramvají, někdo se mi zalíbí, jeho obličej mi utkví v hlavě a přesně to, co si pamatuji, pak zaznamenám na plátno.

Kde všude jste zanechal své stopy?
Nedávno jsem dokončil velkou nástěnnou malbu přímo na nástupišti metra Karlovo náměstí. Další velké portréty jsou k vidění na konci Bubenského nábřeží v zatáčce na zdi, kterou spravuje sdružení Artwise. Jde o osm tváří v nadživotní velikosti. Jsou to konkrétní osoby, jež prošly mým životem. Moji tvorbu můžete také vidět v uměleckém centru Pragovka Art District, kde mám ateliér. Dále pak třeba na fasádě obchodu se street art potřebami Molotow v pražských Holešovicích, poblíž kavárny Traffik Coffee nebo na obchodním domě Kotva.

Nevadí vám, že streetartové umění je ze své podstaty velmi pomíjivé? Za měsíc může být přemalováno, zničeno, odstraněno...
Nevadí, protože právě to k tomu patří. Dokončíte projekt tak rychle, jak jen to jde, nafotíte si ho a doufáte, že tam vydrží co nejdéle. Někdy to je týden, jindy několik měsíců. Takový je život pouličních umělců.

Když tvoříte na ulici, i když legálně, cítíte u toho adrenalin?
Ano, pokaždé. A ten pocit miluju! Tvořit na ulici je pro mě jako droga. Z jedné plechovky za pár stovek korun vystříkáte takových emocí a kreativity... To je zážitek, který vám běžný život přinese jen párkrát. Já to díky sprejům můžu zažívat dnes a denně.

Máte teď před sebou nějaký zajímavý projekt?
Aktuálně tvořím řadu portrétů do nové restaurace, která se již brzy otevře na pražském Smíchově. Budu se také podílet na renovaci městského parku v Opavě. Další novinkou, na niž se opravdu těším, je otevření nového galerijního prostoru v Praze  2, který se bude věnovat výhradně street art umění. Ponese název Galerie MEGA, což je odvozeno od názvu "městská galerie". Doufám, že první výstavu se nám podaří připravit už na začátku tohoto léta.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy